Třináct životů

Dramaticky perfektní, bez zbytečného patosu, herecky a celkovým pojetím precizní. Jedná se o poctivý film, který si zakládá na co možná největší realističnosti (byť je spousta věcí smyšlených, včetně narkózy. Podstatné je, že se nesnaží diváka prvoplánovitě dojit a přitom jsou emoce neuvěřitelně cítit. Howard jednou za čas přijde s filmovou peckou a 13 životů je jednou z nich. Vigga vždycky rád uvidím a tady by mu věk přes 60 hádal málokdo. (25.10.2023)

Najväčší rest minulého roka sa stáva, pravdepodobne, aj mojim najobľúbenejším filmom uplynulého ročníka. Prečo je tomu tak, že domáci hraný film, ktorý frefrčal aj našimi kinami, bol zmätočný, nezábavný a zaujal iba svojou témou, kdežto hollywoodsky veterán prináša v niektorých smeroch antihollywoodsky veľkofilm a boduje na sto precent. Pokiaľ máte klaustrofóbiu, možno budete mať problém film vôbec dopozerať, ale pre mňa ide o podobný typ zážitku, ako nedávny Fall. Je to na jednej strane veľmi nepríjemné sledovať, na tej druhej ale extrémne napínavé a svojim spôsobom, vzhľadom na žáner, zábavné. Tak teraz môžeme len diskutovať, akej skutočnej udalosti by sa mal zase Howard chopiť, aby priniesol opäť jeden z najintenzívnejších zážitkov roka. Ide o jednu z mála výnimiek, kedy človek vyhral boj s prírodou. (04.01.2023)

Záchrana thajských fotbalových juniorů a jejich trenéra, kteří uvízli v jeskynním komplexu Tham Luang Nang Non, představovala akt neobyčejného hrdinství, kdy se skupině potápěčů podařilo něco zdánlivě nemožného… Režie Rona Howarda je téměř dělnická. Žádné kudrlinky, žádné zbytečné dějové linky a jen zřídka, pokud vůbec, nějaká manipulace s příběhem. Ve filmu „Třináct životů“ se drží toho, co mu jde nejlépe - předkládá fakta a nechává příběh, aby si sám vybudoval napětí. Film je velmi záměrně natočen z pohledu vnějšího světa. O tom, jak chlapci prožívali situaci v jeskyni se téměř nic nedozvíme a žádný z nich nám není představen jako jednotlivec. Ve skutečnosti zmizí z plátna od okamžiku, kdy vstoupí do jeskyní, až do chvíle, kdy s nimi první potápěči navážou kontakt - stejně jako zmizeli ve skutečném životě. Zpočátku se mi tento přístup moc nezamlouval, protože chlapci byli redukováni na pouhé šifry, ale pak mi došlo, že právě takoví byli pro tehdejší zpravodajské kanály: dvanáct neznámých chlapců (plus jejich trenér) uvězněných v jeskyni v daleké zemi. Třeba důležitá zmínka, že několik dětí a trenér jsou bez státní příslušnosti a nemají tak přístup k sociálnímu systému, není rozvedena. Viggo Mortensen a Colin Farrell hrají skutečné potápěče Ricka Stantona a Johna Volanthena. Svých fyzicky náročných rolí se zhostili znamenitě. Oběma se daří vystihnout nuance povahově odlišných hrdinů. Mortensen jako Stanton je emociálně odtažitější. Dává si hlavně záležet na dobře odvedené práci, city nechává stranou. Farrellův Volanthen je oproti němu mnohem vřelejší a coby otec se snáz dokáže vžít do pozice rodičů čekajících, zda se jejich potomky podaří zachránit. Na to, že většinu rozmáchlé stopáže tvoří plavání tam a zpět, máte pocit, že se příběh stále někam vyvíjí a že jsou vám hrdinové bližší a bližší. O to urputněji zatínáte pěsti, aby svůj smělý plán dokázali realizovat. Myslím, že se jedná o jeden z nejpovedenějších režisérových projektů. Kvalitní obraz, výborné lokace, střídání klaustrofobických záběrů jeskyní s nádhernými krajinnými scenériemi místních lokalit, kvalitní herecké výkony… - to vše umožnilo, aby se snímek stal silným a inspirativním dílem. /90%/ (20.10.2022)

Imagine chodit večer do 3km hluboký jeskyně – ale co taky čekat když máš IQ 13, což je stejně kolik má 13 hráčů fotbalu. Prostě další z řady "podle skutečné události" generickejch filmů – nic víc či míň. Ron Howard by se na to už měl vykašlat a jít do důchodu, ten člověk už nic kvalitního nenatočí. No a skoro 150 minutová stopáž je fakt přepal.... každopádně Aragorn jako podvodník je ale i tak pořád sexy. (08.08.2022)

V sobotu 23. júna 2018 o 15:07, následne vkročilo akési thajské, futbalové, chlapčenské družstvo do mimoriadne kĺzavej jaskyne Tham Luang, nachádzajúcej sa v Národnom parku Khun Nam Nang Non, zároveň spadajúceho pod provinciu Čiang Rai, keď vzápätí začalo liať ako z krhly, aka dostavil sa vskutku naprosto dosť silný, monzúnový dážď, kedy niekoľko dní tak intenzívne pršalo, že to normálne neuveriteľne sťažovalo snáď i všetky záchranné operačné práce, ktoré sa postupne vynaložili na záchranu týchto chlapcov, nielenže pochádzajúcich z Ban Čongu v Thajsku, ale súčasne taktiež aj uviaznutých až 2,5 km a v skutočnosti asi ešte aj viac - od základného vstupu do daného, zatopeného 'prirodzeného, podzemného priestoru', čo nakoniec pre potápačské tímy predstavovalo naozaj i nemalú výzvu, spočívajúcu v tom zmysle, ako a či vôbec jestvuje nejaká potenciálna šanca na »vyslobodenie stroskotancov«, nakoľko sa na povrch rovnako vynáralo i ďalšie množstvo problémov, nekompromisne sa vzťahujúcich na neutíchajúcu aktivitu zo strán podieľajúcich sa zložiek, ktoré sa niekoľko dní intenzívne usilovali najmä o to, aby vlastne celá táto medzinárodná «záchranná akcia» dospela do zdarného konca, ale ako sa to napokon celé skončilo, uvidí divák na vlastné oči, akoby sa práve v tomto okamihu nachádzal v samotnom bode epicentra, tak bolo dané spracovanie klaustrofobickým poňatím realistické, že som mával pomerne častejšie i reálny dojem, že takmer pomaly ani nedýcham! • V podstate celý tento »prebiehajúci ošiaľ« postavil svet na nohy s tým dôvetkom, že americký režisér Ron Howard, nazeral na kompletnú vec; až by som dokonca podtrhol, že fascinujúcim, dokumentárnym spôsobom - nielen čo sa celkovo týkalo toho počas záchrany v jaskyni, ako autenticky pristupoval k jednotlivým bodom operácie, „nazvime to, ako súčinnosť v interiéri,” ale popritom sa tiež [po]venoval i exteriérovým scénam, ktoré boli podobne návykovo zaujímavými, čiže obidva články variže vytvárali harmonický konsenzus bez náležitého pocitu pátosu. • Ústredný prim priam dotváralo: thajské obsadenie + thajský, hlavný kameraman Sayombhu Mukdeeprom, a to ani nehovoriac o popredných, hollywoodských predstaviteľoch: V. Mortensenovi, C. Farrellovi a J. Edgertonovi, ako povedzme hlavných aktéroch-potápačoch, a ďalších v tíme, ktorí sa pravdepodobne pohybovali po autentickom prostredí, čo ešte zvyšovalo kredit titulu do najvyšších možných sfér; presne tak, titul Trinásť životov podľa skutočných udalostí; považujem za maximálny možný strop v rámci špičkovej ukážkovej filmárčiny, ktorej sa tvorcovia priblížili až na úplne možné maximum. • Jednoducho povedané: jeden z najlepších titulov, aké som mal možnosť za posledný čas vidieť! Klobúk dole a hlboká poklona pred týmto spracovaním, ktoré neustále disponovalo nadštandardnou superkvalitou, akú mám tak strašne rád, t.j. vo veľkej obľube, a veď predsa ako inak, všakže. PS: VŠETKO NAJLEPŠIE K VÁŠMU OKRÚHLEMU JUBILEU 70 ROKOV, KTORÉ BUDETE MAŤ 01.03.2024. (28.02.2024)