Réžia:
Michael MannScenár:
Troy Kennedy-MartinKamera:
Erik MesserschmidtHudba:
Daniel PembertonHrajú:
Adam Driver, Penélope Cruz, Shailene Woodley, Gabriel Leone, Sarah Gadon, Alessandro Cremona, Jack O'Connell, Patrick Dempsey, Daniela Piperno, Lino Musella (viac)Obsahy(2)
Je leto 1957 a automobilové impérium bývalého pretekára Enza Ferrari je v kríze. Všetkému čo spolu s manželkou Laurou vybudovali hrozí bankrot. K tomu ich búrlivým manželstvom hlboko otriasla strata ich syna Dina. Enzo musí pozbierať posledné zvyšky svojich síl a pretekárskej vášne, keď sa tím Ferrari púšťa do zradných 1000 míľových pretekov naprieč Talianskom. (Forum Film SK)
(viac)Videá (7)
Recenzie (195)
Mýma očima zdařilý životopisný kousek, líbilo se mi to, bavilo mě to, přesto jednu připomínku mám.. Přijde mi ohromná škoda, že si tvůrci vybrali ze života Enza Ferrariho jen jeden rok.. Umím pochopit, že to byl zlomový rok, odehrálo se toho fakt hodně a padla podstatná rozhodnutí pro existenci firmy Ferrari i osobní život Enza, jen mám neodbytný pocit, že to prostě je jen výsek, malá část, není to ucelené.. Nicméně Adam Driver zaslouží smeknutí klobouku, byl výborný a bezvadně s ním fungovala Penélope Cruzová, chemie mezi nimi je úchvatná, ať už jde o lásku či nenávist, porozumění či hádky, stojí to za to.. ()
Když věci dobře fungují, tak se na ně i dobře kouká, poučuje Enzo Ferrari svého synka. Stejnou maximou se řídí i Michael Mann. Další z jeho portrétů umanutého profíka v existenciální krizi je radost sledovat díky vypravěčské semknutosti a tomu, jak rytmicky, bez jakýchkoli zádrhelů šlape. Během expozice se prakticky z každého záběru dozvídáme nějakou podstatnou informaci, která bude později zužitkována. Zároveň je představen řídící stylistický postup - využívání duality a kontrastů (např. světlé scény s milenkou vs. tmavé scény s manželkou). Pomalejší scény se pravidelně střídají s rychlejšími, pohyb se zastavením a melodramatickým (v jedné scéně vyloženě operním) zveličením určitých emocí, zejména žalu, který - každý po svém - zpracovávají oba manželé. Mann navazuje na hollywoodské klasiky jako Hawks nebo Sirk a nechává mnohem víc než jiní současní režiséři vyprávět mizanscénu. Současně se vzpírá konvencím klasických životopisných dramat, když se soustředí pouze na krátký úsek Ferrariho života a namísto vytváření umělých konfliktů skvěle dramatizuje všednodenní setkání a běžné byznysové úkony (vyplácení mezd, podepisování dokumentů, dohody s investory). Tento cit pro detail současně přispívá k uvěřitelnosti fikčního světa. Práce se přitom neustále konstruktivně nebo destruktivně střetává s osobním životem (Ferrari díky ní nachází řeč se synem a zároveň kvůli ní ztrácí svou ženu). Nejvíc emocí a vzrušení je příznačně přítomno ve filmařsky bravurních scénách závodů, které představují Ferrariho největší vášeň. Katarzi ale oproti jiným sportovním filmům nakonec nepřinášejí. Spíš vědomí křehkosti života (tehdejší závodní auta i díky vynikajícímu zvukovému designu fakt nepůsobí bezpečně) a poznání, že jakkoli se budete snažit mít vše pod kontrolou, určité události stejně předvídat nelze a nakonec vám nezbude, než je přijmout a nějak začlenit do svého životního příběhu. 90% ()
Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu. ()
Po dlouhých letech si Michael Mann splnil svůj sen a činí tak se ctí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že kdyby si na něj udělal čas už ve své zlaté éře v devadesátkách, byl by výsledek podstatně odvázanější. Tento snímek o nejrychlejších autech své doby totiž zrovna dvakrát neodsýpá. Překvapivě hlavně na trati. Pokud jde o italskou domácnost Ferrariových, tak tam je to o dva převodové stupně lepší díky ďábelské Penélopě Cruz. Mimo domácí půtky však při srovnatelném rozpočtu se 4 roky starým Ford v Ferrari dostáváme v již "pouhém" Ferrari podstatně méně muziky co do měřítka, napětí i akce (nastíněná rivalita s Maserati je hodna tak akorát právě této závorky). Ano, Millie Miglia byla naprosto odlišná motosportová událost od Le Mans, jenomže drama vždy stejně tvoří samotní závodníci a ti jsou v Mannově podání nemastní, neslaní. Vzhledem k jinak historicky turbulentnímu vývoji tohoto závodu velká škoda. [Viennale 2023] ()
Michael Mann mě trošinku zklamal. Sportovní, potažmo závodní filmy o autech mám celkem rád. I přes to, že jinak tyhle sporty moc nesleduju. Ferrari se mi ale ani moc nelíbil. Celou dobu na pořádný závodění nedojde, a sledujeme zejména rodinný poměry Enza. Takže snad jedině posledních dvacet minut je i trochu ze silnice. Nehoda je udělaná celá docela jak z papundeklu.Takovej ten angličáček, co posráží malý figurky okolo umělejch stromečků. Žádná sláva. Průměr na jedno mrknutí. 50%. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (33)
- Severoamerická premiéra proběhla na 61. ročníku newyorského filmového festivalu, kde byl tento film zároveň závěrečným filmem. (Johnny.ARN)
- Čtyřiadvacetiletý Michael Mann se do vozů Ferrari poprvé zamiloval během studií filmu v Londýně v roce 1967. Vzpomínal na své první setkání s jedním z nich před londýnským metrem: „Něco se valí kolem. Bylo to Ferrari 275 GTB se čtyřmi válci. Byla to taková nádherná, smyslná socha, která se hýbe. Byla to prostě taková integrace rychlosti výkonu a čisté krásy.“ (Johnny.ARN)
- Patrick Dempsey přišel při odbarvování vlasů na bílo kvůli roli Piera o všechny vlasy. V jednom rozhovoru uvedl, že mu vlasy vypadaly a na hlavě mu zůstala svatozář. Přiznal, že si měl místo odbarvování zvolit paruku. (Johnny.ARN)
Reklama