triatlet

Ztřeštěné jako holky od Světlušky.

Rovláčné vyprávění, které pozornost neupoutá.

Zachycení zla panujícího mezi skupinou mladých lidí vede (téměř) k apokalypse. Gradující závěr – zbavování se zbytečností…

Sice trochu delší stopáž, ale diváckou pozornost aktivují nápady v podobě Mr. Know nebo setkání s Modrou vílou. A úvodní rozmanitost pohledů na Davida při jeho příchodu do adoptivní rodiny, to je vizuální hostina. Citlivě natočený příběh.

Dobovost a lyričnost, to je to, co na Údolí krásných žab neomrzí. Příběh první letní lásky sice zdánlivě obyčejný, ale songy Plavců nebo Karla Zicha dokreslují atmosféru.

Už George Orwell v roce 1945 v eseji Sportovní duch charakterizoval nepřiměřené "fanouškovství": "Na mezinárodní úrovni je sport otevřenou nápodobou války. Podstatné však není chování hráčů, ale postoj diváků: a za diváky postoj národů, které tyhle směšné soutěže dohánějí k zuřivosti a vážné, přinejmenším krátkodobé víře, že běh, skok a kopání do míče jsou zkoušky národní cti." Snímek Karla Smyczeka a Radka Johna je pozoruhodný, netradiční a nadčasový. Bohužel sport bývá i nadále zneužíván... Sportu zdar.

Aneta podává melancholické písničky přirozeně,působivě, navíc s jakýmsi vnitřním úsměvem, který pohladí. Příjemné nejen na poslouchání, ale i pokoukání.

Atmosféra skutečně dusná - především ve chvílích, kdy Michal Jansa má své psychopatické vstupy. Bohužel ústřední dvojice policajtů má jiné než kriminalistické problémy. Jedná se spíš o karikatury kriminalistů - obsazení Lucie Zedníčkové bylo chybou. Samotný závěr je jako ze špatnýho filmu. Střihač měl poznat, že scénárista jen zbytečně nastavuje příběh o další hluché minuty.

Televizní zábava - na rozdíl od Lva přirozenější a mně sympatičtější moderátorky. A program takový estrádně zábavný (klasicky polovina oceněných někde v poklusu koncertovala/ hrála. Nahlédnuto mezi finále Kometa (Brno) - Dynamo (Pardubice). Za vítězství Vyprávěj a Tomáše Kluse hvězdička k dobru:-)

Krásné dialogy - skutečně jako od Shakespeara. Nejlíp moudra vyznívají v monolozích - osamocený král v místnosti, která působí jako zpovědnice. Zaujmou i slovní přestřelky princezny. Škoda jen, že pohádka postrádá trochu víc humoru. A škoda dabingu. Postsynchrony chvílemi zněly tak, že jsme měl dojem, že sudičky jsou mimozemšťanky. Ale za pomněnkový úsměv Evy Vejmělkové chyby odpouštím:-)