Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny
  • Animovaný

Recenzie (151)

plagát

Stovky bobrů (2022) 

Málokdy odcházím z kina tak nadšen a pobaven, jako tomu bylo po projekci tohoto filmu. Ten snímek má všechno, co by měla dobrá groteska mít: minimum dialogů, plejádu šílených skečů a gagů, plus romantickou linku navrch. Po technické stránce mě bavila kombinace hraných pasáží a animace, i výborná práce s ruchy a hudbou, která doplňovala většinu scén. Málokdy se uchyluji k nejvyšším hodnocením. Ale tady to prostě nejde jinak. Jestli někdy budete mít tu možnost tento film vidět, prohloupíte, když ji nevyužijete.

plagát

Do mysli vraha (2024) odpad!

Na tento film jsem myslím narazil již někdy před časem na facebooku a nedávno se mi opět připomněl. A když samotný autor hned v úvodu vyzývá k jeho ohodnocení na čsfd, tak to rád udělám. Příběh sám o sobě není úplně špatný. Má to zápletku, zvrat, nečekané vyvrcholení, prostě to co takové amtérské filmy obvykle mívají. A kdyby to bylo označené jak komedie, tak bych neváhal udělit 4 a více hvězd, protože já jsem se u toho opravdu bavil. Ale pokud to má být drama... Chybí tomu jakékoli režijní vedení, herci se přeříkávají, neustále mrkají do kamery a zvláštně působí i "akční scény" kdy postavy stále někam běhají, snaží se střílet, ovšem mají nějaké speciální zbraně, protože střelbu nevidíme, ale pouze slyšíme. Zajímavým prvkem jsou i scény, kdy nám hlavní hrdina něco vysvětluje. Myslím, že to autor odkoukal z pořadů jako Policie v akci, kde rovněž praktikují podobný systém, kdy je nám jakákoli akce ihned vysvětlna nějakou mluvící hlavou. Vrcholem všeho ja pak technická kvalita. Moc by mě zajímalo, na co to autor točil, protože takto nekvalitní obraz vám v dnešní době nenatočí snad už ani obyčejný mobil. V jednom kuse je to přepálené a velmi se divím, že je tomu zvuku vůbec rozumět. Po střihové stránce je tam spousta prolínaček, občas je do toho střižen nějaký obrázek z fotobanky a ve zvuku tam pořád hraje nějaká hudba, která vlastně s obrazem vůbec nesouvisí. Občas říkám, že amatérské a studentské filmy mám moc rád. Jenž většina z nich má nějakou úroveň. Tady chyběla i tak základní věc, jako je soudnost (největší záhadou pak pro mě možná je, že to vůbec čsfd schválí).

plagát

Stalker (1979) 

Na rozdíl od Koyaanisquatsi, tento film v jedné velké metaforické a hypnotické jízdě zkoumá individualitu člověka a jeho pschologii. Nádehrná 2 a půl hodiny dlouhý jinotaj o duši člověka.

plagát

Vojakovo dievča (2003) (TV film) 

Jeden z důvodů, proč mám rád různé filmové databáze (jako je čsfd) je ten, že zde můžu narazit na skryté skvosty, na které bych jinde nenarazil. A myslím, že Vojákova dívka je jednou z nich. Při letmém pohledu na tvůrčí tým vám toho jména asi moc neřeknou, ale jistě stojí za zmínku minimálně režisér Frank R. Pierson, mimo jiné držitel oscara za nejlepší scénář k filmu Psí odpoledne a pak také hudební skladatel Jan A.P. Kaczmarek, držitel oscara za hudbu k filmu Hledání Země Nezemě. Film samotný pak byl nominová na několik Zlatých glóbů, ovšem v žádné kategorii neuspěl. A jistě ten film má mnoho much. V některých částech je až zbytečně moc popisný, má místa, která by se dala výrazně prostříhat a používá prvky, které mi připadají vyloženě zbytečné (voiceover hlavní postavy). Stejně tak po příběhové stránce, je v některých pasážích na můj vkus až příliš bulvární, nicméně pro člověka, který tento příběh do detailů nezná, je to možná výhoda. Protože ačkoliv se to někomu může zdát jasné, mě pointa překvapila. A musím říci, že mile. Protože, když se na začátku prokousáte úvodním balastem, v druhé polovině před vámi film rozprostře zajímavou a citlivou lovestory s příměsí složítého vnímání trans osob, v kontrastu s drsným prostředím, jako je právě armáda.

plagát

Chata na predaj (2018) 

Další úterý = další český film z koprodukce ČT. Ovšem tentokrát jsem byl více zvědav než obvykle, protože se jedná o snímek čerstvého držitele lva za režii Tomáše Pavlíčka. Možná je zajímavé, dívat se na tento snímek až po Přišla v noci, protože si myslím, že již zde nastupuje Pavlíčkova obsese matkami a jejich vztahů s dětmi. Zde je dokonce tento faktor zesílen, tím, že dvě z postav jsou matky a mě dost baví vývoje této obsese sledovat. Po příběhové stránce je to jinak perfektní psychologická studie postav a mezilidského chování v krásném prostředí okolní přírody. Jediné co mi vadilo a vadí mi to u více současných filmů - autoři mají geniální zápletku a na konci nevědí jak z ní vybruslit, pročež ten filmkončí tak jako neurčitě. Například, zde si myslím, že pointu filmu člověk tuší již tak od jeho poloviny, ovšem ten konec je prostě z mého pohledu uspěchaný a zmatečný. Další co mi zde vadí, že se ve filmu objevují samé známe tváře, což je třeba věc kterou oceňuji na Přišla v noci - tím že obsadíte neherce, nebo málo známé tváře docilujete z mého pohledu jisté realističnosti. I tak se ale za mě jedná o nadprůměrnou českou komedii.

plagát

Osvietenie (1980) 

V rámci maturitního opáčka jsem se rozhodl si pustit Osvícení. Co k tomu napsat. Z mého pohledu rozhodně jeden z nejlšpích thrillerů, s velmi dobrými hereckými výkony a fantastickou hudební složkou. Brzy si budu muset znovu připomenout vesmírnou odyseu.

plagát

Bílá paní (1965) 

Když chcete svým dílem ilustrovat absurditu politického systému ve kterém žijete, je potřeba to předvést na něčem stejně neuvěřitelném. Jako například na faktu, že se někde někomu zjevuje bílá paní. Sice jsem nečetl původní předlohu, ale již ten scénář sám o sobě je naprostý skovst. Výborná satira kritizující socialistické společenství a jeho "starost o pracující lid". Když pak tuto látku dáte do rukou osvědčenému režisérovi a obsadíte do něj celou řadu výborných herců, je jasné, že to nemůže dopadnou jinak než skvěle. Jedinou výtku bych měl k postavě správce, ta mi přijde až moc konkrétně rozpracovaná a nikam nedotažená, na druhou stranu bez něj by to asi nefungovalo. Ač jsem před tím Podskalského nepovažoval za nikterak výjmečného režiséra, po tomto filmu si jej nejspíš začnu o trochu více považovat.

plagát

Apokalypsa (1979) 

Mám pocit, že chválit tento film, by bylo jen nošení dříví do lesa. Nádherná esej o hrůzách a nesmyslnosti války, doplněna geniální hudbou a velkolepou výpravou. Sice jsem viděl jen 144 min. dlouhou TV verzi, ale i tak to mohu vřele doporučit a někdy si tento jedinečný zážitek budu muset zopakovat!

plagát

Brutálne teplo (2023) 

V kinech jsem to sice nestihl, ale byl jsem na to zvědavej...tak si to pojďmě shrnout: po chvilce sledování mi došlo, že se jedná o jeden z těch "nedějových" filmů. A je potřeba říci, že já mám takové filmy rád, ovšem když se dobře udělají. Slavnosti sněženek, nebo Dokonalé dny, patří za mě k velmi dobrým kouskům, ovšem tady to tak podle mě není. Myslím, že aby tento typ filmu fungoval, je zapotřebí, aby každá minuta obsahu byla naplňěna dějem, který diváka vtáhne, bude ho bavit a on si ani nevšímne, že se tam vlastně nic neděje. Bohužel tady to tak není. Nedějový typ filmu mi totiž moc nejde dohromady se zvolenou stylizací - tedy snahou o zachycení té letní nálady, kdy je všude vedro a vám se nic nechce. Film je kvůli tomu naplněn zvláštními, nicneříkajícími záběry, kde postavy pořád jenom někam zírají, chodí, anebo se někde válí. Když pak k tomu přidáme menší porodní bolístky, které většinou podobné studentské debuty provázejí (jako např. zválštní, až příliš eliptické střihy) vypadává mi z toho kousek, na spodní hranici třetí průměrné hvězdy. Ten film by si zasloužil výrazně prostříhat, aby z něj vypadali všechny ty nesmyslné scény, které nikam neposouvají děj, nikam nevedou a nic nám neříkají (protože pak by se z toho stal celkem snesitelný studentský kraťas). Dále bych možná trochu rozvedl tu pointu s otcem, nějak to dotáhnul do krásy. Ve finále bych pak z toho ještě klidně vyhodil i ten letící úlomek slunce, protože mám pocit, že nakonec tam byl jenom proto, aby si divák našel rozumné vysvětlení proč jsou všichni herci tak upocení. Škoda, potenciál tam byl, ovšem někdo měl opět potřebu natáhnout to na celovečerní stopáž...

plagát

Krysař (1985) 

Opět doháním své filmové resty, přičemž tentokrát jsem zvolil středometrážní klasiku Krysař. Velmi se mi líbí výtvarná stylizace mizanscény, do podoby německých expresionistických filmů, což pěkně koresponduje s místem děje. Po zvukové stránce je to rovněž nádhera, jak hudba, tak ruchy, tak "řeč" postav skvěle doplňují obraz a příběh posouvají tak akorát. Nemám co bych vytknul, snad jen motiv dívky, do které se Krysař zamiluje by mohl být více rozvinut. I tak se ale podle mě jedná o velmi povedený animák, který netradičním, ale přesto zajímavým způsobem ztvárňuje původní legendu či literární předlohu.