Legas

Po kolikáté už tenhle komentář přepisuji? Nový King Kong je pocta klasice z roku 1933. Až trochu přeplácaná pocta. Speciální verze, určená pro DVD, je ještě o 14 minut delší a více ukazuje živočišnou šílenost Ostrova lebek, který připomíná přelidněnou Čínu na malém prostoru, nakaženou žravým virem. Tato část v podstatě kopíruje Konga z roku 1933, ale na větší ploše a s větší agresí. Osobně mám nejraději geniálně choreograficky zvládnutou scénu s T-rexy a závěrečnou scénu s letadly. Z těch neačkních pasáží je mi nejvíce sympatický nádherný úvod.

Začátek mě co do originality příjemně naladil, ale pak ta nafouknutá bublina velice rychle praskla a já se nesmírně nudil. Z počátečního dějového chaosu se vyklubala třikrát opakovaná soulož a to je tak asi všechno. Co se vizuální stránky týče, bylo se opravdu na co dívat. Triky jsou na úrovni intra počítačové hry nebo nějakého sci-fi videoklipu, ale vůbec to neruší. Ba naopak. Akorát jsem si lámal hlavu, proč zde hrají tři herci, když zbytek jdou CGI figurky. Asi kvůli tomu opakovanému sexu.

Vykonstruovanost děje mně vyloženě byla do očí. Dva černoši ukradnou dvěma bělochům auto a přejedou číňana. A takhle je to celý film. Trápilo mě, že dvě desítky postav různých ras se do sebe během dvou hodin filmu navzájem "pustily". Posléze jsem si uvědomil, že to byl samozřejmě záměr a že ten film je sice decentně absurdní, ale přesto dobře vymyšlený. V prvním plánu možná vypovídá o rasismu, ale v druhém plánu si bere na paškál hlavně lidskost. Jednotlivé charaktery tak nacházejí ve filmu sebeuvědomění a probouzejí se do reality z předchozí poněkud zamlžené existence. Správní hoši udělali chybu a musejí za ni nést odpovědnost, špatní hoši (a dámy) naopak se alespoň na pár filmových vteřin ukazují v relativně dobrém světle, které o nich vypovídá, že nejsou v jádru zase tak špatní, jak by se mohlo zdát.

Nejen 3 postavy, které spolu na první pohled nemají nic společného, ale dokonce napřeskáčku poskládaný děj po cca. petiminutových úsecích. A světe div se, ono to funguje! A jak! Nejzajímavější je, že charaktery postav jsou budovány na základě věcí budoucích i minulých. Herecké obsazení je brilantní (už vím, proč si Jacskon vybral do King Konga právě Naomi Watts) a atmosféra patřičně depresivní. Kruté drámo. Amores Perros se mi líbí o fous více.

The Rock je prima mlátička, ale nástupce Arnolda ani náhodou. Arniemu šlo v jeho filmech o kejhák, zatímco The Rock je wrestler a mlátí se jen pro efekt. Celý film je na tom ostatně vystavěný. Do toho mu blbě žvaní S. W. Scott, příběh to snad ani nemá... Jde jen o show, přátelé. A show je celkem dobrá, tak proč neoznámkovat tento "film" standardně neurážlivým průměrem?

Po prvém shlédnutím jsem čtvrtému Harrymu věnoval 70%, ale napodruhé už jsem byl tolerantnější - 84%. Můj komentář nechávám původní, ale ještě musím doplnit, že Newell je moc prima režisér a vdechl do nového Pottera docela svěží vánek (i když na Curaona ještě nemá). Škoda jen toho zhuštěného obsahu. ------------------- Původní komentář: Prvních 20 minut je opravdu šílená jízda. Než se stačíte nadechnout, jste někde jinde. Předlohu jsem četl a je logické, že vzhledem k jejímu objemu se muselo někde ubrat. Stalo se tak, ale poněkud nešťastným způsobem. Posléze se tempo vyprávění zvolní. I nadále to pěkně frčí, ale už ne tak zbrkle. Začátku by nějakých 10 minut navíc prospělo. Dalším problémem je málo "potterovská" atmosféra. Film je sice patřičně ponurý, ale ono magické kouzlo, které spojovalo mudlovský svět se světem čarodějů, se někam vytratilo. Chvílemi jsem měl pocit, jakobych jen sledoval hlouček lidí z přítomnosti a z minulosti, kteří se navzájem míjejí. Ve škole už se neučí, jen se plní soutěžní úkoly. Divák tak alespoň vděčně přijme scénu školního plesu, která se opravdu Newellovi povedla. Je vtipná, nevtíravě sympatická a vnáší mezi hrdiny nový rozměr ve formě prvních větších kontaktů a konfrontací mezi chlapci a dívkami. A tak tu máme další ilustrativní zpracování Harry Pottera, které tentokrát do jeho vesmíru nevnáší žádné nové prvky.

Kdyby někdo sloupnul etiketu od vašeho oblíbeného nápoje, stejně byste ho podle chuti poznali. To je i případ Mrtvé nevěsty Tima Burtona, jehož jméno v názvu filmu je poněkud zbytečně navíc, protože už od prvních filmových okének je jasné, kdo že se nám to opět vrací na plátno. A tak se opět setkáváme se starým dobrým tandemem (Burton-Elfman-Depp a další), tentokráte ve formě loutkové pohádky plné smrti a jiných krásných věcí, s decentně muzikálovým pojetím, spoustou více či méně viditelných vtípků a tak vůbec. Třešničkou na dortu, která mě nakonec přesvědčila o plném hodnocení, bylo finále snímku.

Opati, kláštery a podobné záležitosti mě vždycky odrazovaly. Filmům s podobnou tématikou jsem se vyhýbal obloukem. Ale díky panu Annaudovi jsem po shlédnutí jeho Medvědů udělal vyjímku a dobře jsem učinil. Jméno růže má vynikající atmosféru, poutavý děj a zajímavé herecké obsazení. Zde bych tentokrát nechválil standardně dobrého Seana Conneryho, ale spíš vedlejší skvělou roli Rona Perlmana, a také hlavního aktéra veškerého dění Christiana Slatera. A jenom takovou perličku na závěr: ty kápě, učedník a jeho mistr a ten způsob mluvy - jako bych se chvílemi díval na Star Wars ;-)

Neskutečně skvělý filmový poklad. Film, který staví hlavně na scénáři a hereckých výkonech, je přehlídkou navenek ujetých (vnitřně však velice lidských) událostí. Skvělí chlapi pobaví, dojmou a možná i některé z vás poučí. A tak to má být.

No to je ale milé překvapení!!! Legas (to jako já) objevil Ameriku (tedy Medvěda/y) teprve v roce 2005. Jak jen jsem mohl chodit kolem takového skvostu bez povšimnutí? Kam se hrabou všechny rodinné disneyovky o zvířátách, které mají tu drzost falešně hrát na divácké city a které jsou mnohdy znásilňené animací, lidskou řečí apod. Příběh Medvědů je také smyšlený (a místy až mírně pohádkový), ale je pevně ukotven v realitě nekompromisního potravinového řetězce, lovců kožešin a nepředvídatelné matky přírody. Narozdíl od naprosté většiny filmů, kde jsou karty rozdány ve stylu méďa-dobrák a lovec-lump (nebo lovec-dobrák a méďa-lump), tu platí, že zvířata se chovají opravdu jako zvířata, a lovci, i když prahnou po kožešině, tak mají také docela rozum (a lidskost - ovšem nijak kýčovitě přehnanou). K tomu si připočítejte dobrou dramatizující hudbu, velkolepé horské prostředí a samotný režisérský um J.J. Annauda a máme tu snad nejlepší zvířecí film (ještě bych snad vzpomenul slavné Volání divočiny).