krvavamera

Všechno, co jste kdy nechtěli vědět o Rolling Stones, nebo vám to bylo celkem ukradené. Tenhle dokument, nebo spíš takový kompilát šokujících scén ze zákulisí (přičemž toho nejvíc "šokujícího" se Stoni většinou aktivně nezúčatní) nemá zaujmout svou mizernou kvalitou, jako spíš oslnit obsahem. Taková autobiografie Billa Wymana podle mě tenhle účel splňuje daleko lépe. Must-be-seen movie ani ne tak pro fanoušky, jako spíš pro odpůrce Stones. Vůbec se nedivím reakci Rollin Stones na tohle dílko, já bych se taky cukala!

První krátkometrážní film Orsona Wellese, na kterém spolupracoval s Williamem Vancem. Negativ bijícího zvonu - kříž, po kterém se šplhá ruka. Odvážné rakurzy kamery, záběry motivicky spojované či kladené do juxtapozice, několikrát opakované, zapojeny jsou i kresby. V první polovině je dosaženo zvláštní rytmizace obrazu (v druhé polovině se tempo zvolňuje na polovinu doby) nejen střihem, ale především snímanou předkamerovou realitou – houpající se koule (srdce zvonu?), bijící zvon, ruka mávající se zvoncem, houpající se stařena, vyklepávající deštník, „černoch“ tahající za provaz, chlapec sestupující po schodech silně kontrastují se statickými záběry kříže. Jakoby snímek tematizoval pokřivenost lidské masky v podobě konvenčního chování, simplifikuje základní lidské akce (mezilidské vztahy – ke staršímu, k ženě, k podřízenému), což ústí do tragické smrti černocha a znepokojivého záběru. Znepokojivý, pokřivenost, to jsou slova, která obsah snímku vystihují nejlépe.

Každý dokument o Stonech je dobrý, i když je ve své podstatě špatný. Tenhle příběh je zarámovaný na svém začátku a konci do "mluvících hlav" (které se sice, jak je u podobných počinů zvykem, rekrutují z řad známých osobností, jejich postřehy jsou však již tradičně spíš fanouškovské a dětinské), jejichž nadšené výkřiky naštěstí netrvaly dlouho, sleduje zrod jednoho alba Rolling Stones. Velké množství raritního archivního materiálu z pobytu Stonů ve Francii je doplňováno "náladovými" (často tost klišoidními) záběry a vtipně a citlivě začleněnými fotografiemi a podkresleno komentáři jednotlivých členů skupiny a jejich spolupracovníky. Kolem a kolem většinu času stejně mluví Keith nebo Anita. Ač obsahově je dokument bezesporu zajímavý, přinejmenším pro fanoušky, je dosti... NUDNÝ. Zkrátka postrádá jakýkoli spád (a tím vážně myslím, že postrádá spád) a ke konci už jsem vážně byla ráda, že trvá jenom hodinu.

Trochu vyděšená komentáři na čsfd jsem měla z Darjeelingu obavy. Neopodstatněně. Jednoznačně nejlepší film, co jsem v poslední době vyděla. Jako Andersonem dosud nepolíbená, a tím pádem nezatěžující svůj úsudek srovnáváním s ostatní tvorbou tohoto tvůrce, jsem byla nadšená. Jako zjevení z čistého nebe.

Fakt paráda. Autenticky zprostředkovaný feeling konce 60. let, respektovaný i kompozicí a střihem, navíc (nejen) po technické stránce (mám na mysli hlavně rozdělené plátno zobrazující zaráz několik výjevů) vzdává hold slavnému (prý nejlepšímu dokumentu všech dob, a s touto tezí mi nezbývá než se plně ztotožnit) dokumentu Woodstock M. Wadleigha (http://www.csfd.cz/film/83439-woodstock/). Samotný film není příliš "hudební", ale koncentrace na osud mladíka, který během Woodstocku poznává hranice vlastní zodpovědnosti nejen vůči rodině, ale především vůči sobě, a konečně se dokáže odpoutat, byla snad ještě zajímavější. Symbolicky odjíždí z rodného motelu spolu s posledními účastníky festivalu. Symbolem jeho budoucnosti je Kalifornie - kam se toužil vydat a kam se v průběhu filmu stěhují jeho přátelé, kam rovněž odjíždí hlavní pořadatel festivalu - zorganizovat ještě skvělejší hudební událost, koncert, který by byl skutečně zdarma, koncert Rolling Stones. Vzhledem k tomu, jak neblaze tenkrát Altamont dopadl (viz dokument http://www.csfd.cz/film/101323-gimme-shelter/), vede závěrečný dialog k silnému kontrastu s navozenou závěrečnou náladou a pro diváka zapůsobí jako proplácání. po tváři. Samotný závěr tak má nahořklou příchuť blížícího se vystřízlivění.

Dát tři hvězdičky pecce od Coenů, to už mém žebříčku osobních hříchů zavání rouhačstvím. Vizuál: perfekt. Atmosféra amerického jihu: tenhle coenovský trademark jak jinak než perfekt. Napětí, násilí, moc se tam nemluví, prostor pro mozkovou aktivitu čtenáře.... Tak proč xakru dávám tomuhle Akademií uznanému a kámoši na Čsfd hvězdičkami ověnčenému snímku jenom TŘI?? Odpověď: nepochybuji o tom, že sofistikovaná hra bude lepší s každým zhlédnutím, rovněž s přečtením předlohy se mi budou otevírat další úrovně, ale když se k filmu stavím jako tlustý amík s popkornem v kině, který nemá náladu si hrát na pseudointelektuála, nebo jako prostej uživatel, který doma vrazí do přehrávače divko, tak mě film nudil. A to si filmy, na který se dívám, nesměj dovolit. NEPOCHYBUJI O TOM, že při opakovaném zhlédnutí mě Coenovský vesmír vtáhne vždy o něco hlouběji a film se pro mě stane multiúrovňovu knihou (proč by jinak byl ten humbuk okolo, že), nicméně po PRVNÍH ZHLÉDNUTÍ mi z něho bradavky zrovna dvakrát netuhly.

Likvidace zobmíků se stylem a koulema. Po Hott Fuzz a SOTD se fakt těším na Scotta Pilgrima.

Eňo ňůňo snové/bezvědomé sekvence. Primární dojem z tohoto nezávisláče: dát si bílýho rusáka a zahrát si kuželky

Kulhá to a je to béčko jako vyšité, zápletka dosti šílená - ale taky spousta legrace a kopanců. Klasická fackovarčka s Hillem a Spencerem se tentokrát točí okolo zničené bugýny. Byla jsem trochu zklamaná z českého dabingu, když v závěru dvojice klapala pantem závěrečnou pointu, či snad nějaký verbální žertík, nicméně bez (česko-)hlasně)! Jediné, co slyšíme, je hudba... To považuju za největší podraz DVD v české distribuci, kde nebyla možnost zvolit originální znění s titulky

Skvělý dvouhodinový trailer - a kdy přijde film? Ne, vážně, pěkně akční podívaná, která bohužel (ale komu by to vůbec vadilo?) nedává prostor k nádechu nebo prokreslení postav a ergo jejich uvěřitelnosti. Výjimkou je vztah dvou princů - perských bratrů, ovšem milostné pnutí mezi ústřední smíšenou dvojicí z toho důvodu pokulhává. Jake G. nedostal dost prostoru nás přesvědčit (nebo snad že by svoji roli nezvládl?). Ovšem skáče pěkně. A to se od Prince of Persia očekává. Zklamání? Ne. Nadšení? Bohužel.