Dvojirakri

Snímek ne nepodobný Svobodovu filmu Dívka s mušlí. Obě slečny se musí popasovat s novou zkušeností, ta v recenzovaném filmu se získanou slepotou po, sestrou zaviněném, pádu z kolotoče. Lucie Pátíková je hezká holka a roli osleplé hraje naprosto bravůrně, asi i proto že byla pro roli vybavena oslepujícími čočkami. Slepou vychovatelkou je nucena skákat ze švédské bedny, chodit po chodbách jen za odrazu zvuku louskání prsty, nejvíc ale sledujeme pohled do vlastního nitra a vzpomínání na chvíle kdy bylo všechno v pořádku. V době kdy snímek vznikal byla vlna mládežnických filmů velmi silná a tento je jeden z nejlepších a i dnes má divákovi mnohé co říct! Zasloužený plný počet!

Nádherná žena, dobře vychlazené pívo (někdy), zabíjačka, pívo, ovar, prejt, pívo, jelita, jaternice, pívo... V tomto filmu mi nic nechybí! Postupná devastace mladšího Hrušínskýho tomu dává korunu! Ukřičenej Pepin je role kterou Hanzlíkovi už nikdo neodpáral! Scéna na komíně kultovní! Tohle se povedlo, báječný film za který tvůrcům mnohokrát děkuji, hlavně pánům Hrabalovi a Menzelovi!

Kanadský thriller, s téměř stoletým hlavním hrdinou, který má své nemoci. Tedy, myslím tím spíš ten film. Říkal jsem si, že se to snad vůbec nerozjede. Christopher Plummer se šourá a zapomíná tak otravným způsobem, že jsem začal pochybovat o tom, jestli má cenu snímek dokoukat. Vlastně až v policistově domě se začne něco dít a pak už to člověka k obrazovce přiková a rozuzlení to všechno vynahradí. Přesto nemůžu jít na plný počet a i o těch čtyřech hvězdách jsem musel dlouho uvažovat...

Svědomí je parchant. Ve státě, kde denně násilně zemře několik stovek lidí není nad čím špekulovat. Ale jinak myslím že tento film zabaví každého kdo má v oblibě emerické thrillerovky, ačkoli tuto natočil rodilý Islanďan Baltasar Kormákur a musím říct že ta jeho režie se mi po čertech líbila! Kamera už byla o něco horší, ač nejsem přítelem tohoto žánru tak jsem brzo rozpoznal že tuhle stránku filmu nemá v rukách zkušený člověk, ale příběh diváka spolehlivě vtáhne do děje. A to rozuzlení... no, co na to říct... svědomí je parchant.

Domnívám se, že většinu pětihvězdičkových hodnotitelů ovlivnily tři věci  - v první řadě hudba, ta je opravdu výborná, všudypřítomná, ve správných momentech přidává nebo ubírá, zkrátka tady se skladatel vycajchnoval. V druhé řadě krajina, to je u islandských filmů tak nějak samozřejmost, režiséři rádi vkládají do svých snímků záběry tamní krajiny a dělají dobře, ale z toho důvodu není třeba toto přičítat jako přidanou hodnotu. Ve třetí řadě asi herecké výkony, ty byly na slušné úrovni. V tomto bodě ale přichází i rozpor, který mi brání ve vyšším hodnocení. Mě byla totiž postava hlavního hrdiny od první chvíle nesympatická, už při recitování veršů své milé v posteli mi ten chlapec přišel jako slizoun který to nemyslí upřímně. Nakonec to bylo obráceně, ale čert to vem zkrátka jsem se s ním vůbec neztotožnil. Ani si nejsem jistý, jestli se právě z takového popudu, jakým je rozchod, může postupně rozvinout schizofrenie, notabene když se v rodině dosud neprojevila, nebo o ní alespon nebyla řeč...? Chování lékařů bylo hanebné, tohle si opravdu může v dnešní době někdo dovolit, nebo to scénáristovi takhle nakukal jeho bratr, podle jehož výpovědí toto napsal...?? S islandskou kinematografií jsem začal dvěma snímky Dagura Káriho - Nói Albinoi a Fúsi a oběma jsem byl nadšen a těšil jsem se na objevování dalších podobných filmů, bohužel nadšení se od té doby neopakovalo, takže budu uvažovat o zvýšení hodnocení u obou...

Co musím uvézt nejdřív je, že jméno Hlynur mi přijde jako něco co teče a nikdo se toho nechce dotknout. Něco jako Hnisan, Soplík nebo Kemr(pardon). Stejně tak je mi i sympatickej a nejsilněji působí, když nejebe a nemluví a hovoří za něj jeho mysl. Vůbec, toho koitu bylo v celém snímku tak akorát dost. Možná bych v kolonce žánru vyměnil Romantický za Erotický, ale to by pak zase mohli voyeuři nadávat co si to pustili za hovadinu... Nejvíc sexy stejně působilo, jak paní Hlynurová držela svou mladou ve spánku za stehno. A moje hodnocení? No co k tomu mám říct. Je to divný, takovým filmům se vyhýbám, kdyby to byl snímek český, nedal bych mu vůbec šanci. Dostal jsem se k němu díky mému "turné" po severských filmech. Ale i když po chvíli bylo jasný, že to nebude můj šálek čaje či jiné tekutiny, něco mě donutilo nevypínat a dokoukat. Nakonec jsem byl rád za osud mladíka s vazkým jménem a některé hlášky a scénky si budu ještě dlouho pamatovat. Baltasar Kormákur projevil veliký režisérský talent. Ale protože nejsem cílová skupina, nemohu jít přes 3***

Vysoké hodnocení a obsah filmu mne namlsal a já se začal těšit, že bych mohl vidět kvalitní severský snímek. Abych se do děje lépe vžil, pořídil jsem si několik kilo hověziny a nezatopil jsem si, abych alespoň trochu pocítil chlad severu. Rákosku ani ženu nemám, s tímto jsem manipulovat nemohl. Inu a jaký je to film? Vcelku dobrý, pokud mám ale porovnat Býka(Vola) Svena Nykvista a Krávu Karla Kachyni, nemohu se zbavit dojmu, že mě český snímek upoutal mnohem víc. Býk sice disponuje pěknou přírodou v různých ročních obdobích, zatímco u Krávy je ten pohled do krajiny vlastně jen jeden a pořád stejný, v těch místech kde se natáčelo totiž ani vykouzlit jiný nejde... Dále v Býku vidíme celkem hezké blond ženy s modrýma očima, těch se v Krávě také moc nedočkáme... Ale ted už se začne ručička pomalu otáčet na stranu pro Kachyňův film, herecké výkony jsou prakticky na stejné úrovni, hlavní role(nemyslím ten dobytek) je ale u mě uvěřitelnější, nebo možná spíše zajímavější v případě Radka Holuba. Taktéž děj, kráva představuje spíš symbol až metaforu, zatímco býk byl jen a pouze býk, kus žvance. Stejně tak hudba, ač příjemná, na mě mnohem víc funguje v českém případě. Každopádně, kdo má rád baladická dramata dějově z dob století páry, Maxe von Sydowa, blondýnky a snímky zobrazující těžký život, přijde si zde na své.

Nejdřív musím pochválit herecké výkony a to hlavně maníka v hlavní roli, já mu opravdu věřil že je takový jakým je hrdina snímku, tak dokonale ho dokázal ztvárnit, countryový klobouk dolů! Ale celou dobu jsem si říkal, jak to asi dopadne, když měl film s albínem Nóiem takový bezprecedentní závěr... spadne s nimi to letadlo? Najde ji doma pověšenou? Vystřílí kolegy z letiště...? Kdepak, režisér se za ta léta poučil a i když ani trochu nejde o veselý film, konec je dobrý a tak je všechno dobré. Nejdobřejší je ale samotný Fúsi. Kdysi jsem také býval takový, zavalitý, skromný, samotář, stydlivý... Hodně jsem jeho trablům rozuměl, někdo má prostě takový úděl, být terčem vtípků pro jiné, být ten který zůstane sám a rozmnožení genomu přenechá jiným, zcela dobrovolně... Nojo, ale co když se objeví žena, která o takového člověka rázem začne mít zájem, třeba jen o to si popovídat... Tou ženou je v tomto případě hezká blondýnka s maniodepresí, která Fúsimu obrátí život naruby, už pro něj nejsou nejdůležitější vojáčci, auto na dálkové ovládání, atd. Tolik jsem tomu chlapovi rozuměl, jakmile tohle bytostný samotář pocítí, těžko se s tím loučí. Ale jak teď hodnotit? Snímek Albín jménem Nói pro mě byl zjevení a jeho zakončení mě zdrtilo, ale hrdina mi nebyl natolik blízký jako Fúsi jehož zakončení je otevřené, ale dá se celkem snadno domyslet, pro člověka který podobné povahy zná. Dávám tedy za 5, po shlédnutí a zhodnocení dalších islandských snímků, ale je to jen o fús...

Tady jsem docela dost na vážkách. Jako dítě jsem dřív objevil Novou generaci, ta "stará" mě nikdy neoslovila a animované seriály mnou nijak nehnuly, laťku kvality u mě nastavila posádka kapitána Picarda. Potom přišel Voyager. Na jednu stranu mnoho bitev, výborné efekty, bezvadný doktor, sympaťák Tom z Paříže, příjemně nadabovaný Tuvok a v první sérii krásná kapitánka, která ale velmi rychle zešedla. Takto jsem to viděl kdysi, Když si dnes, po víc než 20 letech seriál pouštím, vidím spíš ty nedostatky - otravný Neelix, nudný Kim a Chakotay s těmi svými otravnými rituály, mnoho nepotřebných a nudných epizod, scénář který často nesahá tomu z TNG ani po kotníky, téměř v každé epizodě potkáme novou rasu, takže to vypadá že je Deltakvadrant kolébkou života, a ta neustále zmiňovaná zvířata nebo jídla z planet o kterých jinde nebylo ke slyšení, to je taky protivné. Nějakých funkčních poselství se dočkáme velmi málo, seriál byl zřejmě tvořen pro mladší publikum a ono to na mě v těch letech opravdu hodně fungovalo, ale když už máte za sebou Kristova léta a nějakou tu zkušenost se životem, raději sáhnete po něčem hlubším, i když to třeba nemá takovou fasádu... Milosrdné 4****

V pořadí třetí film s Madsem Mikkelsenem který jsem měl tu čest vidět, po vynikajícím psychologickém dramatu Hon, kde se silně zapsal nejen do mé paměti, a prapodivném snímku Adamova jablka, který je nejspíš určený pro zcela jiného diváka, jsem se rozhodl pustit si Po svatbě. Zde ale není jeho role natolik výrazná, v mých očích zde první housle hraje vynikající Rolf Lassgård, právě jemu tento snímek patří a jemu ostatní sekundují. Je to plnotučné vztahové drama, které musí vtáhnout každého, kdo má podobné snímky rád. Plno detailů do tváří, minimální hudba která neruší děj, skvělý scénář který klidně mohl napsat sám život... A v neposlední řadě překrásná Sidse Babett Knudsen. Nebyl jsem tak uchvácen jako prvně jmenovaným snímkem, možná proto že do podobné situace se sotva někdy dostanu, ale nemám co bych vytknul, takže plný počet, ať nežeru.