Litsarch

"Nic ji nehrozí, trosky se přece nedají zbořit. Všechny nás jednou pohřbí. Že ano ty moje malá trosko?" Pro mne velmi těžký film. Ne na sledování, ale na zhodnocení. Režisérsky se jedná o skvělou věc. Děj má jasnou linku, které se hlava nehlava drží a má až nádech kriminálky. Výraznějších odchylek v podobě příběhů vedlejších postav apod. se zde nedočkáme. Kamerově jde hlavně v poslední hodince o velmi dobrý počin a herecky? Simone Signoret a Véra Clouzot si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Velice kvalitně zahráno, až jsem měl někdy pocit, že sleduji kukátkem reálnou scenérii. Obzvláště posledních 10ti minutách byla Véra Clouzot briliantní. Osobně mám ale trochu problém s atmosférou a mírnou "roztahaností". Mluvím ale hlavně o první hodince, která se až neskutečně vleče a nic pořádného se v ní neděje. Tedy. Děje, ale v tomto podání se to opravdu vleče. Zvrat přichází v druhé půlce, v cca 65minutě. To přichází to krásné mírné zvedání atmosféry, která pomalu více a více graduje, až v posledních minutách vygraduje ve velké finále. Posledních 10 minut je opravdu skvělých. Les Diaboliques má velké kvality. Od režie, po herecké výkony. Ale chvílemi může nudit a připomínat klasickou kriminálku, kterou ale až tak není. Jen upřímně nevím, zda se na snímek ještě někdy podívám.

Dobrá zábava. Ale tak na jedno zkouknutí. U pár scének se sice člověk pobaví, ale po skončení tento kraťas vypustí z hlavy. Neurazí, nenadchne.

"Nosferatu, nemrtvý. Pije krev svých obětí a proměňuje je v přízraky noci. Jako stín se neodráží v zrcadle. V noci vychází na lov. Proniká zdmi, stěnami a zavřenými dveřmi, jako by nikdy neexistovaly. V podobě netopýra vlétá do ložnic ke spícím. V podobě vlka pronásleduje své oběti. Vzdej se veškeré naděje, kdo se s ním setkáš." Ukecaná verze Murnauova originálu, která atmosféru viděla maximálně tak z vlaku. Ale abych nekřivdil. Nejatmosféričtější scéna je ta v koupelně s Lucií a Nosferatem. Tedy jen ten moment když přichází. Pak začnou kecat o teorii chrousta a atmosféra je zase ta tam. Zůstávají tedy jen zpomalené záběry na netopýry, které jsou nejlepší z filmu. Lucie je kapitola sama o sobě. V prvních scénách až neskutečně přehrává a to, že se bojí jí nemůže snad nikdo věřit. V druhé půlce filmu je zase hrozně otravná a její osud mi byl naprosto jedno. Jonathan je celkově jen takový maňásek, nevýrazný, bez jiskry a to nemluvím o Renfieldovi, který je jen taková parodie na výtečný originál. Samotný Nosferatu, i přes obstojnou masku a zahrání Kinskim, naprosto postrádá šarm a vznešenost Nosferata v podání Maxe Schrecka a stává se tak jen dalším záporákem. Nic víc, nic míň. O "doktoru" Van Helsingovi nemá cenu něco psát, jelikož sám vypadá že by potřeboval lékařskou pomoc. Jak jsem již naznačil, Murnaunův originál byl neskutečně atmosférický a až úžasný. Herzogův remake se mu sice snaží vyrovnat, ale pokud Jonathanova cesta na Nosferatův hrad zde vypadá jako když Honza šel do světa, tak to prostě nemůže dokázat. Když neberu pár nočních scén v Nosferatově hradě, tak snímek atmosféru, ať už dramatickou a natož hororovou, absolutně postrádá. Krásným příkladem je toho poslední scéna Nosferata a Lucie, která spíše vypadá jak jakási milostná scéna z Upířích deníků, než jako hororová scéna s mistrem Nosferatem. A to i na rok 1979. Tečku tomu dodává Nosferatův konec, který jak velice komický a pokud někdo předchozí děj hltal, tak tohle prostě projít nemůže. A samotný závěr? Ach ouvej... Velké zklamání tento snímek na kterém jsou nejlepší záběry na netopýry a z části i hudební podklad. Murnaunovu snímku toto nesahá ani po kotníky. A možná ani nechce...

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati."

Živě si pamatuji, jak mi tento film jako třinácti letému klukovi nahnal až strach a dodnes s odstupem času nechápu, proč je tak podhodnocený. Prostředí baráku skvělé, příběh proč ne, logické blbosti si nepamatuji že by tam nějak extra byli, zahrané to bylo na úrovni a jednotlivý duchové? Super! (The Angry Princess byla naprosto skvělá :)) ) Jak se postupně otevírají další a další dvířka, vidíme až takové duchy, že někteří z nich by si i zasloužili vlastní film, kde by byli nelítostními zabijáky. Thir13en Ghosts budu mít vždy rád a vždy se k němu budu rád vracet. Ať si říká kdo chce, co chce. :)

Jedna z písniček "nové éry" Britney. O poznání vyspělejší hudba, skvěle podmanivá a je vidět, že Britney je všech v plné síle. Klip skvěle silutuje to, jaká písnička je. Nebo... Pro jaké příležitosti byla stvořena. Po skončení, ale vlastně už v jejím průběhu, má člověk až nutkání začít tancovat. Nesmím opomenout také moc hezkou vizuální a technickou stránku klipu, jeho temnějšímu ladění a i když taneční choreografie už v klipech dnes již nikoho nepřekvapí, ale hezky se na ně kouká. :) Klip k Till the World Ends sice nedosahuje pro mě takových kvalit jako skvělé klipy k písním Criminal nebo I Wanna Go, ale pořád se jedná o velmi dobrou práci.

Minimum scén a je vcelku i běžné, že scéna trvá i 13 minut. A jak už bylo řečeno, jedná se o jeden z nejukecanějších snímků (titulky mají přes 2000 řádků). Zajímavé ale pro mne bylo, že i když snímek má víceméně pořád stejné tempo, s jen menšími či většimi odchylkami, tak jsem se za celou stopáž nestačil nudit. A nebylo to jen tím, že by mě snímek udolal svou ukecaností, kdy bych neměl na nic jiného ani čas. Bylo to skvělými hereckými výkony, kde mě nejvíce uchvátila Eileen Heckart jako Hortense Daiglová. Co ta dokázala za dvě scény (leč dlouhé scény) kde byla předvést za výkon, úžasné! A to nemluvím o Patty McCormack, představitelku malé Rhody. Milá, elegantní, vychovaná a přesto až smrtelně nebezpečná a zahraná na jedničku. Celkově je krása koukat na jednotlivé scény, kde dialogy probíhají až tak intenzivně, že člověk je prostě hltá, i když zrovna neprobírají nic k tématu filmu. Děj filmu nás sice dnes již moc nepřekvapí (Orphan), ale na svou dobu šlo o něco nového, neviděného a své kouzlo si snímek zachovává do dneška. Ať už svou atmosférou, perfektními hereckými výkony a nebo hudební stránkou, kterou měl na starost skvělý Alex North. Není ani v dnešní době moc snímků, které by se The Bad Seed mohli rovnat. A pokud i ano, tak The Bad Seed má pořád v záloze trumfy v podobě pár opravdu skvělých scén (v jedné Patty McCormack až excelovala) a nebo, až nečekaného, konce. Závěrečná přehlídka herců byla moc hezká a zavedl bych jí před velkými titulky i dnes.

Miluji až idylickou atmosféru starších hororů a The Innocents je skoro až na vrcholu geniality. Již úvodní písnička a záběr dokáže nahnat dost nepříjemný pocit a za mě jde o jeden z nejlepších začátků. Nepříjemný pocit z písničky? Wow, Je zajímavé, že snímek v celé své stopáži spíše než film připomíná divadelní představení. Se všemi těmi přístupy ke kameře apod. a dostává tak naprosto jiný rozměr. I když se ve snímku sem tam objeví krásný hudební podkres, tak valnou většinu scén je film v tichu, což zrovna při scéně na chodbě působí... Brrr... Snímek si s divákem krásně hraje, jelikož svou temnou stránku schovává za krásný barák, za milou pokojskou, za vychované a hodně děti, za poklidnou a až právě idylkovou atmosféru. Lže mu, odvádí jeho pozornost, aby se v několika scénách mohl sakra dobře připomenout. Scénka s Florou v altánku se mnou hodně dobře hnula. Bez digitálních triků, bez strašidelné hudby, bez rádoby temné atmosféry. Jen chůva, holčička a skvělé herecké výkony a jak člověku dokáže pořádně zatrnout! Bravo! Jak přituhuje, snímek už se nasnaží diváka klamat a ten naplno pociťuje onu nepříjemnou atmosféru. A ten konec... Takový závěr filmu se již dnes jen tak nevidí (skoro vůbec). Bravo Georges Auric, Freddie Francis a Jack Clayton!

Velmi chytlavá melodie a refrén a moc příjemný fotbalový klip. Vyzařuje z něj velká pozitivní energie a radost. Shakira to nazpívala moc dobře a ukázala, že pořád je ještě ve hře a song jím, díky jejímu exotickému vzhledu, skvěle padne a stává se díky ní "uvěřitelnější" a hlavně ona prostě dokáže vykouzlit divákovi hřejivý pocit a úsměv na tváři. Fotbalové prostřihy v klipu podle mého dobře vybrány, od emotivních záběrů po radost z branky. Song, který dobře působí samostatně (stejně jako např. Right Said Fred - Stand Up (For The Champions)) a neupadl hned po skončení World Cup 2010.

Když nepočítáme remaky Evil Dead a Carrie, tak The Conjuring byl asi nejočekávanější horor letošního roku. O to více, když ho režíruje James Wan, jehož první díl SAW je již legendou a který nás minule zazdil do sedaček svým Insidious. Rozpačiteji ale někteří, včetně mě, koukali na bratry Hayesovi, kteří se chopili scénáře. Jejich House of Wax je totiž spíše znám jen kvůli Paris Hilton a The Reaping pod taktovkou Hopkinse také moc nadšené ovace nesklidil, zato zase já si to nemohu vynachválit. Bishara na skladatelské pozici je po Insidious přijímán kladněji. Organizace MPAA, která určuje přístupnost filmů v USA, označila snímek jako příliš děsivý a proto mládeži nepřístupný. Otázkou, kterou si kladou všichni fanoušci už měsíce zní: Vyčaroval nám Wan takový horor, po kterém nám slezou chlupy hrůzou? Očekávání fanouška je na nejvyšším stupni. |-----| Zahraniční hodnocení na IMDB a RottenTomatoes veskrze srší samou chválu a již úvodní sekvence nám slibuje dosti a postupně nás zasvěcuje do historie, která souvisí s nadcházejícím dějem a také zjišťujeme, že Wan od svých oblíbených panenek neopustil. Ta zdejší má jméno Annabelle. Podle zajímavostí si Wan přál natočit film ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let a musí se uznat, že atmosféra se mu povedla. Jak vizáž herců, interiér a exteriér domu, tak i vybavení a hudba jsou ve stylu starých klasik a člověk místy nemá pocit, že sleduje snímek z roku 2013. Hodně těch klasik také film připomíná. Aspoň já jsem několikrát cítil inspiraci u filmů např. Poltergeist (1982) či později The Exorcist (1973). Nicméně filmů, které Vám snímek bude svými segmenty připomínat, naleznete, stejně jako já, určitě více. A nejen ze starší "zlaté" hororové éry. Celkový old-school dojem ale malinko kazí dobrá technická stránka kamery, kterou ale musím vyzvihnout za dosti úžasných scén a záběrů. |-----| Není to jen look, který připomíná staré klasiky, ale i celková forma děje. Od idylického začátku, přes houpavý průběh děje a velké finále, až po klasický happy end závěr (jakoby to z oka Poltergeistovi (1982) vypadlo), což může řadu fanoušků zklamat. Očekávané strašení ale naštěstí přichází brzy po naštěhování rodinky Perronových, nicméně jede také podle klasické šablony, kdy nejdříve jde o strašeníčko menšího rázu které se postupně zvyšuje a zvyšuje. Zde se ale znatelněji projevuje to, kdo film režíruje. Wan totiž i obyčejné zatahání za nohu umí podat tak, že atmosféra vyletí strmě vzhůru. Se vzrůstající tendencí ataků je Wanův styl vidět více a více. Velké plus má u mě třeba za druhou scénu v pokoji (Trying to sleep), kde by se atmosféra dala až krájet a malá Christine byla naprosto skvělá. Také jsem rád, že lekačky nebyly z poloviny až tak předvídatelné, což mělo za následek to, že když jsem ji čekal, nepřišla, a v momentě kdy jsem ji už nečekal, bum! |-----| Značnou část jede snímek v rytmu, že divák netuší s kým nebo s čím má přičinění, díky čemuž se dostává do stavu "strachu z neviděného", což mám u duchařských hororů velice v oblibě protože člověk se vždy bojí více, když nezná protivníka. Díky tomu je dost scén opravdu dobrých a v kině jsem skoro ani nedutal. Bohužel při prvním odhalení oného protivníka jde předchozí vybudovaná atmosféra víceméně do kytek, i když se ještě po nějaký čas obstojně vrací, a stává se z toho až "klasická duchařina" (nicméně nadprůmerná klasická duchařina). A ono vychvalované a opěvované tleskání, které tak dobře působí v traileru, celkový film značně kazí. Abych to tedy upřesnil. Kazí to fakt, že ruce, které tleskly, jsou viditelné a působí až jakoby z jiného filmu. Aspoň mě do celkové atmosféry naprosto nepasovaly. Být to jen zvuková záležist, tak je to asi jiná. Takto ale pro mě ne. |-----| Po příchodu Eda a Lorraine Warrenových, proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů kteří připomínají Indiana Jonese s manželkou v para stylu, je stav "strachu z neviděného" už z většiny úplně pryč, díky Lorraininému daru vidění, a naše Bathsheba s Rorym a dalšími nabírají na tempu viditelnosti ve scénách. U Roryho by to ani nevadilo, ale maska a použití Bathsheby bylo pro mě prostě špatné a celkový dojem z filmu mi dost kazila. Na druhou stranu, pokud měla být maska taková schválně, aby byla co nejvěrnější 70. a 80. letům, tak se i povedla. Jak se ale snímek začal chýlit ke konci, The Conjuring mělo opět mou plnou pozornost a "final scéna" byla naprosto parádní. Naprosto skvělá hororová podívaná ve které až excelovala Lili Taylor. To co předvedla za výkon je něco nepopsatelného. Tak enormě ty poslední scény procítila, až mi místy tuhla krev v žilách a oči nevěřícně zírali na plátno. Bravo! |-----| Musím ale podotknout jeden fakt. Diváky, kteří znají horory ze 70. a 80. let (třeba zmíněného Poltergeista a dalších) závěr finalní scény asi nijak nepřekvapí, spíš ho budou takový očekávat a očekávali. Ostatní asi budou zaskočeni a možná i zklamáni. Žádná velká "herda nakonec" se totiž nejedná. A to, prosím, neberte jako spoiler. Závěrem musím pochválit úplně poslední scénu filmu, která naštěstí nebyla stejně hloupá, jako v radě jiných filmů. Doporučuji také dokoukat následné titulky, jelikož obsahují fotografie reálných rodin Perronových a Warrenových spolu s novinovými výstřižky ze případu apod., což osobně beru jako krásnou tečku a osobně doufám, že se opravdu jedná o autentické materiály. |-----| Závěrem musím říci, že osobně nechápu označení snímku jako příliš děsivého a proto mládeži nepřístupného. Rating 15 by byl tak přiměřený, jelikož i přes pár opravdu dobrých scén s parádní atmosférou, jakou Wan prostě umí, pro mě snímek nějak příliš děsivý nebyl a nemyslím, že pro většinu bude. Čekal jsem daleko větší "nářez". Nutno ale uznat, i přes mé výtky výše, že The Conjuring je i v dnešní době nadprůměrný hororový kousek a Wan své kvality nejednou ve filmu dokázal. A z hlediska toho, že snímek je, a nebo i má být, ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let, tak se jedná o až bombu, která skoro věrohodně vypadá jako z té doby a upřímně, kdybych v té době žil a The Conjuring viděl v kině, tak nevím nevím. :) A případně jako pocta starým duchařským klasikám to skoro až nemohlo býti lepší a zaslouží si minimálně 80%. |-----| P.S.: Panenka Annabell mě fascinovala a zároveň ve mě vyvolávala nepříjemný pocit. Stejně jako celkově panenky Wana, jejichž největší přehlídka je v jeho filmu Dead Silence. I tak ale staré panenky pro mě mají své nezaměnitelné kouzlo. |-----| P.S.S.: Naprosto nechápu, jak ohlušující rámus padajících a tříštících se věcí nemůže ani jedno z dětí v domě probudit. ----->> EDIT: První projekci The Conjuring jsem se do snímku nemohl nějak pořádně dostat. Dnes 23.7.2013 jsem se na druhé projekci konečně do snímku pořádně "zažral" a sakra... Stálo to za to! Nyní už vím na 100%, že těch 5* jsem filmu dal opravdu zaslouženě. Neskutečný zážitek při druhé projekci a kupodivu mi to tleskání už ani tak nevadilo. Naopak jsem uznal, že se tam hodí dobře. Předchozí mírně rozpaky jsou pryč, tenhle snímek je bomba s krásně děsivou atmosférou. Wan je v tom borec.