rashnomon

12.2.2023 „Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem”. Jedno z nejvýznamnějších děl československé nové vlny, Sedmikrásky. Film plný satiry. Česká groteska 60. let. Dvě holky, obě nesou jméno Marie, se rozhodnou býti zkažené jako je celý svět a tak i činní. Provokují a chtějí získat pozornost, pak se diví, když ji nedostanou, jsou absolutně bez minulosti i budoucnosti a jsou vlastními hlavními postavami v jednom velkém světě. Všichni kolem nich neexistují a jenom ony dvě. Po zpustošení hostiny se ale náhle začnou topit, tak se pokusí napravit to, co pokazily. Též balamutí několik mužů, kterých telefonní čísla pokrývají celý jejich byt. Řídí se pravidly hry vadí–nevadí. Jejich zkaženost je ale pouze viděna jako rebelie a paní Chytilová u nich prosazuje svůj později více vnímaný feminismus žen, které se snaží prosadit v mužském světě. Co se týče vizuální stránky, snímek je vizuálně naprosto okouzlující, nádherný a částmi i surrealistický. Paní Chytilová v tomto snímku použila už několik obrazových efektů, jak od kolorování obrazu na jednotlivé barvy (červená, zelená apod.) a použití monochromu, tak po RGB split glitch efekty, které jsou ukázány i na plakátu. Též tam v jednom záběru měly Marie pouze vystřižené hlavy, což pojednává o jakési “papírovosti” hrdinek. Již zmíněné střídáni různých barev též odpovídá povaze hlavních postav a tomu, jak se nedokážou soustředit. Řeč v tomto snímku byla až chvilkami poetická. Hlavním mottem a též i slovem hrdinek bylo “nevadí”, či “mě už to nebaví”. Střihová skladba a kompozice kamery byla též něčím velice neobvyklým.

11.2.2023 Film o člověku, který v něm ani neúčinkuje. Portrét bez portrétovaného. Jedno velké absurdní dílo. Užití odpadků by mě v životě nenapadlo, ale jasně to potvrzuje, jak jednoduše se můžeme o člověku dozvědět spoustu věcí. Můžeme začít u toho, zda to vypadá, že se stravuje doma nebo více mimo domov nebo i zda jí dobrou a zdravou stravu a je ekologický. Pan Klusák obsadí na roli otce dvojníka, který tomu snímku dodá i plnou hodnotu (npř. dvojník v okně vyprávějící, co řekl pan Viklický panu Klusákovi).Sám Klusák totiž svého otce nezná. Co se týče účinkujících, nikdy člověk neví, zda to jsou najatí herci či opravdoví experti. Chvilkami to dává i surrealistické pocity jako pro příklad muzikolog v chemické laboratoři, či ke konci klavír, který hraje sám uprostřed louky a je dokonce napojený na vysavač a v pozadí se mumlá “už jsme u konce”. Několikrát ve filmu též vede herce v jednotlivých scénách a opakuje, když se něco nepovede. Celý snímek je brán s takovou nadsázkou a humorem, ale v ten stejný moment je to absolutně absurdní.