DonFrolimo

Klasika žánru.

(Pokud je mi známo vůběc jediný) český film noir je výborně zahraný (naprosto fenomenální Medřická a jako vždycky skvělý Marvan), vyniká správně ponurou atmosférou (práce se světlem, neutěšená pražská periferie) a nadprůměrnou (orchestrální) hudbou. To vše ukazuje na neskutečný talent Martina Friče, avšak ani jeho genius se nedokázal vypořádat s dějově slabší a trochu krkolomnou předlohou (Fiker sám se podílel na scénáři - což snad mohlo být i naškodu). Fiker psal spíš to, čemu se říká detektivní šarády, navíc jeho starší tvorba víceméně opisuje od anglosaských vzorů. Zrovna tak Frič se občas snažil napodobovat žánrové snímky slavnějších studií, ač lokalizované pro český naturel. Z filmu podle mě čiší nerozhodnost vedení přiklonit se buď ke klasické hard-boiled detektivce nebo české komediálně-detektivní tradici. Předloha, řekl bych, inklinuje více k tomu druhému, Frič do ni dokázal vložit obraz podobající se spíše tomu prvnímu (což je ojedinělé a úžasné), bohužel výsledná podoba obětuje veškeré tempo buď této nesourodosti (a potřebě kompromisu) nebo prostě ztratí dech kvůli přílišnému lpění na Fikerově syžetu, který není prost děr, hrbolů a zbytečného papíru. A tak se není divit, že akce, motivy postav nebo samotné vyřešení případu postrádají na přesvědčivosti.

Francouzský režisér a americko-britsko-německá koprodukce o hrdinným eposu Velké vlastenecké? No, kupodivu to docela funguje, těžko říct, snad v tom hraje roli i jistá blízkost amíků a rusů k národnímu patetismu, nicméně výsledkem je neotřelý pohled na už tolikrát mlýnkem velkého umění propasírovaný Stalingrad. S tím souvisí celé pojetí, které se spíše vymyká klasickému válečnému filmu. "Rytířský" duel dvou odstřelovačských es a odstřelovačská romance. Je s podivem, že na tak atraktivní téma předtím nikdo nepřišel. Kdyby to byl klasický válečný film, jaké vznikají v posledních dvou dekádách - tomu by mohl napovídat začátek, kdy nevíme, že půjde o čistě osobní drama, byl by to špatný film. Obávám se, že čím lepší a širší možnosti trikových efektů, tím horší válečné filmy se točí, jelikož se většinou spoléhá na detailní naturalismus, zpomalenou nebo vzduchem létající kameru. Síla Nepřítele před branami je jinde, je v hledání tváří. Napadá mě etický obraz vymyšlený Lévinasem. Tvář vyjadřuje přikázání "nezabiješ!". Odstřelovači však "oslovují tvář" zásadně kulkou, aniž by museli nutně ztratit lidskost. Ten film samozřejmě není o etice (maximálně tak o patosu), ale soustředit se právě na hledání tváře uprostřed války je podle mě skvělý symbol o nesmyslném zabíjení těch, kdo se ani neznají a kolikrát ani nevidí druhému do tváře v okamžiku jeho/své smrti. A pohled odstřelovače je skoro vždy smrt, a výměna pohledů mezi nimi je jiskřivé napětí. Proto mi nijak nevadila milostná zápletka, jelikož také začíná náhodným pohledem dvou tváří ve vlaku a logicky dokresluje vzájemné smrtící pohledy o vzájemné milující pohledy (přiznávám, že mám pro Rachel slabost a jako vojandě jí to moc seklo). Díky ohnisku soustředěném na zápolení několika málo osob a motivu "vyrobeného hrdiny" se dá všechen ten patos ustát se ctí. Jakoby by těch pár postav divák pozoroval skrz puškohled, ostře, pomalu, vždy skok z cíle na cíl. To se mi líbí. Co se ještě moc povedlo a co mě také přinutilo k vyššímu hodnocení je naprosto fantasticky vykreslený Stalingrad v troskách, hlavně ta nádherná industriálně apokalyptická poetika. Ve scénografii válečných filmů jeden z největších zážitků, opravdová mňamka.

Szulkin dokazuje, že polská kinematografie kdysi (a snad je tomu doteď) patřila, co se tvůrčí nápaditosti týče ke světové špičce.

Asi nejhorší spencerhillovka co znám, bez pořádnýho příběhu, plná zbytečně dlouhých a samoúčelných gagů a trapného přehrávání (zvlášť "směšná" je dvojice hlavních padouchů). Ale hlavně úmorná nuda. Pokud máte oblíbenou dvojici rádi jako já, tak doporučuju zkusit jiný film.

Nejkrásnější dvě města na světě, největší štramák všech dob Bébel a sexy oprsklá kočička Françoise. Dech beroucí eskapády na zemi, ve vodě i ve vzduchu. Neodolatelný šmrnc kosmopolitních šedesátek. Ambiance fantastique: od rozestavěný Brasilie po prales plnej liján, plus prima porce nádherný zpívaný portugalštiny. Můj od dětství zamilovanej film plnej toho správnýho dobrodružství a srandy jak má bejt.

Jak mě mohlo tohle perfektní béčko celejch dvacet let míjet?!

Několik velmi zdařilých situací nezachrání rozhrkanou (problém kupodivu není spletitost, ale předpověditelnost na základě sledování "hrdiny bez motivů") zápletku. A když není hra pro kterou obětujete figury tak elegantní, není potom na co moc koukat. Všechny postavy se totiž podřizují "chytré hře" - sérii spíše očekávatelných zvratů a sotva jim zbývá na part jejich vlastní životnosti. Proto je pro mě tenhle film strašně pozérskej. Na druhou stranu Coeni uměj, takže se přeci jenom na něco koukat dá. Nechci si moc protiřečit, protiřečí si sám snímek, až je z toho prostě průměrnej biják.

je to doslovný, ale kurva dobře. jasně, sem tam zbytečnosti, co nejsou ani v předloze, přesto mě to - a stydim se za to - dojalo. pro mě jedna z mála adaptací, která obstála.

Jedna z nejlepších "krimi", který sem kdy viděl, s poetickou drobnokresbou a omamnou atmosférou. Některý scény jsou naprosto geniální a nedivil bych se, kdyby se na tomhle učili všichni ty tarantinovci a spol. Přesto - a nemůžu na to zaboha přijít kde - mi tam drobet k dokonalosti chybí. 4,5*