jerry12

100%. Tento film se stal mojí modlou. Dokument, který dává mnohem víc, než jen informace o jídle. Poukazuje na to, jak farmaceutická lobby prakticky řídí globální zdraví podle potřeby, jak jsou lidé naivní a důvěřiví, jak se nikdo nezabývá stravou, která může léčit příčinu nemocí, a místo toho léčí jen jejich symptomy na základě rádoby lékařských doporučení. Zároveň se mi líbí, že dokument není žádnou propagandou, nijak neútočí na lékařství, naopak, uznává jeho kvality v řadě oblastí, ale poukazuje na skutečnost, že se medicína obecně málo zabývá alternativní léčbou. Proč? Protože "zdravý člověk nepřináší peníze" a lékařství je přímo napojené na farmaceutický průmysl. Už dlouho se chystám změnit svůj životní styl, Food Matters mi dal podnět k tomu, abych udělal první krok.

50%. Smutně nevyužitý potenciál pěkného nápadu, ze kterého šlo vyždímat rozhodně víc. I přes neobvykle krátkou stopáž místy i trochu nudný, nezáživný příběh, o který bych se klidně připravil. Ničím originální, ale rozhodně zajímavý námět, který by zrovna Tykwer mohl přenést do něčeho působivějšího, než je tohle. Ale dospěl a dokonale to předvedl ve filmu Cloud Atlas. Nicméně Lola běží o život je pro mě osobně celkem zklamání.

90%."Šeptám dík tomu, čím Bůh může být. Za svou duši nepřemožitelnou, já jsem pánem svého osudu, já jsem své duše kapitánem." Pro koho je Madiba teroristou, pravděpodobně nezůstane objektivní a neuzná kvality tohoto snímku, protože oba tábory - ať přívrženci, či odpůrci Madiby - jsou až příliš radikální na to, aby byla jejich objektivita vůbec myslitelná. Čistě z hlediska filmového řemesla se však jedná o skvěle zvládnutý film - co jiného také čekat od Clinta Eastwooda - s tradičně perfektním Morganem Freemanem, který předvádí svůj další nadpozemský výkon (nemluvě o tom, že vizuální i mimická podoba se skutečným Madibou je neuvěřitelná), a parádně sekundujícím Mattem Damonem. Jako přívrženec Madiby jsem byl nadšen i ze skromného a věrného podání reality a příběhu, se kterým si Eastwood poradil fantasticky, a touto skromností a pokorou, se kterou nám Invictus předvádí, připomíná, jak lidským byl Madiba člověkem, jak dobrým byl člověkem, jak skromným a pokorným byl člověkem. Možná ani já nejsem objektivní, ale jak bych taky mohl být, když Nelson Mandela je pro mě hrdinou, a ten příběh je prostě tak nádherný?

60%. Možná ukázkový romantický příběh, který by jednou ve svém životě chtěl (a asi i měl) zažít každý. Bohužel, nějak jsem v tom postrádal šťávu, nějakou zápletku, formu. Na to, že šlo prakticky o jeden stominutový dialog, to bylo až moc mělké, až moc povrchní, chyběla tomu hloubka, která v ryzích konverzačkách prostě chybět nemůže. Průměrný romantický film, který se mi za pět minut vytratil z hlavy asi jako se vytratil jejich vztah.

95%. Peter Weir je mistr kontinuity mezi hlubokými myšlenkami a zároveň komediálními prvky, jejichž kombinace dělá z jeho filmů - v čele s Dead Poets Society - svým způsobem unikátní články moderní kinematografie. Kostra, kterou z tohoto fascinujícího snímku zachovává třeba i posléze v dalším hlubokém filmovém poselství Truman Show, je stylisticky i formálně téměř dokonalá, protože geniálním způsobem propojuje aktuální náladu konkrétního narativního bodu s pohotovou a působivou filmařinou, kterou neméně kvalitně doplňují excelentní výkony v podání všech herců - skvěle uvěřitelným Williamsem počínaje, hororovým Smithem konče. A Robert Sean Leonard dokázal, že je ho pro jeden film a jeden seriál škoda, protože výkony, které už ve 20 letech předváděl, přímo vyzývají, aby nás dál fascinoval. Weirovi se podařilo naprosto perfektně vystihnout atmosféru jednotlivých scén a prokládat ji odpovídajícími záběry (velmi citlivě využitý nadhled a podhled apod.) a v rámci celku stvořil nádhernou, velmi smutnou, ale realistickou pohádku, která rozhodně nestojí na povrchních základech, ba naopak by bylo žádoucí promítat ji na třídních schůzkách, protože ukazuje kontrast mezi autoritativní výchovou (v podání Neilova otce, zatrpklého muže zklamaného životem, který si projektuje nevyužité archetypy do svého syna a mylně jej považuje za majetek) a absolutní svobodou (v podobě učitele Keatinga, který to myslel za každou cenu dobře, ale přesto na to doplatil), jež není dobré přehlížet a každý - naprosto každý - by si z něj mohl a měl něco vzít. Závěrečnou scénu bych možná zařadil mezi TOP 20 nejlepších filmových scén všech dob a určitě mezi TOP 10 emocionálně nejsilnějších. Geniální dílo napříč všemi věkovými kategoriemi, které je předurčeno k tomu, aby se pro další a další generace postupně stávalo obrovským kultem, vzhledem ke zřejmému návratu společnosti k tradicím. Pro mě velký filmový i duchovní zážitek. Oh Captain! My Captain!

100%. Naprosto geniální, tady slova nestačí.

40%. Celkem 102 velmi slušných minut o tom, jak je také možné alternativně se vyrovnávat s blížící se smrtí, jinak než ničivou depresí a alkoholismem. Celkem příjemná komedie. Proč tedy takové hodnocení? Celou dobu jsem se bál, aby nepřišel nějaký závěr, který podkope kompletně celý film. Přišel. A podkopal ho. Posledních 5 minut, jak už to tak často bývá, bylo z narativního pohledu opravdu tragických. Škoda, s takovou se ale hollywoodské romantické komedie náplasti totálního kýče nikdy nezbaví...

40%. Musím říct, že řemeslné zpracování nebylo zdaleka tak špatné, jak jsem před začátkem čekal. Tvůrci si parádně poradili s výběrem hereckého obsazení, kde si dali zvlášť záležet na podobnosti představitelů se skutečnými postavami, a na každé z chronicky známých scén ze skutečnosti (střelba, přivedení Oswalda před novináře ad.) je znát, že tvůrci záběry dlouho a důkladně studovali a dali si záležet, aby podoba mezi skutečnými záznamy a tímto zpracováním byla co nejbližší. Režijně je tedy Killing Kennedy relativně slušně zvládnutý. Co mi dělalo problém bylo vyrovnat se se scénářem a dějem, který se v mnohém dosti rapidně vymyká skutečnosti. Tvůrci vůbec nebrali v úvahu důkazy a svědectví, která v řadě věcí jsou už desítky let známá, a prakticky kompletně celý film natočili čistě jen podle oficiální teorie. Chvílemi mi až připadalo, že nejde o nic než propagandu americké vlády, která má za účel zabránit připomenutí konspiračních teorií při padesátiletém výročí a poukázat na to, "jak to ve skutečnosti bylo", aby se v tom nikdo nešťoural. Pravdou je, že to takhle už prokazatelně nebylo, takže jak mě filmařsky Killing Kennedy poměrně mile překvapil, tak mě velice hrubě zklamal dějově a naprosto neoriginálním a nekreativním postavením.

80%. Film, který by se měl stát legendou. Dokonale poukazuje na reálný život 21.století a navíc vtipnou a originální formou předvádí mejdan, o kterém každý teenager sní. Nejsem, nikdy jsem nebyl a patrně už nikdy nebudu "pařící" typ, přesto upřímně lituji, že jsem něčeho takového nebyl v minulosti svědkem. To lze zažít asi jen v Americe. Zdánlivě typický puberťácký snímek typu American Pie, který však pod svou maskou skrývá poselství - ať záměrně, či náhodně. Poselství o tom, co všechno dokáže dnešní mladá společnost a kde je budoucnost tohoto světa. Projekt X.

90%. Špičková atmosféra v podání legendárního Hitchcocka. Co víc dodat? Cary Grant svou roli zvládl na jedničku. Jeho skutečná postava byla krásně naivní a poctivá, jeho alterego v podobě neexistujícího agenta zase dokonale děsivé a lynchovské. 50.léta byla ve znamení nenahraditelné atmosféry a North by Northwest to potvrzuje.