Davered

Paralelne se rozvijeci pribehy vietnamske imigrantky a skupinky mladych extremistu - a prave tady prichazi hlavni kamen urazu. Jak pise Indyi, postavy jsou skutecne "odflaknute." Motivace mladiku zustava ponekud v pozadi a ackoliv se o ni neprimo dozvidame z dialogu, chybi tady konkretni vyobrazeni jejich zivota, ktere by je podporilo (nehlede na to, ze si film tem udajnym duvodum sam protireci, viz fakt ze otcem jednoho z nacku je vlivny, tedy i bohaty, politik). Kvuli tomu jsou tyto postavy neverohodne, jakoby umele, misty az na hranici karikatury (Robbie a Sandro). Vubec nejhure napsanou postavou je ovsem hlavni protagonista, jenz balancuje na pomezi mezi uzavrenym filozofujicim, v hloubi duse dobrosrdecnym muzem a extremnim agresorem natolik, ze vubec nepusobi jako ucelena postava. Tim vycet nedokonalosti ovsem nekonci - snimek postrada jednotu i v ramci vypraveni, kdy ruzne sceny absolutne postradaji navaznost (predevsim v zaverecne pulhodine). Zklamanim je i vyrazne tlaceni na pilu (vsudypritomna dramaticka hudba a minimalne jeden kratkodoby sesup do ohranych thrillerovych konvenci). I tak snimek stoji za pozornost (kterou zcela jiste dostane i kvuli soucasnym udalostem a nekoncici lidske xenofobii a obecne demenci vubec) a svuj primarni ucel - vzbudit emoce - plni i pres veskere vyhrady.

Jen neco malo pres hodinu stacilo Kratochvilovi v jeho absolventskem filmu k tomu, aby vytvoril komplexni a fascinujici portret casto nepochopene a zridka dokumentovane subkultury. Hlavni prednosti snimku je predevsim reziseruv talent v zachycovani scen, jez se divakovi vryji do pameti jak svou propracovanou vizualni strankou, tak svym obsahem, kteremu nechybi humor a ironie, ale zaroven i hloubka (za vsechny z dlouheho seznamu je treba uvest predevsim scenu z poloviny snimku, ktera se odehrava prevazne skrz dalekohledove hledi a ktera nesmirne efektivne kratkodobe meni ton filmu). Podobne se snimku dari take vytvorit v jasnych konturach zajimave hlavni predstavitele reprezentujici siroke spektrum lovectvi a to s nadsazkou, ale bez toho aby z nich udelal jednoplosne karikatury. Ve vysledku tak ohromne prekvapeni a dokument jenz svou vyzralosti snese i nejprisnejsi srovnani se svetovou tvorbou.

Spis zklamani, hlavne kdyz vezmu v potaz kolik zanrove a tematicky spriznenych (a lepsich) snimku tu uz bylo - hlavne nemecke DAS LETZTE SCHWEIGEN, ale i italska DIVKA U JEZERA a samozrejme Dumontovo L'HUMANITE. V prvni polovine tezce prumerna zalezitost, ale houstnouci atmosfera a nekolik pusobivych pasazi (nocni honicka, pronasledovani promoklymi bazinami) to nakonec jakztakz zachranili. Chtelo by to predevsim lepe napsane postavy, uspokojivejsi rozuzleni, a trochu mensi roztekanost (pomerne dost bezvyznamnych kratkych scen, zbytecnych dejovych odbocek atd.).

Zpocatku zdanlive standardni humanisticky dokument se postupne meni jednak v expoze socialnich problemu prostupujicich dnesni USA, a svym zpusobem take v moderni verzi kristovskeho pribehu, ktera ukazuje do jake miry je americke krestanstvi jen pretvarkou, fasadou jez davno ztratila svuj puvodni vyznam. Opravdu fascinujici je ale predevsim samotny zaver, ktery cely snimek transformuje v tragedii takrka ibsenovskych rozmeru. Nejlepsi pribehy proste pise zivot a ironicky osud pastora Reinke je toho nejlepsim dukazem.

Zajimavy clovek, nezajimavy dokument. Problemem je uz to otrocky chronologicke vypraveni, ale predevsim rozhodnuti nechat herce predcitat zaznamy ze Zikmundovych deniku. Ty se vetsinou omezuji na strohy popis vseobecne znamych historickych udalosti a maji malou vypovedni hodnotu. Vrcholem je pak otresne vlezly hudebni doprovod. Ovsem na nektery z puvodnich dokumentu Z+H se ted rad podivam.

Stejne podbizive jako sefkucharovo puvodni menu. Nedopecena porce povedomych ingredienci, zbytecna camea, a poradna porce kulinarske pornografie navic. A predevsim vubec nejdelsi reklama na Twitter.

Morbidni fascinace hnusem a voda na mlyn vsem nacionalistickym (jinymi slovy, neonacistickym) vymastencum. Namet rozhodne neni nerealisticky, detaily a chovani postav ale uz ano. Odporny, krajne nesympaticky kalkul, ktery bych radsi byval nevidel.

Fallon byl, je, a vzdy bude prumerak. "Humor" pro nevyspele yuppies a kvalita dramaticky kolisajici v zavislosti na pozvanych hostech. Letterman a Conan jsou uplne jina liga.

Zpocatku sledujeme nudne a jakoby nesouvisle rozhovory (ktere ovsem dobre navozuji kontext). Jakmile vsak dojde k unosu, rozjede se paradni, i kdyz velmi minimalisticka, komedie. Skoda snad jen podivneho rozhodnuti pouzit k nataceni rucni kameru.

Jen sporadicky usmevna hricka s minimem napadu. Z toho konceptu se dalo vytezit mnohem vic.