krvavamera

Pro cílovou skupinu diváků má jistě svou přitažlivost. Chuck jako vzor, pomáhající vychávat ratolesti bezradným rodičům pomocí rafinovaného seriálu protknutého kopy s otočkou si pár hvězdiček zaslouží - za svou snahu být edukativní. Prvních pár sezon snesitelných, potom šla kvalita do kélu. Nejhorší jsou spin-offy, ty nezachrání ani modré oči hlavních protagonistů. Přiznejme si to: i já jsem si kdysi po návratu ze školy s chutí kopla na zahrádce do stromu. A díky Chuckovi doteď říkám drogám: NE! fight fight fight

Americká produkční společnost Troma Entertainment je proslulá snímky, které pracují s explicitně zobrazovaným násilím a erotikou, přehnaně expresivní hereckou akcí, pohrávají si s žánrovými pravidly a využívají výrazové prostředky typické pro amatérskou tvorbu, čímž vzniká specifický vizuální humor. Počátky série o Toxickém mstiteli sahají do poloviny osmdesátých let, zatím poslední snímek, zmiňovaný Toxický mstitel 4, byl natočen v roce 2000 a jeho absurdní zápletka odpovídá bláznivému stylu společnosti Troma. Městečko Tromaville, ač zamořené toxickým odpadem, je vykresleno jako ráj na zemi, neboť v něm díky včasným zásahům místního superhrdiny Toxieho (Toxického mstitele) prakticky neexistuje zločin. Při výbuchu ve škole pro mentálně postižené děti však dojde k chybě v časoprostoru a do městečka se dostane ďábelský protějšek Toxického mstitele (odlišený kromě svého chování i jménem, Noxie, a lehce pozměněným kostýmem) z Tromaville-semeniště zla v paralelní dimenzi. Je nasnadě, že místní si změnu Toxieho chování nedovedou vysvětlit a zprvu ji ignorují. Stávají se tak jeho bezmocnými oběťmi, a to včetně Toxieho slepé manželky. Noxie si díky své agresivitě získává prestiž a společenské postavení. Kladný hrdina je zatím uvězněn v paralelním-zlém rozměru spolu se dvěma postiženými dětmi, pro které je díky jejich bezelstnosti místní prostředí dvojnásobně nebezpečné, neboť nedovedou včas odhalovat nástrahy nepřátelského světa a adekvátně se jim bránit. Rozvíjí se pohádkový motiv hledání cesty domů. K návratu do mateřské dimenze využívají magického prostředku, který jim jako odkaz zanechal mrtvý vědec – kouzelných střevíčků. Po sérii neúspěšných pokusů, které fungují jako neotřelé vizuální gagy (mj. se zhmotní v nebi nebo uprostřed natáčení pornofilmu) se konečně dostávají do Tromaville, aby zde svedli závěrečnou bitvu proti ďábelskému Noxiemu. Snímek se nevybíravě naváží do tělesně postižených, pohrává si s dualitou dobra a zla, perverzní sexualitou, rozbíjí klišé několika žánrů (pohádka, kung-fu filmy, filmy o superhrdinech, ale i televizní zpravodajství a další) a glosuje aktuální společenské nešvary jako je plastická chirurgie nebo fast-foody. Hojně používá intertextualitu, především prostřednictvím aluzí na Hvězdné války a Občana Kanea od Orsona Wellese, v rámci sebereflexe a parodie neváhá sáhnout dokonce k papírovým rekvizitám. Přes všechnu svou surovost vede Toxický mstitel 4 k zamyšlení nad tradičními hodnotami dobra a zla − zkrátka tím, že si dělá legraci z jejich konvenčního pojetí.

Tak propracovaný střih se v televizním filmu vidí málokdy. Prakticky vůbec. Doslova střihové orgie. Vynikající budování napětí (a to je to prosím celé o tom, jak po silnici jedou osobní auto a náklaďák) právě prostřednictvím především střihu a postavení kamery. Pokud chcete vidět jen jeden film od Spielberga, klidně přeskočte všechny ty Schindlerovy seznamy, Čelisti a Indiany Jonese a podívejte se na Duel. Nebudete litovat.

První série: čtyři hvězdičky Druhá sére: tak to už je horší a pak už se, přátelé, ze Sturche stal totálně odlišný seriál. to bych ty hvězdičky dost radikálně zkrouhla. Každopádně první série patří k tomu nejlepšímu, co se v sedmdesátých letech prohánělo po amerických obrazovkách. trochu škoda, že českému divákovi museli stačit britští Profesionálové, kteří, mimochodem, svou inspiraci první sérií Sturche nezapřou...

Postmoderní seriál pro pamětníky a pro magory, které baví žánrová hra (třeba pro mě). Absolutní souhlas s Douglasem, pořád vnitřně válčím, jestli seriál skončil nebo prostě přestal, tady opět záleží na žánrovém čtení. Každopádně thumbs up, seriál jsem viděla dvakrát a pokaždé v nebezpečně krátkém časovém úseku. V případě Twin Peaks doslova.