Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenzie (466)

plagát

Mesto šialencov (1997) 

Pominu-li sociální aspekt tohoto filmu, tak problém mediální manipulace je zvláště v těchto dnech, kdy je nám opět vnucováno kolektivní myšlení, velmi aktuální. A vždy si v takové chvíli vzpomenu na ten "vřelý" vztah našeho opovrhovaného pana presidenta k novinářům, se kterým se mohu jen ztotožnit. Postavy filmu byly nejen dobře vybrané, ale výborně zahrané. Od Hoffmanovy oportunistické asistentky až po zničeného muže v bezvýchodné situaci. Hoffmanovo balancování na hraně morální a osobní prospěšnosti je potom v příkrém kontrastu s úmysly jeho nadřízených. A kromě toho to dopadne špatně, což se jen tak nevidí. Byl jsem spokojen.

plagát

Top Gun: Maverick (2022) 

Koukat na Toma Cruise je příjemné vždy. Stejně tak na F18. A kdyby se vynechaly dojemné romantické odkazy na první díl, film by se zkrátil na správně akčních 90 minut a byla by to 100% pecka. Bohužel mám takový dojem, že tvůrcům namísto oslovení nové generace šlo spíš o nostalgické vzpomínání s generací starou. A to dneska prostě nefunguje. Nefungovalo to v novém Matrixu, nefunguje to ani tady. A když potom stará F14 nakope dva "letouny páté generace" (ať už to znamená cokoli), říkáte si, jestli vás někdo nepřitáhl za nožičku.

plagát

Dannyho trinástka (2007) 

Návrat do Vegas byl po zpackaném druhém dílu opravdu potřeba. Ale ani zde se neobejdeme bez nepříjemností. Asi hlavní z nich je smlouva pana Garcíi na účast v dalším pokračování. Jeho vystoupení, stejně jako účast pana Cassela, je v tomto filmu nadbytečná a je navíc vidět, jak složitě byli do scénáře filmu vměstnáni. Jinak je film cool. Opět tu máme velký plán a spoustu kouzelných technických vychytávek, kterými se překonávají neřešitelné úkoly. Prostě Ocean opět v plné síle.

plagát

Dr. House (2004) (seriál) 

Ally McBeal je zpět. Nedělám si srandu. Anorektická Flockhart byla nahrazena charismatickým Lauriem, advokátní kancelář lékařským pokojem, absurdní žaloby exotickými chorobami. Jinak se ale seriály v podstatě neliší. Co mi na Ally vadilo, že byly právní případy velmi rychle nahrazeny mýdlovou vatou mezilidských vztahů. A přesně to se děje i u House. Úvodní zaujetí lékařskou tématikou postupně řídne v bahně Housovy drogové závislosti a v některých dílech je až polovina času věnována osobním roztržkám s lidmi, které House scénáristicky naštve. Z druhé strany musím přiznat, že při správném zacházení s ovladačem lze tyto vycpávky eliminovat a vychutnat si diagnostickou práci, kvůli které se na tenhle seriál díváme.

plagát

Julie a Julia (2009) 

Máslo, máslo, máslo.... Pokaždé, když ten film zase a znovu vidím, chci sehnat tu kuchařku a začít podle ní vařit. Do rána sice vychladnu, ale tím si ten pocit nemusíme kazit. Spojení dvou knih, dvou skutečných příběhů funguje v tomto minimalistickém snímku dokonale. A vždycky, když si ten její cápek dal něco do pusy a začaly mu odkapávat sliny, chtěl jsem tolik být na jeho místě. A jakoby vaření samotné nestačilo, ve druhém plánu řešíme potíže s americkými politickými procesy a zuřivým honem na domnělé komunisty. Ten film je prostě komplexní a to je dobře.

plagát

Vopred vinní (1991) 

Když vás oficiální státní komise nutí křivě přísahat, říkáte si, že jste asi v nějaké komunistické diktatuře. Když potom odmítnete a oni zařídí, že se vám zhroutí celý život, je tento dojem kompletní. Tento film je doslova po okraj nabitý snad všemi příklady vlivů tohoto zrůdného politického jednání, které bylo paradoxně motivované hlavně osobní publicitou jednotlivých inkvizitorů. Potíž je v tom, že se o žádnou komunistickou diktaturu nejedná, jedná se o světové šiřitele svobody a demokracie.....Spojené státy americké.

plagát

Elvis (2022) 

Zavraždil plukovník Elvise? To je otázka, na níž hledáme odpověď. Přiznávám, že jsem se nadměrné stopáže filmu děsil úplně zbytečně. Hluchá místa zde prakticky nejsou a ten jakýsi únik do snového světa se nejen dá snést, ale je vlastně příjemnou změnou a předělem mezi kapitolami. A je to mnohem lepší předěl než třeba u Rocketmana a jeho, z mého pohledu velmi otravných muzikálových vložek. Co mi vadilo, byly velké časové skoky uprostřed Elvisova života. Mám si snad myslet, že se v těch 10 letech nedělo nic zajímavého? Nebo snad mám průběh těch let notoricky znát? Zde podle mě byl děj osekán na úkor živých vystoupení. Co se mi naopak líbilo, byl kontrast mezi "starou popmusic" a tou novou, Elvisovou. Ubíjející frustrace tehdejší mládeže z poslechu starých dokola omílaných vyčpělostí typu Simonové s Chladilem, do nichž vlétl Elvis se svou vesmírnou energií. Byl to takový pankáč 50. let, jen s tím rozdílem, že on a jeho muzikanti na své nástroje uměli dobře hrát. Ani tak bych však v této puritánské, pokrytecké a rasistické době nechtěl žít. Neměli to hoši snadné.

plagát

Jan Žižka (2022) 

Filmy o středověku se dělí na ty romantické a ty realistické. Tento patří naštěstí k těm druhým. Velmi mě potěšilo, jak důkladně se autoři zaměřili na představení doby a hlavně života obyčejných lidí. Na to, že se nežilo jen v zámku a v podzámčí a také na to, že husitské hnutí nezačalo upálením mistra Jana, ale jeho kořeny a hlavně motivace sahají mnohem hlouběji. Samotná prezentace pana Žižky je uvěřitelná a tvoří protiklad k dřívějšímu ztvárnění, které se však více než na osoby zaměřovalo na události. K pozoruhodným momentům musím připočítat i ztvárnění císaře Zikmunda, který byl sice pro Evropu požehnáním, my ho však prostě nemáme rádi. Kdybychom potom měli hledat nějakou pointu, nalezneme pouze staré a dobré poučení, že na obyčejném člověku absolutně nezáleží a je jen potravou pro udržování dějin v chodu.

plagát

Thor: Láska a hrom (2022) 

Problém se záporáky je v komiksových filmech bohužel velmi rozšířený. Většina je buď nějaká nedefinovaná síla z vesmíru, nebo oběť nějakého jevu, která je však veskrze dobrá a zlo páchá v podstatě z kladných motivací. Nebo proto, že nemá kontrolu nad vlastním tělem a myslí, to je taková druhá varianta. A to je bohužel i tento případ. Pan Bale je sice brutálně démonický a role mu výborně sedí, nicméně na závěr zklame (moje očekávání). Jediným skutečným filmovým badguyem tedy zůstává Joker. Pojmout filmy o Thorovi jako komedii byl opravdu geniální nápad. Zvlášť po trochu rozpačitých prvních dvou dílech. Ragnarok byl však již velmi vtipný a u tohoto dílu jsem se smál asi mnohem víc. Žádné předstírání reality, žádná umělá americká hloubka jako v Avengers. Thor se stal čirou zábavou, což je moc dobře. Působivou a efektní. Už to dávno není o tom, "kdo je hoden" a kdo není, je to o tom frčet dopředu a nesrat se s tím. Ano, přiznávám, že mi během koukání několikrát cukla ruka směrem k ovladači, zejména při přehnaně vypjatých romantických scénách, ale tím si celkový dojem nemusíme kazit. Co ho však pokazí spolehlivě, je dnes velmi rozšířená prezentace homosexuality jako něčeho běžného. A tak po panu Sulu, Batwoman a mnoha dalších, i zde máme kamínky, co se "vezmou večer u ohně za ruku" a ráno mají malý kamínek. Jsem možná poněkud konzervativní, nicméně jsem přesvědčen, že takové věci do filmů pro děti prostě nepatří. Penalizace 20%.

plagát

Muži, ktorí nenávidia ženy (2011) 

Film má jednu zásadní vadu: je prvním dílem v sérii. To do filmu přináší scény, které nemají pro děj žádný význam a neúměrně protahují stopáž. A i když je to film o brutálním násilí páchaném na ženách, vše kolem znásilnění Lisbeth je zbytečné a podle mě filmu jen škodí. Vytrhává to z děje i soustředění. Jinak je to velmi poutavá a zajímavá detektivka, která určitě neurazí ani milovníky Poirota. Jako jsem já.