Anianna

Dost dobrý závěr. Jsem ráda, že to nedopadlo tak, jak jsem se obávala. A pěkná hudba, zvlášť ty akordeonové pasáže.

Jiří Suchý, muž mnoha talentů, renesanční člověk. Neznám jiného žijícího umělce, který pro kulturu národa tolik udělal. Suchého život není jen o Semaforu, a to je asi důvod, proč nehodnotím maximem. Výtvarné tvorbě JS režisérka věnovala v celém dokumentu 5 minut. Nebo šest? Více času kamera zabírala hezký holky v souboru...

Příběh nestojí za komentář, plytkost sama. A myslím, že o příběh Stallonovi vůbec nešlo. John Travolta a úspěch Horečky sobotní noci byl tím motivem, proč film vznikl. John zase v roli trochu jednoduššího tanečníka zoufale se snažícího v tanci uspět. Psychologicky je vykreslený úplně stejně jako v Horečce. Nebýt jeho prdelky, která se tak v detailu krásně vlní v závěrečné scéně, a nebýt skvostné hudby, tak nedokoukám.

Johny Depp přesně v roli, kde může ukázat svůj talent pro nadsázku. Kostým a maska podpořené gesty a mimikou... Johny si roli maximálně užívá. V celém tom fantazijním příběhu, kde není nouze o nápady, vizuální vychytávky, jazykové hříčky a působivou hudbu, mě Johny baví nejvíc. Myslím, že především jeho spolupráce s Timem Burtonem ukázala Deppův talent pro tenhle typ postav. Takže z mnoha fantazijních filmů, v nichž JD hrál, si příběh nepamatuji. Pamatuju si to jím zprostředkované bezbřehé podivínství, v němž se musíte prohrabat a pak najdete to cenné, co hledáte.

Stypkovy písně jsou sdělné, mají velkou emoční sílu a spolu s jeho hlasem jsou prostě nádherné. Chápu Davidovy přátele, že na jeho památku chtěli vytvořit klip. Povedl se. Ale David Stypka tam není...

Jojo, vzpomínám na doby, kdy jsme se v paneláku všichni bratřili. Když nebyla máma doma, seděla na kávě vedle nebo nad námi nebo až v pátém patře. A když naši do večera pracovali, postaral se o nás kdokoli v domě. Naštěstí se závistí v té naší panelákové komunitě zkušenost nemám. Jestli to nebylo tím, že jsme byli všichni stejně chudí. Nebo stejně bohatí? Spíš bohatí, protože přátelství bohatstvím je. Tentokrát mě Dietl překvapil, povídka nekončí happyendem.  Výborná Merunková.

Ano, Joža Uprka je často označován jako náš nejznámější moravský malíř nebo ještě úžeji - nejznámější malíř jižní Moravy. Umělec tak talentovaný, že svou tvorbou nezaostává za Muchou, A. Slavíčkem, Maroldem... silná generace to byla. Vystavoval v Americe, francouzský sochař Rodin ho na Moravě navštívil.  On ale po slávě netoužil a bohužel je jeho jméno i dnes pro řadu kulturně nastavených lidí velkou neznámou. Z filmu pochopíme proč. Ze všech svých studií, stáží a cest se stále vracel domů, do moravské vesnice, aby zaznamenal život prostých lidí. Uprka si svou pouť životem písemně zaznamenával, v dokumentu z jeho zápisků čte již zesnulý Lubor Tokoš (výborný herec a taky malíř). Čte procítěně a kdyby se při jeho slovech neukazovala ta podmanivá barevná díla, tak bych se zavřenýma očima poslouchala. Tak poutavě Uprka vzpomíná a tak procítěně Tokoš čte. Vzpomínání a ukázky z děl jsou trochu potlačeny písněmi folklorního souboru, což mi bylo líto, protože si Uprka zaslouží větší pozornost. Je vlastně dost smutné, že snímek vznikl jen díky malířově pravnučce.

Miluji ten film. Je to čistá esence českého humoru, české kreativity, laskavosti, chytrosti i hlouposti a nevím, čeho ještě. Prostě esence češství. Postavy, jejich motivace i jednání, zádrhely na cestě k tomu skoro nedostižnému cíli, to vše je tak autenticky postavené, že nemám absolutně co vytknout. Jen koukám, bavím se a dojímám se. Film je kompaktní, má spád. Z obsahu příběhu ani nelze jinak. Vše do sebe musí zapadnout a taky zapadá. Ani paní Jechová nakonec akci kulového blesku nepokazí. Hrušínský, jak jinak, výborný. Abrhámovi role ve svěrákovštinách (jak označuji filmy podle scénáře ZS nebo společné ZS a LS) strašně sedí. Je vždy takovým klidným elementem, přináší do těch filmů noblesu, která právě v komediích vynikne. Zatímco Milada Ježková hraje ve svěrákovštinách ty jednoduché tetky se "zdravým rozumem". Celý film je nádherně zabalen do hudby Zdeňka Lukáše, která střídá motivy hravosti s částmi mozartovských oper. Výjimečné dílo.

Díl zbytečně překombinovaný propojením dvou rodin. Také psychologická nastavení několika postav se mi zdála přinejmenším zvláštní. Např. matka zabité dcery mlží, aby zakryla vraha? I tak hodnotím nadprůměrně, protože účast Jane Seymourové mě potěšila. Nejen přítomností v seriálu, ale přesvědčivým výkonem. Taky se v epizodě objevil Spencer Treat Clark, jehož si pamatuji z pár dětských rolí. Pravda je, že jako téměř dospělý už nemá ten závoj křehkosti.

Pustila jsem si druhou píseň od Annet. A hele, já jí rozumím. I když...artikulace je místy velmi ledabylá, vokální kvantita a přízvuky taky někde haprují, jako by se chtěly podřídit rytmu, který mi není příjemný. Ale ta slova s rytmem stejně nesouzní, jde to vedle sebe, jako by spolu nástrojový segment a hlasový nemluvily. Tohle není můj šálek.