leafroller

Velmi originální a tím pádem i unikátní projekt vycházející hvězdy českého filmu pana Mádla, kterého tímto srdečně zdravím. Pan Mádl začíná být - podobně jako třeba pan Roden - zárukou kvality a kdykoli vidím jeho jméno, tak se začínám těšit. Ale k filmu samotnému: originální forma vyprávění, škola kamery i střihu a vynikající hlavní hrdinové, kteří nám mj. připomínají, že jedenáctileté dítě už dost normálně uvažuje a je třeba s ním podle toho jednat. Jako třešničku na dortu vyzdvihuji krátkou scénu s domácím násilím, které téma je v naší kinematografii zatím dost tabu, i když ve skutečném životě představuje nepředstavitelný problém. Za mě 100% a kdyby šlo víc, dám víc.

O alkoholismu. O workoholismu. O tom, že když jste v něčem dobří, nemusí to znamenat, že se na to hodíte. O tom, že sexuální násilí je dnes v podstatě běžné. O tom, že mít dítě neznamená ho jen porodit. Úchvatný výkon paní Beckinsale bohužel nemohl vyrovnat nudu a průhlednost scénáře a to i navzdory jeho pravdivému základu. Více než o samotném procesu je to film o hledání sama sebe. A přestože se asi většině diváků bude zdát konec filmu logický, já bych rozhodně hlasoval pro tu druhou variantu. To jsem celý já.

Nejde zde ani tak o pokračování jako spíše o jakýsi epilog a je znát, že si autoři dali záležet nejen na uchování atmosféry, ale i na realistickém zpracování vývoje osudů jednotlivých postav. Bohužel první film byl především o heroinu a proto jsem ho i zbožňoval. Tento modus operandi ve dvojce citelně chybí a to i navzdory kilogramům kokainu, které se v něm vyšňupají. Nutno také poznamenat, že bez znalosti prvního filmu se nejspíš nebudete bavit vůbec. A tu máme mojí 20% námitku: Proč je ve filmu, který nelze vidět bez znalosti předchozího dílu, tolik retrospektiv? Retrospektiv, díky kterým se stopáž blíží ke dvěma hodinám, což rozhodně není k dobru. Bez nich to mohla být podobná jízda jako v jedničce. Až na ten herák.

Představte si, že stojíte v koloně, protože jedete s celou rodinou na zápas vašeho oblíbeného fotbalového klubu. Damašek je v tomto období dost horký a kolona jakoby se nechtěla ani hnout. Oknem auta sledujete hosty nedaleké čajovny. Když tu náhle zničeho nic se ozve ohlušující výbuch, s vaším autem to zatřese a vše zahalí oblak prachu. Bomba shozená americkým dronem opět neminula cíl. Desítky raněných a mrtvých, pláč dětí, zoufalství dospělých. Pořádkové služby organizují záchranné práce a posléze i úklid sutin. A život jde dál. A teď ten samý scénář převeďte na území USA. Co dostanete? Hysterii, zděšení a filmovou masturbaci na téma "kdo nám takto škodí, je na pornu závislý náboženský fanatik a psychopat". Žádná sebereflexe, žádná sebekritika. Zoufalý a srdcervoucí křečovitý hon, který končí vítěznou akcí 40 po zuby ozbrojených vojáků proti jednomu raněnému ubožákovi. Velké vítězství. Patetické proslovy. To je Amerika!!!

"Projelo to mým tělem jako vlna. Veškerý pocit smutku, utrpení nebo viny beze stopy zmizel." Pro mě naprosté zjevení, které mi velmi důrazným způsobem připomnělo, že i já - ač je to k nevíře - jsem býval také mladý. A i když jsem se na rozdíl od hlavního hrdiny nedostal na samé dno, dokázal jsem se s ním v mnohém ztotožnit. Vybavily se mi dokonce i některé dávno zapomenuté pocity. To a fenomenální výkon pana DiCapria rozhodly o vysokém hodnocení. Film není pro každého (stejně jako třeba Candy) a jsem přesvědčen, že výše hodnocení bude u mnohých ovlivněna vlastní zkušeností.

Waiting určitě patří do TOP10 mých nejoblíbenějších filmů. Trochu huličský snímek nabitý herci, charaktery i ostrým humorem sice není pro každého, ale jednoznačně se vymyká běžné produkci. Žádné citečky, žádné prodlevy, super jízda a dokonalý dabing. A nakonec.... o čem by ten život byl, kdyby si heteráci nemohli vzájemně ukazovat svoje péra.

Problematika sociálních sítí je v dnešní době superaktuální a přesto se jí filmová branže v podstatě vyhýbá. Circle klade mnoho otázek a otevírá nespočet témat pro zamyšlení. Líbilo se mi, že se tvůrci téměř zdrželi sdělování svého názoru a ponechávají otázky pootevřené úsudku diváka. Jsou sociální sítě spíše pozitivní nebo naopak? Kam až lze zajít v otázce porušování soukromí? Je v současném nastavení společnosti udržitelné, aby se nedaly zneužívat? Co je vlastně zneužívání sociálních sítí? Atd. atd. atd. Vzhledem k této šíři problémů a délce filmu jsou témata zpracovaná spíše rámcově, což ovšem není na škodu a naopak to otevírá prostor následné diskusi. Circle je (po např. Colette) dalším snímkem, na který by měly chodit děti v rámci školních představení. Já osobně jsem nadšený.

Dante Alighieri napsal Božskou komedii někdy na počátku 14. století a v tom duchu se i nese. Inferno je její první částí a inspirovalo EA k vytvoření klasické (a podle mě docela nudné a fádní) mlátičky. A i když film sleduje děj ve hře, dal by se interpretovat i jako komiks na motivy románu. Tak jsem ho aspoň vnímal já. Různé druhy animace různých tvůrců jsou sice zpestřením, ale ne každému mohou všechny formy vyhovovat. Myšlenka však zůstává stále stejná: Ať uděláte, co chcete, nejspíš skončíte v pekle.

Krásný, pohodový a poměrně komplexní pohled do zákulisí špičkové francouzské restaurace. Příběh je prostinký a romantický a vytváří pouze kostru vyplňující prázdná místa mezi jednotlivými kuchyňskými scénkami. A když vidíte, jak si kuchaři ke každé pečlivě připravené svačince otevřou špičkové vínko, sliny se vám sbíhají jak na povel. Jo a ošvihnout trochu cibul, než ji dám do hambáče, je fakt good idea!!!

Nikdy, sakra, ještě nikdy doposud jsem se z žádnou postavou neztotožnil tak, jako tady s Maxem. (BTW na druhém místě samozřejmě stojí Joker z Dark nighta.) Uvědomění si malichernosti našeho pachtění a poznání skutečných problémů. Poznání života v pravdě. Touha najít spřízněnou duši. Změna životního stylu. A to vůbec nemluvím o ostatních postavách a osudech ve filmu ztvárněných. I jejich motivace jsou zpracovány realisticky a hlavně nenuceně. Každý si zkrátka může vybrat, kterou cestou by se dal on sám. Takže až na ten menší happyend, který se dal bohužel očekávat, jsem nevyšel z vytržení. Jsem nadšený!!!