Legas

Jako vždycky je moje hodnocení Allenova filmu pouze průměrné. Občas se u jeho filmů zasměju, ale že bych z nich padl na zadek, to tedy ne. Zelig je na jednu stranu v Allenově tvorbě příjemný tím, že se jedná o jakýsi pseudokument. Na první pohled tedy není stejný jako ostatní "allanovky". Na druhou stranu je snímek i při své poměrně krátké délce poněkud natahovaný. Kdyby byl zhuštěný do 30 minut, líbil by se mi víc.

Předvídatelné? (A CO NENÍ) Televizní? (V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ) Svěrákovsky laděný sentimentální příběh? (MOŽNÁ) Pěkný film, u kterého je hodnocení hodně subjektivní? (ANO, PŘESNĚ TAK) - Já plně souhlasím s komentářem uživatele flanker.27

Pryč jsou ty doby, kdy střela z BFG měla zelenou (také se této legendární zbrani tak říkalo) barvu. Trojku jsem bohužel nehrál (a kdo ano, nebyl zrovna nadšený) a je podle mě chyba vystavit film právě na ní. Tu změnu zelené na modrou bez mrknutí oka akceptuji, ale ty ostatní kiksy nikoliv. Fakt, že monstra nejsou z pekla, mně nevadil, ale při vzpomínce na pestrou škálu oblud z prvních dvou Doomů mi ukápla slza. Ve filmu najdete pouze několik stejně zmutovaných lidí, kteří sice podle obrázků vypadají jako něco z Dooma (tedy trojky), ale jednak jsou špatně vidět, jednak jsou si podobní jako vejce vejci. Až na pěkně vyvedeného Pinkyho si žádnou exhibici neužijite. Zmíněný Pinky se objeví v sekvenci z vlastního pohledu. Tato pětiminutovka je tím nejdoomovější okamžikem vůbec. Po ní už následuje absolutně nedoomovský souboj mezi Rockem a Urbanem. Do této scény jsem byl ještě docela spokojeným (i když nustále rýpajícím) divákem. Také jsem byl naštvaný na trapné lekačky s všemožným zvířectem (hollywoode, vzpamatuj se už trochu!!!). Pozitiva? Potěšila mě výprava, jelikož většina chodeb je pěkně doomovská a Karel Urban, který do filmu zapadl jako moje prdel do sedadla. Horší už to je s Rockem. Ten mi tam příliš nesedl. A ještě jedna nadávka na tvůrce. Když už se rozhodnete použít BFG, tak s ní nechejte Rocka alespoň rozcupovat pár monster. Ty dva výstřely do zdi mě opravdu neuspokojily.

Někdy dost dobře nechápu, jak někdo může schválit investici na zfilmování scénáře jako je Stealth. Nelogická slátanina, ve které jakoby reálný svět vůbec neexistoval (pouze ten vzdušný plus pozemské cíle), je výsměchem první kategorie. Proč tedy dávám tak "bohaté" ohodnocení? Rob Cohen umí. Docela mě potěšila kamera, se kterou neomezeně "oblétává" útočící stroje. Když jeho akční styl srovnávám s pouze poctivě odřeným Bartkowiakovým Doomem, pak je Cohen suveréním vítězem. Ještě kdyby si tak vybíral (nebo mu byly nabídnuty) lepší scénáře, na které má zatím ve své filmografii docela smůlu. Ještě bych chtěl podotknout, že jsem se při filmu nenudil. Vypnul jsem totiž mozek a docela si ho užil. Až potom to zamyšlení nad "dílem" ve mě vyvolalo studený pot na těle.

Začátek vypadal slibně. Pěkně navozená atmosféra mdle působícího bytu, neustálé provazce hustého deště a vůbec všude přítomná voda spolu s kvalitním hereckých obsazením a solidně rozjetým dramatem. Docela mi i naskakovala husí kůže. Ale... Zhruba v polovině filmu se už to všechno vleče, divák neví, jestli vlastně sleduje drama ženy v krizi nebo duchařský horor, a přestává se bát. Dokonce se i přestává zajímat, jak to vlastně dopadne (hlavně aby už to konečně nějak dopadlo). Když už se film doplíží k očekávanému finále alá Kruh, dostane divák jen plitké cosi bez absolutní špetky čehokoliv děsivého. Navíc všechno, co se odehrává na plátně, jsme už všichni viděli v desítce různých variací (Kruh neustále zůstává tou nejlepší).

Romero se mohl jako zakladatel žánru pochlapit víc. Ve filmu není (kromě gore scén, které se mi ale zdály spíš vtipné než nechutné) téměř nic, co by stálo za zmínku. Vynoření z vody je sice pěkná scéna, pobavil mě i zombík s téměř oddělenou hlavou, která mu visela na zádech, ale většinu už jsme v posledních dvou letech viděli (a mnohdy v lepším hávu). Dvojka Resident Evilu je daleko zábavnější a o výborném Snyderově Úsvitu mrtvých ani nemluvě (a to prosím zombie horory nemusím). Inovace, že zombíci začínají myslet, je pouze srandovní. Vůbec film nikam neposunuje. Spíš jen přidá několik (možná nechtěně) komických čísel. Píběh je prostý bez zajímavého nápadu a herci nevýrazní až běda (ti nezombioidní). Kdybych k Zemi mrtvých nepřistupoval jako k žánrovému béčku, bylo by moje hodnocení ještě horší.

Poutavý, pěkně natočený a výborně zahraný film. V té části, kde je Jackie vážně nemocná, mě popadla nečekaná úzkost. Výhradu bych měl akorát k občasnému bláznivému jednání obou sester, jejichž vztah se mi místy těžko chápal.

Horší válečný film jsem ještě neviděl. Je sice hezké, že šlo o největší (a velice úspěšnou) záchranou akci amerických jednotek za druhé světové války, ale to je spolu s použitými dobovými záběry na začátku a konci filmu téměř jediné pozitivum. Film jsem si musel rozdělit na tři části, které jsem během tří dnů vždy při večeři odledoval. Byl to na mě až moc "velký nájezd" najednou. Film se totiž šíleně vleče. Jednotlivé postavy, které mně po celý film nechaly chladným, se většinu stopáže mezi sabou pateticky baví, nasazují zhrzelé obličeje a "panáčkují" v klišoidních scénách. Když už dojde konečně na akci, odflákne ji "pan režisér" naprosto rutijním způsobem. Během 10 minut je po všem, americká vlajka jde vzhůru a všichni si zajásají a popláčou. Možná jsem vůči tomuto filmu až moc přísný, ale opravdu se mi vůbec nelíbil.

V první polovině jsem měl k filmu ještě výhrady ohledně "ne-děje" a stále jsem čekal kolem těch všech prkýnek nějakou chytlavou story. Ta se naštěstí v druhé půli dostavila, takže můžu tomuto výtečně stylizovanému filmu dát s klidem plný počet bodů. Nádherně natočené "prkýnkové" sekvence (podpořené výtečným dobovým hudebním výběrem) mě úplně odkouřily, stejně jako dokumentárně pojatý styl vyprávění spolu s uvěřitelně skutečnými postavami (tedy kvalitními herci / skejťáky). Více takovýchto filmů!

Trochu otálím s hodnocením. Možná bych jednu hvězdičku ubral, ale jestli si nějaký animovaný film z poslední doby zaslouží plný počet bodů, pak to bude WaG. Proč? Pro příjemnou ruční podívanou, výtečnou hudbu Hanse Zimmera, která výrazně přispívá parodickému rázu filmu, a naprosto nepřekonatelné finále.