leafroller

Myslím, že myšlenka tvoření a sdílení snů je sama o sobě tak silná, že nebylo potřeba přidávat k ní nějaké omleté varování o ztrátě pojmu reality. Varování, díky kterému je navíc narušena logika "snové mechaniky" přidáním jakéhosi mimořádného prvku sloucího Limbus. Varování, které lze navíc kdykoli vyjmout a film nejenže nic neztratí, ale jen získá. No ale stalo se a zase tak hrozné to není. Od začátku byl film také obestřen aurou nepřekonatelných efektů, na které jsem se těšil téměř stejně, jako na myšlenku samotnou. Co k tomu dodat? Jsou tam pěkné věci. Nejokatější jsou asi fyzikální "hrátky" a fantazie mladé architektky. Na mě ale spíše zapůsobily hrátky ve stavu beztíže, kterých je tam díkybohu požehnaně a které byly ve své době skoro revoluční. Jinak by se totiž o auře nedalo mluvit ani zdaleka. Jinými slovy: triková výbava je sice možná nadstandardní, nicméně stále spíše doplňková. Nehledě na to, že vám budou tak vařit závity, abyste udrželi nit, že si je vychutnáte až tak napodruhé či napotřetí. A to je vlastně fajn, ne? U kterého filmu můžete několikrát po sobě najít něco nového...?

Velmi často a s jistou oblibou říkám, že jsem se neženil proto, abych o něčem rozhodoval. Říkám to hlavně proto, že je to pravda a také, že jsem si vybral ženu, která respektuje mě a já zase respektuji ji, nehádáme se, nelžeme si, žijeme spokojeně. Kdo byl v životě ženatý více než 10 let a je obklopen ženatými přáteli, ten v tomto filmu jistě najde nejen zalíbení, ale i jistou dávku ztotožnění. Naivní a z velké míry egoistické mužské představy o pánu domu drtí realita na prach a každý si musí jednou přiznat, že pány domu jsou naše milované ženy. Původně jsem chtěl napsat, že Teorie tygra přivádí tento fakt do extrému, ale tak to není. I když se to mně samotnému zdá neuvěřitelné, podobné rodinné vztahy jsou tak rozšířené, že by se daly považovat za klišé. Zeptejte se sami sebe, kolikrát jste radši zvolili mlčení před zbytečnou nic neřešící hádkou? Je to samozřejmě opět otázkou ega. Zde v tomto filmu i ega ženského. Teorie tygra tedy nastavuje legendární zrcadlo našim vztahům a kdo ví, třeba se díky ní někteří lidé chytnou za nos a zachrání svá skomírající manželství.

Každý další sci-fi film, který doslova zhltnu na Netflixu, je jako vystřižený ze série Black Mirror. Silná myšlenka, super zpracování, jen o něco delší stopáž. V tomto případě jistě mnoho lidí zaskočilo, že se nejedná o akční film. Jsou v něm sice krátké bojové pasáže, ale jádro je spíše filosofické. Nutilo mě opět přemýšlet nad evolucí lidského druhu. Jsou zde dvě zjevné větve: x-man a kyborg. Já osobně spíše věřím v tu druhou, a proto mě film zaujal ještě více, než jsem čekal. A i když mi při závěrečném záběru ihned proběhlo hlavou, kde že si to ta paní bude dobíjet baterky, celkový dobrý dojem se tím nezkazil. Na závěr nutno zmínit celkem zvláštní vystupování mužských postav v tomto filmu. Je to snad tím, že se Korejci takto chovají i normálně, nebo je to nějaký korejský druh humoru?

Mára je sochař, který však nemůže svobodně tvořit. Je to logické, jsou osmdesátá léta. Navíc to vypadá, že byl zachycen v jedné z mnoha vln komunistických zátahů na umělce a trochu to schytal. Ale kdo tenkrát ne, že? Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré a pro Máru se persekuce stala účinnou výmluvou pro to, aby nechodil do práce a trávil veškerý svůj čas v leže na kanapi, v sedě v hospodě nebo zašitý ve svém malém ateliéru na břehu Vltavy. Tím přivádí svou rodinu do tristní finanční situace. Vandrácky oblečení sedí o hladu v zatuchlém sklepním bytě. I takový člověk má však přátele. Ti dobře znají Márovu finanční situaci a navzdory vědomí jeho odporu k práci, vymyslí pro něj způsob, jak vydělat peníze a současně zůstat "charakterním" umělcem. Mára se však místo vděčnosti, která by se zdála být na místě, nechá přemlouvat a nakonec až blahosklonně svolí. A tak dále, a tak dále, skončí to špatně. Víte, takový charakter je prostě na zblití, i když ve filmu je to kladný ubohý hrdina. Asi proto film nemám rád. Jinak je profesionálně natočený a angažované hvězdy odvádějí výbornou práci. V některých scénách se ale neubráním pocitu absence scénáře. Prostě to vypadá jako skeč z Ruské rulety. Ale to nevadí, ke koukání mi stačí, když není na scéně Mára. Jeho přístup mi vlastně připomněl ještě jednu věc. Jednou jsem viděl v televizi rozhovor s panem režisérem Krejčíkem, který to při nějaké té čistce také schytal. V kostce říkal, že všichni režiséři, kteří točili v sedmdesátých a osmdesátých, jsou komouši a dštil na ně oheň a síru. Že on, ubožátko, nemohl dělat svoje věci a přesto se nesnížil k točení (těch naprosto sqělých) schválených filmů (které máme všichni rádi), ale místo toho na protest trpěl ve sklepě. Co říci závěrem? Jsem rád, že za socialismu existovali i umělci, kteří nemuseli bojovat za každou cenu a poskytli nám sqělé filmy, ve kterých se sice lidé oslovují "soudruhu", ale my na ně stejně rádi koukáme pořád dokola...

Mattie je teprve 14 let, ale malá už rozhodně není. Je chytrá, vzdělaná, sebevědomá a má pro strach uděláno. Poté, co jí bandita zabije otce, vezme věc do svých rukou a rozhodne se přivést muže ke spravedlnosti. Na malou holku slušná kláda. Ovšem kuráž v těch nejrůznějších podobách musí projevit nejen ona, ale i ostatní postavy, které ji doprovází. Bratři Coenové jako obvykle přitažlivě zaplétají děj tu běžnou, tu poněkud překvapivou cestou, však vždy naprosto přirozeně a opravdově. Charaktery ústředních postav jsou, stejně jako prostředí či dialogy, do detailů propracované a skýtají tak divákovi opravdový výlet na divoký západ. A divák se nechá unášet..... A pak přijde konec a holka spadne do díry. V tu chvíli jakoby mě něco praštilo do čela. Jakoby se rozjetý vlak zarazil o tabulku skla. Křeč a otázka: Bylo to skutečně nutné? Měl to být pokus o nějaké poučení na závěr? To se mi nezdá, u Coenů se mi to fakt nezdá. Ale možná jsem to špatně pochopil. Každopádně myslím, že budu mít ještě nejednu příležitost o tom podumat. Protože tenhle film stojí za to vidět nejednou...

Koktavý druhorozený se konečně a definitivně znemožní při povinném veřejném projevu. Metody tehdejších doktorů jsou na vlas podobné metodám, jakými chtěl jeho nedostatek "léčit" jeho otec. Je nasnadě, že cesta násilí a křiku problém spíše prohlubuje a Albert v pomyslné bezpečné vzdálenosti od trůnu na léčení rezignuje. Ne tak jeho žena. Ve snaze ulevit a hodit manžela do pohody nalézá na doporučení pana Logua. Svérázný a sebevědomý léčitel nejenže dokáže překonat povýšenost královské dvojice, ale kupodivu vykazuje i výsledky. Hlouběji a hlouběji noří se do příčiny problému aby na samém dně nalezl trosku, od malička týranou rodinou i protokolem. Tento komorní až banální příběh rámuje skutečnou meziválečnou historii královské rodiny. Starý král umírá a následník trůnu abdikuje kvůli zakázané lásce s rozvedenou ženou. Tím se náš ubohý hrdina stává králem říše na pokraji druhé světové války. Výraz "komorní" je v tomto případě skutečně na místě. Jestli je to tím, že je film anglický nebo je to touha ukázat civilnost královské rodiny vyjde nastejno. Nudit se však ani přesto nemusíte. Fenomenální výkon hlavního představitele vynahradí absenci všech mých oblíbených filmových ingrediencí. Snad kromě zábavy. I tak ale myslím, že je to na "3 hvězdy". Víc ale ne.

Děj je ucelený, jednoduchý a drhnoucích nelogičností prostý. Světlí, představující zde úřady, policii a pravidla jako dobrovolně akceptovanou nutnost a temní, sice krutí, ale svobodně nespoutaní, nutí nás k zamyšlení co a jaké je vlastně dobro a na kterou stranu se přidat. Kamerová kouzla efektně zdůrazňují jak celkovou atmosféru, tak i náladu a rozpoložení jednotlivých postav, Andreje především. V tu chvíli do popředí vystupuje ruská filmařská výhoda - stovky let útlaku a všudypřítomní duchové ideologie vytvářejí mocný génius loci. Antonův antihrdina je skutečný a neustále balancující na hraně šílenství. Příliš nemocný, aby usnul a příliš vyčerpaný, aby zůstal vzhůru. K tomu přidejte vynikající, ovšem přirozeně vtělené efekty a syrovou hrubou hudbu a máte podívanou nade všechny, kterou prostě musíte vidět. Jedním dechem.

Matt kandiduje na senátora. Bohužel to, co by normální člověk považoval téměř za výhodu, dokáže novinář obrátit v jed (stejně jako cokoli jiného). Matt nevyhraje. A pak náhodou potká dívku svých snů. Jenže co když někdo nechce, aby byli spolu? Co když někdo velmi mocný udělá cokoliv, aby spolu nebyli? Překoná Matt protivenství? Jasně, že jo - je to přeci milostný příběh. Rytířský příběh zahalený do křesťanské mystiky. A tak Matt bojuje proti dvacetihlavému drakovi, by si vydobyl princeznu. Tenhle drak ale nechrlí oheň, je to kouzelník. Zná budoucnost a dokáže ji pozměňovat. Jen drobné detaily. Náhody. Věci, které považujeme za běžné, nám obracejí životy naruby. Je to zkouška vytrvalosti a vůle. Ale odměna je sladká. Líbilo se mi to. Všechno klapalo, žádné prodlevy a ani s tou mystikou to není přehnané. Vše se pěkně zamotává a já hltám každou další náhodu. Až na to měnění názorů, které celý "systém" dost shazuje, bylo vše bez připomínek. Jenže pak přišel trik s klobouky. Ten sice dává filmu pěknou novou pointu, ale je tak dětský, že i novinář by vymyslel lepší způsob, jak zajistit závěrečnou akční scénu. Ale co, navzdory této krkolomnosti je drak poražen a princezna zachráněna. Stejně si myslím, že takové věci vadí jen mně a konzumní většina nehne ani brvou:-) Závěrem dlužno říci, že se po dlouhé době opět zjevilo vysvětlení, proč "bůh dopustil temný středověk". Tentokrát rozhodně propracovanější a - jak jen to jde - uvěřitelnější. Na rozdíl od Božského Bruce, kde si bere dovolenou, zde bůh projevuje marnou snahu naučit člověka samostatnosti. Ale znáte lidi...znáte se...

Nick Naylor je špičkový odborník na komunikaci a navíc ho to dost baví. "To" je obhajoba cigaret a jejich vlivu na lidský organismus. Bravurně zvládá všechny nástrahy, které společnost klade tabáku do cesty. Přiblblé předem připravené televizní debaty, přednášky na základní škole, vládní komise. Líbila se mi scéna s letadlem. Milionový Nick hovoří v turistické třídě s potenciálními zákazníky. "Pokud dokážu přesvědčit jednoho z nich, aby začal kouřit, vydělal jsem si na letenku..." To je přístup, který u nás hnedle nenajdete. Ale i nejostřejší kosa jednou padne na kámen. Hrátky s jazykem, mluvením a argumentací jsou jen část zábavy, kterou film nabízí. Poodhalení zákulisí miliardového průmyslu je neméně přitažlivé. K tomu přidejme pár faktů nejen o tabáku, ale i dalších zabijácích lidstva. Nakonec jedna roštěnka, Aaron Eckhart a posypat vtipem. Hmmm, takové koláčky se jen rozplývají....

Úvodní kapitola ukazuje život a pravidla gulagu, který je pro hrdiny jakýmsi přijímačem pro to, co prožijí. Vlastní road movie začíná útěkem skupinky vězňů. Plán je jasný: dojít po vlastních asi 500 km k Bajkalu, potom asi 500 k hranici, čímž uniknout ze Stalinových spárů. Zjištění, že Mongolsko je komunistické je pro skupinku přeživších docela šok. Touha po svobodě je však žene dál. A tak putují přes Čínu, Tibet až do Indie, kde konečně nalézají, co hledali. Hle, jak se dají tisíce kilometrů a měsíce strádání nacpat do dvou vět. Myslím, že si nikdo z nás nedokáže představit ani zlomek toho, co musela partička dokázat. Film z jedné strany ukazuje, jak lze pod tlakem nutnosti oprostit lidské potřeby na naprosté zvířecí minimum, aby z druhé strany vynikla lidská soudržnost a podpora. V dnešní době nestřídmosti, umělosti a plýtvání, kdy je lidem zatěžko udělat jen pár kroků pěšky, už ani nechceme uvěřit, že je něco takového možné. Proto mám rád pravdivé příběhy. Kromě sqělých hereckých výkonů, mezi kterými mě nejvíc dostal Colin Farrell a jeho postava ruského kriminálníka, těží tvůrci i z nádherných scenérií Asie od severu k jihu. Díky nim přežijete některé poněkud zdlouhavé pasáže, které měly nejspíš za úkol ujistit diváka, že cesta byla faaakt dlouhá. Ruka mi sice cukala, ale po ovladači jsem sáhnul jen asi třikrát. Útěk ze Sibiře zkrátka stojí za to vidět. Jednou rozhodně.