Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Dokumentárny

Recenzie (356)

plagát

Letní opojení (1955) 

Orient Expresem do Benátek, všechno si natáčet, poprvé z Ameriky do Evropy. Zážitek sám o sobě. Penziony jaksi od roku vzniku doznaly změny, ty dnešní si název oproti benátskému ani nezaslouží. Můj Bože, a ten výhled. Hepburnová jako osamělá žena Jane se do vysněných Benátek těšila, ale ouha, všichni chodí ve dvou, popíjejí v kavárničce ve dvou, typický americký manželský pár - jasně že jsou dva. Město tak nějak v jejích očích ztrácí svůj lesk. Já si je s ní ovšem užila, jen náměstí sv, Marka mi připadlo ve filmu větší, než když jsem na něm stála. Gondoly jsou stále stejné, ale proč Krásná je Neapol, když jsme na laguně? Jakmile se z protivy v kavárně vyklube majitel starožitnictví, začíná se blýskat na zápletku. Z malého kluka Maura se vyklube sympatický průvodce, rošťák i překupník, nabízí dokonce má oblíbená pera Parkery. (Na závěr a na rozloučenou jí pak jednoho daruje.) Jen těch koťat tam bylo nějak moc, myslím oslovení, ne zvířátek. Ale doba byla krásná, ženy měly vosí pasy, krásné lodičky, nosily rukavičky a muži ještě líbali ruce. Hlavní je ovšem drama - drama stárnoucí staré panny, která by moc chtěla, ale s ženatým mužem jí svědomí zatím nedovoluje. (Podobnou roli už měla Hepburnová za sebou z Africké královny. A Iloně Svobodové se ji zde podařilo velice civilně nadabovat.) „Jste překvapivá žena, a každá žena by měla muže překvapovat.“ Ta gardénie vypadala dost uměle - a stejně uplavala. Svobodomyslný Ital dává „vyhládlé“ Američance lekci: „Jste jako hladové dítě, kterému dají k jídlu ravioli. Ne, říkáte, já chci biftek. Moje drahé děvče, jste hladová, snězte ty ravioli.“ „Tak hladová nejsem.“ „Všichni jsme tak hladoví, Jane.“ Pokud jste to neviděli, nečtěte dál. Ano, najedla se, a ne jednou. A závěr musí dojmout. „Vždycky tě budu milovat.“ „Ano, pokud odjedu. Vždycky jsem všude zůstávala moc dlouho, protože jsem nevěděla, kdy odejít. Teď s tebou jsem dospěla a vím, kdy je čas.“ Mimochodem, nevíte někdo o třeba i ženatém starožitníkovi z Benátek?

plagát

Čintamani & podvodník (1964) 

Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím.

plagát

Starci na chmelu (1964) 

Starci na chmelu (1964) Kdo byl jen jednou jedinkrát (řádově před 35 lety, ach jo, to to letí) na střední na chmelové brigádě, nemůže nedat 5*. Kdo neví, jak se strhává chmel, co jsou to věrtele a později jak se stojí u válečků, ať se dívá na Rafťáky či podobnou blbost. Tohle je absolutní příběh, absolutní písničky, romantika, dojemně něžný Puchholt. Zavadil se mi ale stejně vždycky líbil víc, povaha sem, povaha tam. Záporáci jsou mi bližší. Kemr jako stále hledající předseda – ukradli už i ty jeleny. A blik na mladého začínajícího Harapese. Nostalgie mi nedovolí vynechat jakékoli uvedení v televizi, ač na VHS vlastním. A trojice bardů v černém s Lauferem v čele uvozuje geniálně. Byť nehrají nějak opravdově. Novodobé muzikály jsou snůškou plytkostí, Starci na chmelu osvědčeným trhákem. Pro mne tedy vždy a všude. A to jsem nechodila s každým jen z čisté lásky…

plagát

Bylo nás deset (1962) 

Dost příšerná vojenská agitka, povýšená ovšem Suchým, Šlitrem a řadou dalších hvězd na alespoň sledovatelný film. Děj to má, láska v tom je, lidé jsou pěkní, písničky se dají poslouchat. A k tomu mladý Ctibor Turba jako bonbónek navrch. Tehdejší branci to museli brát a dívky určite uronily slzičku do kapesníčku. A komu všechno bylo málo, alespoň se mohl koukat na Schoberovou.

plagát

Reportáž spod šibenice (1961) 

Šedesátá léta se nejhůř hodnotí, asi nebylo snadné točit něco nej. V 61. jasně u mě vede Holubice, u většiny Baron Prášil. A pak už je to jen ideologická či jiná bu… A to se snažím být slušná. Ale k reportáži mám jakýsi nedefinovatelný vztah, který mi velí nehodit do odpadu a * udělit. Fakt, Willis je pro mne větší masírování mozků. Navíc reportáž byla jen jedna a jeho je…

plagát

Práče (1960) 

Nikdy jsem si sama pro sebe nezařadila ani do absolutních blábolů ani do super filmů a v podstatě jde o jeden ze snímků, jehož hodnocení kolísá nejen podle mé nálady, ale i podle typu politických komentářů v tisku. Marešova knížka patřila k povinné četbě a byla kupodivu jedna z těch snesitelnějších, rozhodně mne bavila víc než Malý Bobeš. Končím u v podstatě nicneříkající 3. Skoro bych to zase ráda viděla. Mezitím jsem slyšela menšíkovo vyprávění o natáčení a bylo to – prostě menšíkovské.

plagát

105% alibi (1959) 

Být tam jen Karel Höger, bylo by to možná za ****, ale Bek to snižuje. České detektivky těchhle let mne berou i bez ohledu na socialistická morální a jiná témata. Odmysleme si to a máme Maigreta jak vyšitého. Höger hrál s noblesou, kterou vládl málokterý herec nejen tehdejší, ale zejména současné doby, jeho čeština byla kultivovaná a libozvučná, hlas neopakovatelný. On i ty Tůmy a jim podobné pozvedl na umění. A moc se mi líbil Lackovič, sedělo mu to jak ulité.

plagát

Dařbuján a Pandrhola (1959) 

Je něco, co o téhle pohádce ještě nikdo nenapsal? Jedině že je úplně blbá a nedá se na to koukat. Naštěstí to není pravda. Mastný tlustý Hrušínský v protipólu k vychrtlému Lohniskému je geniální kombinací a i všechny ostatní role jsou dotažené, třeba mladá Vlasta Fialová jako milující manželka. Lehce naivní výprava končila přesně v místě, aby to nebylo trapné. Jak asi studí na hrudníku těsto na lívance?

plagát

Občan Brych (1958) 

Film povinně viděný na školním představení rok co rok, spolu s Baladou o vojákovi a Jeřábi táhnou. Karel Höger mi tehdy vůbec nebil sympatický a tou povinností se mi film tak zprotivil, že už jsem se na něj po letech nedokázala podívat s odstupem. Do odpadu nepatří, to si tvůrci nezaslouží, ale víc než * nemohu dát.

plagát

Smrt v sedle (1958) 

Naivní pokus o českou kovbojku a ještě střiženou loupež. Kluci hrající si na kovboje se šátky přes ústa. Rudolf Jelínek, kterému jsem nikdy neodpustila Zemana. Barevný materiál tehdy mohli dáte na kvalitnější produkci, i když rok 58 žádným veledílem nezářil. (Jen před chvílí hodnocená Baldová v Morálce a Pátém kole). Ale dovedu si představit, jak tehdejší teens film doslova žrali, ve škole pod lavicí rodokaps a odpoledne do bijáku.