krvavamera

chlapeček na pozadí amerického práporu. vlasy zbělelé (hrůzou?), těkající panenky, prostřihy na záběry z války, odpočívající pihovatí chlapci s odhalenými genitáliemi. z počátku to vypadá jako doslova emotivní kritika války, pak se do toho ale přidají satani a démonové a tajemné obřady. gradují výrony obrazů, kterým přidává zvuková stopa Micka Jaggera (pozor na videa na youtube, nemají originální zvukovou stopu - jejich stopa je taky ale dost dobrá, dá se říct, že až lepší, což je ovšem subjektivní, rozhodně je ale vytvořena na jiném principu, než byla původní myšlenka) nový rozměr. působení obrazů dává zadost názvu dílka, ke konci vrcholí zařazením útržků dobových záběrů na koncert Rolling Stones v Hyde Parku (můžeme vidět Jaggera, Mariane Faithfull - jeho partnerku i Keitha Richardse), což bez pochyby vyvolá zajímavé asociace, a nápisem ZAP YOU'RE PREGNANT THAT'S WITCHCRAFT. V komentáři na http://www.youtube.com/watch?v=5Zpl7Q06_rs také Anger potvrzuje, že reaguje na Vietnamskou válku, vytváří charakteristickou náladu, tón snímku. Chlapec je přírodní albín, a ti, jak známo, mají problémy s přímým světlem - proto to splašené těkání v jeho očích. Jagger dělal soundtrack na svém syntetizéru (se kterým si mimochodem pohrává i v o rok mladším celovečerním snímku Performance: http://www.csfd.cz/film/47940-performance/). V tomto videu s komentářem můžete také na pozadí slyšet zeslabenou originální stopu.

Animovaný realismus. Loutková dokumentární zpověď zločince o tom, jak se člověk dostane ke zločinu, jaké jsou jeho pohnutky a jaký skutečně je život ve vězení. Výborně propracovaná mimika, autentická zvuková stopa, monolog osvěžován flashbacky do míst, o kterých hrdina hovoří a na kterých strávil kus života. Součást cyklu pěti animovaných filmů (s názvem LIP SYNC) studia Aarman animations pro britskou stanici Chanel 4.

Dlouho jsem se dloubala v nose, jak nazvat tenhle film. Nakonec jsem skončila u "prázdné" škatulky umělecký film, který, jak kdysi moudře podotkl jeden můj spolužák, "vod pohledu pozná prostě každej". Největší klad vidím ve střihu a použité hudbě, řada scén sršela nevídaným nábojem a vtipem, ale to co bylo mezi tím mi semtam zabíjelo celý film. Taky jsem dlouho váhala mezi jednou a pěti (potažmo raději hned osmi hvězdičkami), pak jsem ale došla k závěru, že ohodnotit tenhle snímek je subjektivně nemožné, protože to moje hodnocení by se měnilo nejdýl každou hodinu. Že film takhle pracuje, to je super. V různou denní dobu na něj můžou vznikat různé názory. Ještě lepší než samotný film jsou, však, propagační materiály k němu! Budu se na něj muset podívat ještě tak pětkrát. A nebo taky nikdy-

Chvílemi jeden zapomínal, že se díval na českej film - tak to bylo dobrý.

Mít kluka, dítě, postavit barák a koupit auto. Co víc by mohla od života chtít? Hlavní hrdinka ale nemá tak jasno, jako její kamarádka. Fatalisticky a pasivně se protlouká neutěšenou krajinou zařazení se do pracovního procesu / dospělého života. Tak nějak "osově" se jí do cesty připlete, nejspíš 'ten pravý' kluk. Na auto a barák to ale nevypadá. Happyend se nekoná, spíš hořká dávka realismu. Svým způsobem humorné prvky, jako každodenní dobíhání autobusu, nátlak okolí na hrdinku, aby si už konečně našla kluka a vdala se, hromadný zájezd pracovnic omylem místo operety na kulturistickou soutěž, nesmělá snaha o projevení přízně obézního brílatého nápadníka kontrastují s atmosférou neutěšenosti, zbytečnosti a bezcílnosti. Zvuková stopa výborným způsobem komentuje a ironizuje obraz (všimněte si zejména písniček z rádia, které mají přímý vztah k obrazu). Výborný snímek, který divákovi všechno polopatě nepředkládá, ale vede s ním dialog. Nenudí, ani když je o hrdince, která příliš nemluví a je dost pasivní. Doporučuji

na dvě hodiny jsem měla pocit, že jsem mužem, vyrovnávajícím se s nahromaděnými emocionálními problémy. ještě že tu se mnou byli moji buddyes!

oživuje jižanskou minulost, nepřítel není o nic lepší než přítel, cizinec není o nic lepší než rodinný příslušník, bílí o nic lepší než černý a ženská o nic lepší než muž. nikdo není bez viny, nikdo není dobrý ani špatný a nakonec svým způsobem zaplatí všichni. podobných příběhů o "americké minulosti" příliš není, trochu víc postavy poznáváme pomocí voice-overů (myšlenek) a nic neodpouštějících flash-backů. "Raný" Eastwood opět perlí, ještě víc Don Siegel, kterej má prostě svůj styl a perlí za každého počasí.

Totální změna nálady, ale nádherná a plynulá + vizuální koncert. Wau. Skvělá roadmovie. A závěr, který všechno ne vysvětluje, ale zajímavě doplňuje a dává tomu inačí rozměr. Bod za hudbu, bod za vizuál, bod za herectví E. Hutze a za postavu "pošahané" Eye-Seeing Bitch. Jedním slovem epesní.

jednu hvězdičku či přímo odpad za naivitu, mizerné trikové scény a kyselý optimismus sovětské éry? nebo čtyři hvězdičky za "kultovnost" a příjemně strávených 79 min, u kterých jsem se královsky bavila? Není scéna, která by nepůsobila vesele, natočit to dnes, je to ta nejlepší parodie na sci-fi filmy, co jsem viděla. Každopádně z dnešní perspektivy jde o tak neskutečně chlámovní film, že všem vřele doporučuju! Míhá se to tam hláškama, které maj potenciál zkultovnět, a člověk se toho ještě spoustu dozví, jak si má v tom vesmíru počínat, aby se stal morálním jedincem. hmmmmmm Vřele doporučuju odhodit všechen historický a sociokulturní kontext a sednout si k filmu jako tabule nepopsaná. Což pochopí možná tak robot, ale žena ne. A Bůh mi to odpusť! (I když je ve skutečnosti nejspíš dost podobný sovětskému kosmonautovi...)

taky bych si chtěla "spokojeně žít", ale s takovou manželkou je to asi těžký... a konečný rozhodnutí (zazvonit či nezazvonit) stejně nechali na něm. nebo spíš na divákovi 8-)