Ammit

Nejlepší zpracování.

Alan Rickman to drží a táhne. Naštěstí toho snese tolik.

Kdo ojebe, vyhraje.

Přemýšlím, kdy takový výslech čeká mě, páč jsem deset let zpět napsala jakousi divnou slohovku...

Tři hvězdy a všechny za kostýmy Eiko Ishioky.

Příběh tu není, ale vizuál a kostýmy Eiko Ishioky...

spoilery - píšu to tak, jak film jede Agojie prodávaly ostatní do otroctví a samy měly otroky (a nechtěly na tom nic měnit, film jede na přesném opaku). Je blblost bojovat v podprdě a šortkách. Černá angličtina je na umření smíchy. Do těch strašných bílých filmů alespoň dávaj někoho, kdo hezky vypadá, tady je to jako procházka Detroitskými uličkami. Je s podivem, jak čilý obchod s barevnými látkami měli v roce 1823. Ač se tomu hlavní hrdinka feministicky vzpírá, v Africe manželé mlátí své ženy dodnes. ,,We fight or we die.'' kde jsem to už slyšela, v The Walking Dead? To žvanění mi připomíná americké reality show, kde se černoši servou i kvůli převařeným těstovinám. Nejlepší bojovnice zdrhají z každé akce se staženým ocasem, po tom, co dostali na zadek od mužů-bojovníků (a pak řeční o tom, jak zlí muži jsou). Kde se bere tolik vody na zavlažování vší té zeleně (první řeku vidíme až v 54 minutách, do té doby je všude zeleno, ale nikde ani pramínek)? První běloch, kterého vidíme, je psaný jako šablona (aneb rasismus tu bude tak dlouho, jak se budou psát filmy s chudáky černochy a zlými bělochy). V 59. minutě vidíme, proč byly vynalezeny boty (taková revoluce Afriku ještě dlouho nezasáhla). Bože můj, tak toporné herečky by do pořádného filmu nikdo než ženská nevzala! ,,U mne v paláci mluvte mým jazykem.'' to se může říkat? Cpát do ruky kus zubu malému děcku asi není to nejlepší, zvláště uprostřed ničeho, kde je medicína na úrovni tance kolem ohně. Jaké paláce měli v roce 1820! A že v nich měli zástupce trans komunity... konec spoilerů, tedy hodně zpívání a křiku a nic z toho. Realita se šla klouzat a vzala s sebou i historická fakta.

Nó, zas takový zázrak to nebyl.

Trnitá je cesta ke štěstí.

Souhlas s Hrabovo. Když já se tak moc snažím na tom najít něco ke koukání, něco, s čím můžu soucítit, něco relevantního, něco, něco... Ale to prostě nejde! Jako by se krize nedala zobrazit jinak než nesmyslným pitvořením Geny Rowlands. Taková skvělá herečka je, tak proč se musí v každém filmu válet po zemi, brečet, anebo vřískat (popřípadě všechno najednou). Vzhledem k tomu, že tolikrát hrála hysterku ve filmech režírovaných vlastním manželem, tak přemýšlím, jestli bylo doma všechno v pořádku...