Aky

Příběh nehledejte, nehodnoťte, ten u pana Suchého nikdy není nic moc, on to také mnohokrát sám řekl. Je to spíše jen mírně nezřetelné pletivo, na které jsou navěšeny písničky. Ale ty jsou!

Výtečné nejen sportovní drama nejen o hokeji, ale také o tom, že sport vždycky plní i jiné funkce, jako je například budování národní hrdosti, a to mnohdy znamená víc než samotné sportovní poměřování sil. Stále se divím, proč se ještě nikdo neujal zfilmování hokejových soubojů Čechoslováků a sovětských Rusů, v nichž sublimovala u hráčů i u diváků nárdnostní a politická nenávist. Současně mám strach, že se toho někdo ujme a pokazí to.

Nevšední vztah dvou historických osobností se podařilo velice střídmě převést do filmu, byť ani historické rekvizity nezůstaly ošizeny. Oba hlavní protagonisté předvádějí kreace, které samy o sobě udrží film v nadprůměrné kvalitě; zvláště na Judi Dench je možné se dívat i bez ohledu na to, kam směřuje zbytek příběhu.

Moc pěkně převedený Shakespeare na filmové plátno. Výsledek zůstává trošku divadelní (zejména, se zdůrazňuje v momentech, kdy se postavy obracejí jako by přes rampu k divákovi), což ale nepochybně bylo myšleno jako úcta k autorovi, který psal divadlo a nikoliv film. Fishburne i Branagh jsou herecky skvělí. K. Branaghovi navíc skládám poklonu za to, že velikou část svých životních možností obětavě vložil do Shakespeara.

Nádherná, hladivá atmosféra v té době ještě poklidného Rakousko-Uherska. Pánové šťouchající kulečník v hospůdce, ve které mají své židle, sklenice a stálé přátele, přikládá se do kamen, pokuřují viržínka a vedou se řeči. Už to není jinde, než v Nerudových povídkách.

Připadá mi, že je strašně důležité o takovýchto námětech točit filmy. A když se po všech stránkách vydaří tak, jak v tomto případě, mám nutkání posílat autorům infantilní děkovné e-maliy. To prolnutí zrůdnosti ideologie zla z mrtvé minulosti do denodenní současnosti je podáno tak samozřejmě, logicky a jaksi samočinně, že člověka opravdu mrazí v zádech.

Nemám ten žánr moc rád. Ale před vyleštěnou dokonalostí i osobní vkus ustupuje stranou. Nesmeknout, by byla urážka.

Čechov, Werich, Frič. Byla by to velká smůla, kdyby z toho nevznikla nádhera.

Dojemná filmová klasika. Romantický příběh spoléhající na soucit a přesto nekýčovitý - tohle vybalancování vyžaduje opravdové umění. Scénáristické, režijní, herecké. Další filmové love stroy, které následovy se už nutně musely poměřovat touhle nádherou.

Možná, že scénář i režie mohly být nápaditější, ale námět a skutečnost, že se takový film vůbec natočil, jsem velice přivítal. Kolikrát slyšíme po několikavěté zprávě z televize "Já bych mu tahal řemínky ze zad!" "Já bych mu přitloukla jazyk ke stolu" "Já bych..." Tenhle film při všech svých omezeních ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby (kdybychom) mohli soudit referendem.