_Moon_

V tomto případě vizuální stránka naprosto přebíjí stránku obsahovou. Hlavním důvodem je fakt, že tento film je spíše řada za sebe poskládaných obrazů věrně kopírujících komiksovou předlohu Franka Millera. A některé scény/obrazy mě opravdu vzaly za srdce. Kromě líbivého barevného podání pak stojí za zmíňku také Snyderova "posedlost" zpomalenými záběry. Zpomalené scény působí sice dost prvoplánově, ovšem bojové akce jsou díky tomu mnohem přehlednější a divák tak může se zadrženým dechem obdivovat dokonalou a elegantní "práci" Sparťanů s kopím či mečem. Shrnuto podtrženo, 300 nabízí intelektuálně nenáročnou pastvu pro oko divákovo. A já se pasu rád, tuze rád!

Claymore je napůl člověk a napůl démon. Pokud ale použije příliš mnoho své démonické síly, může se stát démonem napořád. Očekávejte tedy akcí nabité a napínavé epizody. Nutno říci, že v Madhouse temně rudou rozhodně nešetřili a tak je akce místy celkem brutální. Postavy jsou zajímavé a děj celkem pěkně graduje. Bohužel se závěrečnou epizodou jako by si tvůrci nevěděli rady nebo si snad chtěli nechat otevřená vrátka pro případné pokračování. Je to rozhodně škoda. Seriál by si určitě zasloužil lepší zakončení.

Přestože animace nedosahuje kvality Oshiiho Ghost in the Shell 2 - Innocence, je spolu s hudbou nejsilnější stránkou této minisérie. Děj Karase graduje v předposledním díle. Poslední díl pak pouze nabízí divákem očekávaný konec. Přesto se jedná o skvělou audio-vizuální podívanou.

Tonari no Totoro je oproti většině ostatních Miyazakiho filmů hodně dětský. Nicméně ať jste dítě nebo dospělý divák, nezbývá vám, než si postavu Totora zamilovat. Tahle užásná hnuňatá koule je totiž zřejmě hlavním důvodem, proč je člověk schopný nechat se unést vcelku jednoduchým příběhem.

Opravdu velmi slabý odvar toho, co nabízí například Neon Genesis Evangelion, či Voices from a Distant Star. Je sice vidět, že film čerpá z výborného seriálu, ale řekl bych, že bez předchozího shlédnutí seriálu moc nezaujme. Oproti seriálu nedokáže film logicky vykreslit vývoj hlavní postavy.

"Běžecké" finále Posledního Mohykána je natolik emotivní a dechberoucí zážitek, že bych opravdu jen těžko hledal film, u kterého jsem cítil něco podobného. Velkou měrou se na tom podílí i hudba pánů Jonese a Edelmana (založená na písni The Gael od Dougie Macleana). Michael Mann je mistr atmosféry a přestože zde se vydal ze svého oblíbeného města do pralesa, tak diváka s sebou vzít nezapomněl. Jeho Poslední Mohykán vás tak doslova přenese do pohraniční britské kolonie v roce 1757.

Napadají mě slova brutální, surový, naturalistycký. Nicméně žádné z nich přesně nepopisuje to, co nám pan Aronofsky naservíroval. Jak je jeho dobrým zvykem, neklouzal po povrchu, ale dostal se až pod slupku na samotnou dřeň. Toto Requiem snadno dostojí svému jménu. Diváka zanechá v tranzu, se slzou v oku a zejména pak se silnou katarzí.

Hayao Miyazaki je prostě továrna na zázraky. A jeho imaginace, zdá se, nezná mezí. Cesta do fantazie tak nabízí celou plejádu neuvěřitelných postaviček a stvoření. Jak je u Miyazakiho zvykem, tak celý film je plný čiré pozitivní energie, která pak přímo prýští z obrazovky na diváka.

Antonia Bird. Tak tato dáma si tímto svým dílem získala mé plné sympatie. Zasloužili se o to i skvělý Robert Carlyle a opravdu neuvěřitelný hudební doprovod. Soundtrack k filmu všem vřele doporučuji. Sám si ho často rád pouštím (k obědu).

Zajímalo mne, zda-li 40 let starý horor má ještě možnost něčím oslovit dnešního diváka, který vklidu dál pojídá popcorn, zatímco na plátně se v detailním záběru řežou ruce, trhají prstíky a kdoví co dalšího. Ovšem přes trochu pomalejší rozjezd mě film dnes již klasika hororového žánru George Romera přesvědčil, že černobílý a nekvalitní filmový materiál není vůbec na překážku. Naopak, perfektně dotváří atmosféru. A ze všeho nejvíc mě překvapilo, že záběry na nemrtvé nepůsobí vůbec směšně. To je věc, která se dnes již málokdy vidí. Kouzlo většiny hororů z posledních let zmizí, jakmile se ta obávaná zrůda objeví v záběru. Noc oživlých mrtvol navíc ještě disponuje nečekanou pointou. Odpověď na položenou otázku zní tedy: Ano, tento film je opravdový zážitek.