Recenzie (4 350)
Vôňa ženy (1992)
Dokonalost sama. Každé slovo navíc by bylo jenom jejím rozmělňováním.
Vlasy (1979)
Nádhera. A kultovní záležitost. Kdysi prý Miloši Formanovi tvrdili, že je to pořád ještě příliš evropský film. Samozřejmě, nejsa Američan, to nemůžu tak úplně posoudit. Ale mám dojem, že film o svobodě může mnohem lépe natočit ten, kdo přichází z komunistického Československa, než ten, kdo se rochní v americké svobodě, a pro její permanentní přítomnost si ji naplno není schopen uvědomit.
Varianova vojna (2000) (TV film)
Z neznámých důvodů neznámý film. Kdo má rád daný žánr, nemůže být nespokojený. Příběh má napětí, gradaci, je vyprávěný uměřeně a uvěřitelně. Jestli mapuje skutečné události, pak je to počin ještě navíc záslužný i z jiných než uměleckých důvodů. Do značné míry ho povyšuje nad průměr William Hurt.
Vianočná koleda (1999) (TV film)
Když se smíříte s tím, že je to Dickens, a že to tedy musí být romantické, sladké a hraničící s pohádkou, pak musíte připustit, že je to krásné. A samozřejmě je třeba se k tomu vracet především o vánocích.
Na pravé poludnie (1952)
V padesátých letech absolutní westernová špička.
Ucho (1970)
Obraz socialismu. Více nebo méně všichni žili v uzavřených skořápkách, více nebo méně je pořád něco ne zcela pojmenovatelného ohrožovalo a více nebo méně všichni měli pořád strach. Od autorů to v dané době byla neuvěřitelná statečnost se do tohoto filmu pustit. Nevznikal v roce 1967 nebo 1968, ale 1969, kdy už bylo jasné, že se pravděpodobně nikdy promítat nebude. Točili ho s entuziasmem, z vnitřní potřeby, že by se to mělo udělat, i když se s tím nedostanou ani do kina, natož pak na nějaký festival.
Vtedy v Amerike (1984)
Nádherná, dokonalá óda na přátelství.
Do naha! (1997)
Nenechte se zmást přihlouplým názvem. Schovává se za ním velmi inteligentní a milá komedie.
Nebe a dudy (1941)
Je úplně jedno o čem je příběh, a jestli je naivní, nebo ne. Nejpříjemnější na tomhle filmu je, jak z něj na člověka přeskakuje dobrota Jindřicha Plachty. On snad opravdu takový musel být, nejen to hrát. A Jaroslav Marvan, ten nezklamal nikdy.
Svedok (1981)
Excelentně vystavěný příběh podaný dvěma hereckými giganty v jejich nejlepší formě. Psychologický souboj dvou protichůdných osobností, v němž oba vítězí a oba zůstávají poražení. Přitom se všechno vejde do jedné silvestrovské noci a jedné celkem šedivé kanceláře.