e-pilot

Zatímco "Zlatá šedesátá" a především "Rozmarná léta českého filmu" měla díky viditelně pečlivější hlubce zpracování duši, tento dokumentární cyklus je totálně prostoduchý, a to nejen tím, že vypovídá o nejodpornějším hnusu a nejšpinavějším bahnu naší kinematografie. Mám dojem, že autoři dostali nějaké peníze na projekt a snažili se je stůj co stůj utratit. Proto na koleně splichtili cosi bez hlavy či paty. Místo moderování jen pouhopouhé odsuzování, samá kritika, plivání na vše. Mišmaš proložený nesourodými vteřinovými úryvky, co diváky zmatou a otráví. Já být autorem, tak přistoupím k tématu s nadhledem a především humorem. Ony pitomé tupé filmy k tomu samy vybízí. Kdyby si z nich autoři tropili šprýmy, třeba sestřihy po vzoru "České sody", udělali by mnohem líp. Plácáním pátého přes deváté scenáristi diváky pouze úspěšně unudí k smrti. Taky by se šiklo jakékoliv dělení, ať už chronologické (Únor, Pražské jaro, husákoviny, perestrojka), anebo tematické (např. kolektivizace, vojenské a špionážní filmy, životopisné snímky, socialistická satira).

Ve své době, tj. v době komunistické nesvobody, bylo neskutečně úžasné, když diváci mohli sami rozhodovat o průběhu vysílání. Všichni jsme blikali žárovkami jak blbí, abychom pohnuli děj svým směrem. Nedávno, po dvaceti letech od premiéry, autoři přiznali, že tak malý odběr vůbec nemohl ovlivnit rafičku spotřeby, podle níž se mělo rozhodovat, a variantu pokračování děje určovali vždycky sami. Příznačné, jak pro dobu nesvobody, tak i pro dnešek...

Dojem z tohoto divadla ve filmu vystihl nejlépe Bestián, když při cestě časem pro Shakespearův autogram, ihned po jeho získání, nakopl řečeného do koulí, řka: "...a to máš za čtyřhodinovou verzi "Hamleta" od Kennetha Branagha!"

Jednoduchá animace má hned několik výhod. Cílovému dětskému divákovi stačí, když je to barevné a hýbe se to. Výroba je rychlá, čímž se snižují náklady. Tři pozadí na jeden díl, pár opakovaných sekvencí, nadabují to neznámí levní herci atd. I ČT musí šetřit, a kde jinde než na dětech?! Značné negativum však spatřuji v primitivně jednoduchém scénáři. Díl na ukázku najdete zde, sami si můžete udělat představu.

"Příběh talentované sochařky" (2002 - 2012) *****

"A jak chutnají?" - "Ještě jsem to nezkoušel." Zajímavé téma i zpracování, které divákům nabízí neotřelý pohled do každodenní vědecké práce. Žádné suché deklamování odborného textu nečekejte, a to je chvályhodné.

Nudná, nudná, nudná, nudná a ještě jednou nudná hovadina. Děj veškerý žádný, akce prachbídná, herecké výkony horší než na školní besídce.

Byl jsem pořádně naštvaný, když poďobaný Poulíček vyhrál Týtý pro sportovníhop moderátora za rok 1998, ačkoliv Robert Záruba nezapomenutelně komentoval celý olympijský hokejový "turnaj stolení" v Naganu. Proto se mi líbila jeho trefná poznámka, když komentoval své druhé místo: "Víte, já nejsem tak dobrý v těch točivých disciplinách..."

Skoro nepohádková pohádka. Oproti jiným dnešním ne-pohádkám vidím velké plus v tom, že autoři tentokrát oželeli sprostá slova, nadužívání násilí a všudypřítomnou stupiditu (kterými jinak scenárista ve svých dřívějších dílech doslova oplývá). Přítomnost dobrých herců a špetky humoru jen zlepšuje bilanci. Taky výtvarné zpracování spolu s hudební doprovodem navozují dobrou náladu. Rozhodně to lepší z dnešní dětské tvorby.

Dost rozpačitá rozjezdová dráha před Černou zmijí a panem Beanem. Pár gagů se sice uchytlo, jinak jde o tuctovou zábavu, vyčichlou časem, která trpí hlavně trapným přehráváním.