xenopus

Předloha neztratila nic ze svého obsahu a sdělení (někdo tomu říká otrocky a bez nápadu přepsaný scénář), herci hrají výborně a tohle je snímek, jenž mi po jeho premiéře někdy v mých 13 (nebo kolik mě to bylo) natolik utkvěl v paměti, že jsem ho chtěl vidět znova - a trvalo snad čtyři roky, než se ČT uráčila ho znovu odvysílat. Kdo jiný mohl hudebně přispět než G. Mahler - skladatel píšící své nejlepší kousky v době, v níž se část děje povídky odehrává, a který je s Werfelem provázán kulturně (Němec narodivší se v Čechách), skrze svou vdovu Almu (ta si Werfela vzala coby svého třetího manžela) i skrze svou místy protikladnou hudbu - ta je krásná, láskyplná, expresivní i meditativní, místy komická, ale i sarkastická a vysmívačná směrem k tehdejší strnulosti reprezentované mj. c. a k. byrokracií, jíž byl Sebastian nedílnou a z titulu své funkce významnou součástí. Proto dobře ilustruje motivy z předlohy a navozuje tu správnou atmosféru tehdejšího prostředí (kterou nicméně přesto gijm postrádá - viz jeho komentář). Právě u tohoto TV filmu začal můj obdiv a posléze zájem o Mahlera. Tohle zkrátka není jen film - je to sdělné, podmanivé a ve své komplexnosti vyvážené umělecké dílo, byť - ano - žádné z filmových řemesel není provedeno v dokonalosti.

Jiráska jsem nikdy nečetl a nikdy nebudu. Jenže tohle je daleko kratší, daleko zajímavější a poutavější - je tu příběh, jsou tu vynikající herci, divadlo i opera... navíc za dějem se skrývá mistrně propracovaná koláž tehdejší doby (může za to Jirásek?) - kostýmy i lokace na výbornou. Vzpomínám na své mládí a na dvakrát třináct nedělních dopolední strávených sledováním jednoho z nejlepších seriálů Č(S)T.

Mánie kolem celého tohohle filmu mě jaksi minula. Když jsem zapnul jedno ráno roku 2008 internet a viděl tam, že jakási Irglová s nějakým irským Hansardem dostali zlatou sošku Akademie za píseň, řekl jsem si "tý jo, to musim slyšet teda, jestli je to takhle dobrý". Vlezu na youtube, dám to tam, poslouchám a po skončení jsem velmi rozladěn. Stupidně schematická odrhovačka doplněná podobně oduševnělým textem - takový je můj závěr o písni. O několik týdnů později jsem si teda splašil film a po skouknutí - co čert nechtěl - to samé. Jen proto, že tam hraje Valaška (ne Češka), zpívají tam pořád dokola to samé (špatné), ukazují irskou přírodu (která mě taky moc nebere - a to jsem tam byl), jezdí na postarším triumphu a spravují vysavač, tomu hned nedám pět hvězdiček. Sice se tomu nedá upřít atmosféra, ale co mě žralo nejvíc - na všechny strany z toho cáká amatéřina po všech stránkách. Souhlasím s Bluntmanem. Hodně špatné, jen za tu atmosféru a feeling 40%, jinak by to bylo daleko horší. P.S. Ruda z Ostravy to zparodoval naprosto genialne http://www.youtube.com/watch?v=mzsLAVABVZ0

Tak tenhle film je bohužel další z těch, které svou hlavní myšlenku řeknou hned během úvodních desítek minut. Není to sice tak nepřehlédnutelné jako u Butterfly effect, ale snad špetka domyšlení stačí, aby člověk ztratil zájem hledat pointu, neboť má dojem, že už ji dávno zná. Též je předem známé, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a tak nezbývá než koukat na nádherně zabrané exteriéry, poslouchat občas sluchu lahodící hudbu a obdivovat herecký výkon Hala Holbrooka, na kterého se mi prostě lépe kouká než na Hirsche. Příběh dalšího ze zbytečných lidí, kterým se nelíbí konzumní (post)moderní společnost, a místo toho, aby ji konzumovali alespoň trochu, tak ji zcela odmítnou a ... zhynou. A dobře jim tak. Snaha o vyvolání pocitů se tvůrcům povedla, jenže u mě vedla jen k následujícím: melancholie, marnost, zbytečnost. A to není něco, co bych chtěl skoro dvě a půl hodiny prožívat. Další z řádky filmů, které mě nezaujaly obsahem, nýbrž jen formou a vizuálem (a jen proto ***, jinak by jich bylo ještě méně...). Bohužel... 60%

Naprosto skvělá první série, místy stále ještě výborná druhá, z třetí jsem viděl první tři díly a říkám si, tohle už není nic pro mě. Jednak jsem vyrostl z teenagerovských let a osudy a chování hlavních hrdinů mi začaly být trochu vzdálené a nesnesitelně nepochopitelné, scénáristům došly asi nápady a už to nemělo ten správný šmnc jako zezačátku no a taky jsem pochopil, že rande s Emily VanCamp stejně přes obrazovku mít nebudu, tak co... Perfektní humor starého Abbota a když se občas dostanou se starým Brownem do slovní přestřelky, je to fakt zábava. Čtyři hvězdy za především první sérii a předstírám, že nevím o existenci třetí a čtvrté. (...) Add 2012, po shlédnutí naprosto všech dílů: no ony i třetí a čtvrtá série mají své kouzlo, ale už to není to maloměsto, které nám díky svému životnímu moudru představuje v úvodních a závěrečných monolozích Irv Harper hlasem Jana Přeučila. Prostě těžiště se přesunulo jinam - do vztahů hlavních postav a skoro jednotlivých vztahových linií. Ve scénáři i zpracování prostě občas chybí jakási soudržnost a pospolitost (tak typická pro maloměsto), něco, co by všechny příběhy v rámci jedné epizody spojovalo. Kolikrát už taky scénář nepůsobí tak věrohodně, ale spíš mám pocit, že jde o falešnou hru na city. Jedna věc, co je ale výborná po všechny série, je český dabing (znám slovenský - uf...), a to navzdory tomu, že se čtvrtá série dodělávala až po letech (takže např. Delii namluvila Viktorie Taberyová namísto Kláry Cibulové), snad s výjimkou hudby, která je místy jiná, takže když máte určité scény spojeny v orig. znění s určitou písničkou, a v českém znění tam hrají něco jiného, není to ono. Navzdory všem nepovedenostem ve všech sériích zvyšuji na 5*, protože z nejrůznějších (možná i některých neznámých) důvodů je mi tento seriál sympatičtější víc než naprostá většina jiných.

Pamatuji se, jak jsem tenkrát v kině na projekci nejprve civěl na Pomejeho a spol. představující očekávaný film a pak jsem ve filmu hledal svého bývalého spolužáka N. Navrátila. Našel jsem ho, což o to, a detail na jeho obličej po odpálení střely si vybavuji dodnes. Jenže jen kvůli němu se z jinak sračkoidního filmu rozhodně na zadnici neposadím. A říkal jsem to už tenkrát, zatímco ostatní se rozplývali, že to bylo dobrý, a hlavně, že tam hrál Šuhaj... Pche!

Je úžasné tenhle film sledovat v původním znění s titulky a vychutnávat si starou angličtinu. Dalším zážitkem je sledovat film v češtině a pustit si k tomu v titulcích komentář režiséra. To člověk začne chápat tvůrčí proces, jak se tvoří film od myšlenky, představy až po výsledný sled kinopolíček. Teda ne, že bych to předtím netušil, ale tady je to podané s takovým nadhledem a humorem... Myslel jsem si, že když jsem snímek viděl poprvé a tolik se mi líbil, že je to spíš náhoda, že se mi zrovna nějak sešel s mým momentálním duševním rozpoložením. Ale i na další shlédnutí jsem odcházel uspokojen... Kamera, hudba, režie, scénografie, exteriéry, Donald Sutherland... všechno/všichni zaslouží obdiv (největší asi přece jen hudba). Joe Wright vytvořil takovou adaptaci románu, která ještě pěkných pár let nenalezne konkurenci. Těším se na Pokání. Mimochodem, úvodní záběr není jeden jediný, ale je tam střih (zrovna když kamera snímá bílá prostěradla).

Čert vem to, že jsem tenhle snímek poprvé viděl v Chovatsku na freedivovém výcviku jen pár metrů od moře. Kdybych si měl vybrat jeden jediný film ze všech těch, které jsem za celý svůj dosavadní život viděl, a měl tu možnost mu nedat jen pět, ale šest hvězdiček, byl by to bez váhání tenhle. Ano, je to poměrně dlouhé (nezkrácená verze), jsou tam i občas pasáže, co pořádně neodsýpají, je to smíchání komedie, dramatu a romantiky, ano, je to prodchnuté duchem 80. let. JENŽE! Tenhle strhující snímek mi vždycky poskytne filmový zážitek zcela jiného druhu. Absolutní, niterný, mystický prožitek, kdy odcházím - možná se i vracím - ani nevím kam, ale vždycky mám pocit, že je to tam lepší než kdekoli jinde. A že je to místo, kde chci být celým svým srdcem. Cítím klid, pokoru, smíření a absolutní sounáležitost s celým vesmírem. "I'm searching for something that I'll never reach. I see eternity." (...) Add 2012-03-23: po shlédnutí zkrácené, 4:3 oproti 1:2,25, dabované televizní verze se mi chce zvracet a radím všem: sežeňte si director's cut v HD kvalitě a v orig. znění.

Po deseti letech strávených coby domácí dělnice Landsdorfová z paní hraběnky stále nevyprchala modrokrevná nadřazenost. Přesto ukáže i svou laskavou stránku. Podle některých (včetně mě) životní role Jiřiny Jiráskové. Tohle jí prostě sedlo. Úžasně hřejivé, lidské, i když místy poněkud sladkobolné a nostalgické. No a závěr? Úžasná tečka za životem... hraběnka Landsdorfová odchází s tím, že se jí podařilo navzdory nepřejícím okolnostem dostát svému slovu, které ostatním dala. Sliby se mají plnit; to je jedna z lidských zásad, které se vyplatí ctít až do konce.

Film stojí jednak na autenticitě (podle skutečné události) a na Trojanovi. Ve výsledku by z toho mohlo být i něco lepšího, jen kdyby Vejdělek trochu přitlačil na pilu. Hraní na sklenky v úvodní melodii filmu je také obehraná písnička z filmů o bláznech, pane Muchowe - Formanův Přelet mám ve své TOP10. Ještě, že magora Václavova ražení nemáme u nás na vesnici, jinak bych ho musel zabít - soucit? je prostě nebezpečnej a v závěru mi přišlo líto, že přežil... Slabé tři a nenuťte mě dál přemýšlet, jinak bude hůř.