džanik

Ačkoli se Eastwoodovo pončo během "dolarové trilogie" nikdy nepralo, muselo se spravit oněch sedm děr po Ramonových kulkách z "prvního dílu". V tomto filmu je pončo nošeno obráceně a v některých scénách jsou stopy po kulkách (nyní za pravým ramenem) jasně patrné.

Film se měl původně jmenovat "The Magnificent Stranger" (česky asi "Statečný cizinec"). Název byl změněn jen pár dnů před premiérou.

Strom, na kterém se věšelo, rostl původně jinde. Sergiovi Leonemu se ale tak zamlouval, že ho nechal vykopat a “přesadit“.

V době natáčení už bylo v Itálii vyprodukováno 25 "spaghetti westernů". Mezinárodního ohlasu se však dočkal až tento.

Clint Eastwood (Joe) pomáhal i s tvorbou typického zevnějšku svojí postavy: černé džíny koupil ve sportovním obchodě na Hollywood Boulevard, klobouk v Santa Monice a černé doutníky měl z Beverly Hills.

Doutníky byl nápad Clinta Eastwooda (Joe), který jinak normálně nekouří. Měl je rozdělené na třetiny.

Eastwoodovo (Joe) charakteristické mhouření očí bylo způsobeno kombinací slunce a vysoce výkonného osvětlení.

Natočeno v italsko-německo-španělské koprodukci. Clint Eastwood (Joe) komunikoval se Sergiem Leonem a italským štábem většinou prostřednictvím kaskadéra Benita Stefanelliho.

Film byl v Itálii natočen v roce 1964, uvedení v USA se však dočkal až v roce 1967.

Uvedení v USA bylo odloženo z důvodu sporu (porušení autorských práv) mezi filmaři a autory snímku Yojimbo (1961). Akira Kurosawa a Rjúzó Kikušima při vyhráli a získali 15 % celosvětových příjmů a výhradní distribuční práva pro Japonsko, Tchaj-wan a Jižní Koreu. Akira Kurosawa tak na tomto filmu vydělal více než na vlastním Yojimbovi.

Steve Reeves odmítl hlavní roli, protože už měl zajištěné vyšší příjmy jinde.

Hlavní hudební motiv od Ennia Morriconeho byl původně ukolébavkou. Sergio Leone však požadoval aranžmá s “žalozpěvem“ mexické trubky, která oznamuje nepříteli, že se, v případě že se nevzdá, nedočká žádné milosti (“el deguello“).

Podle Charlese Bronsona šlo o "nejhorší scénář, jaký kdy četl“.

Hlavní roli mohl hrát i James Coburn (druhá Leoneho volba), byl ale příliš drahý. Hlavní roli odmítl i Richard Harrison (třetí volba).

Clinta Eastwooda (Joe) režisérovi nakonec doporučil jeho herecký kolega ze seriálu Rawhide (1959), Eric Fleming, který byl do role zamýšlen po Richardu Harrisonovi.

Píseň, kterou zpívá Kandži Watanabe (Takaši Šimura) v baru, je "The Gondola Song" (1915). Pojednává o tom, jak by si ženy měly najít lásku, než jim vyprší čas.

Latinská fráze, kterou pronáší žena páchající sebevraždu, údajně vyšla z úst umírajícího císaře Hadriána (117 - 138). Hadrián zemřel 72 let po Gaiovi Petroniovi, pravděpodobném autoru "Satyriconu".

Z původního antického románu "Satyricon" se zachovaly pouze nepatrné zlomky 14. a 16. knihy, které nám v dnešní době dávají jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejší společnosti, a to zejména díky nejdelšímu zlomku - Hostině u Trimalchiona.

Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon".

Společnost United Artists zaplatila přes milión dolarů za distribuční práva k filmu Satyricon (1968) Gian Luigiho Polidora, aby ho až do uvedení Felliniho filmu udržela “pod pokličkou“.