Forsada

Hodně dlouho jsem přemýšlel, jestli si tento film zaslouží nejvyšší hodnocení a přísně jsem se snažil nalézt sebemenší pochybení (herecké role, mezery ve scénáři), na kterém bych mohl alespoň jednu hvězdu ubrat. Avšak nenašel jsem relevantní důvod, takže mi nezbývá nic jiného než udělit plný počet. Člověk se u snímku rozhodně nenudí, častokrát se upřímně zasměje, ale zároveň je taktéž konfrontován s existenciální až hluboce filosofickou linií filmu. Sledovat psychologický vývoj hrdiny, který zažívá stavy, podobné trosečníkovi na pustém ostrově je fascinující. Zoufalství, hravost, která je typická pro dítě, které si svět promění v jedno velké hřiště, obrácení pozornosti od sebe na druhé a egocentrické demonstrování své vlastní moci. Možná všechno nakonec vyřeší opravdová láska nebo poctivost, upřímnost či vůle k životu. Kdo ví. Je to stejně jenom jeden obyčejný den.

Jedná se o jeden z mála filmů, kterému zkrátka nemám co vytknout. Už začátek v člověku vyvolá zájem, který se promítne v tom, že se těší na každou další přednášku učitele Keatinga. Oceňuji s jakou precizností příběh vykresluje psychologický vývoj jednotlivých postav, jenž je umocněný nadprůměrnými hereckými výkony. Nesmím však opomenout jádro samotného snímku a tím je poezie, která skvěle doplňuje ideje, jež se film snaží divákovi předat. Zápletka pak zase zanechá v divákovi potřebnou pachuť (přirovnal bych ji k burákovému máslu), díky které na film jen tak nezapomene. Vynikající hudba a kamera jsou pouze třešničkou na již už tak vysokém dortu.  Dobrou chuť a carpe diem.