Lovu zdar!

Z tohoto dokumentu není úplně patrné, na čí je autor straně. Vlastně bych řekl, že jeho pohled je docela nestranný a neutrální. To mauzoleum karikatur ze sebe dělají účastníci dokumentu zcela sami. Na ploše zhruba jedné hodiny dostanete přehlídku paradoxů a protimluvů, kterým protagonisté evidentně sami věří. Nebo aspoň doufají, že jím uvěří diváci. Protože komentovat krásného lva řečmi o respektu, kráse přírody a pak ho opakovaně několikrát střelit ("Pojistil jsem to přestřelením nohy v kloubu..."), to je vážně čirá hrůza. Následuje ulovení hrocha a odřezání jeho hlavy pro trofej nebo přednáška pro děti o tom, jak by každý měl něco sbírat (trofeje). Hláška myslivce "To není zabíjení. To je ukončení života po zralé úvaze" je pak vlastně reprezentativní vzorek rétoriky této bezduché nimrodské scény... (14.11.2016)

Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje (01.03.2015)

U dokumentů tohoto typu je silná tendence dosazovat, jaký by měl a neměl být. Jaktože to není kritičtější? Jaktože to jasně neříká, že lov je fuj?! Ale požadujeme snad po každém dokumentu, aby nám zcela jasně vymezil, co je správné? Představa, že dokument musí vždy za každou cenu hodnotit, je podle mě scestná. (29.05.2015)

Jeden z protagonistov sa v akomsi tranze, dojatý a s rukami krvavými od jeleních vnútorností pýta, kdeže sa to nachádza ten Boh, ktorý toto všetko stvoril. S trochu iným citovým zafarbením, pýtam sa aj ja: Kde je? Ak sú ľudia skutočne stvorerní na jeho obraz, nie som si istý, či ho chcem spoznať. Osobne však, podobne ako napríklad Mark Twain, verím, že zvieratá má radšej. Jonathan Littell písal, že najlepšie je do takéhoto sveta sa nenarodiť, pretože je založený na utrpení a utrpenie požieraného zvieraťa bude vždy mnohonásobne väčšie, než pôžitok zvieraťa, ktoré ho požiera. Polomŕtveho Boha si však ľudia vešajú na steny a oprašujú ho rovnako, ako tie mŕtve zvieratá. Umelecký dokument s toľkými vrstvami, až nie je problém nazvať ho filozofickým. V posledných minútach mu trochu začína dochádzať dych a spomaľuje sa tempo (je to kvôli naplneniu stopáže?) no keďže ide o študentský film, veľmi rád zaokrúhlim tie 4,5* smerom nahor. Zaráža ma, koľko ľudí tu nedokáže prečítať jeho jednoznačne kritické vyznenie. (25.10.2022)

Jen neco malo pres hodinu stacilo Kratochvilovi v jeho absolventskem filmu k tomu, aby vytvoril komplexni a fascinujici portret casto nepochopene a zridka dokumentovane subkultury. Hlavni prednosti snimku je predevsim reziseruv talent v zachycovani scen, jez se divakovi vryji do pameti jak svou propracovanou vizualni strankou, tak svym obsahem, kteremu nechybi humor a ironie, ale zaroven i hloubka (za vsechny z dlouheho seznamu je treba uvest predevsim scenu z poloviny snimku, ktera se odehrava prevazne skrz dalekohledove hledi a ktera nesmirne efektivne kratkodobe meni ton filmu). Podobne se snimku dari take vytvorit v jasnych konturach zajimave hlavni predstavitele reprezentujici siroke spektrum lovectvi a to s nadsazkou, ale bez toho aby z nich udelal jednoplosne karikatury. Ve vysledku tak ohromne prekvapeni a dokument jenz svou vyzralosti snese i nejprisnejsi srovnani se svetovou tvorbou. (06.07.2015)