Recenzie (920)
Rudý anděl (1966)
Zde výjimečně škoda karlovarského publika, které nezvlada 60 let starý film a směje se jeho topornym dialogům, což kazí zážitek.
Intimní osvětlení (1965)
Pokud točit filmy lyrické, pocitové a víceméně bezdějové, tak prosím přesně takhle. Se zajímavými, rozlišitelnými postavami, nadhledem a humornými scénkami, a především - s rozumnou stopáží 70 minut. 90 %
Ve znamení štíra (1964)
Sice už moc nevím, co se tam odehrávalo, ale jako videoklip to je skvělé.
Krutý příběh mládí (1960)
Problém generačních filmů je, že jejich výpověď či rebelanství je aktuální jen v té době, a ne vždy bude působit stejně intenzivně i skoro 50 let poté.
Dobrý den, smutku (1958)
Oskar to asi shrnul za nás za všechny (minimálně nečtenáře předlohy), je to fajn, pěkně nasnímané, dobře zahrané, ale vzhledem k reputaci nebo nastíněnému tématu bych čekal víc. Ale líbí se mi, že k té filmové dceři je težké nezaujmout ambivalentní vztah. Její rozpustilost a lehkovážnost, či naivita, může být dočasně okouzlující, ale zároven se v pozadí projevuje jakási zkaženost zlaté mládeže. I proto bych konec filmu ocenil o něco vyhrocenější. 70 %
Dotyk zla (1958)
Jeden z nej filmů, které jsem na MFFKV 2015 viděl. Hravě strčí do kapsy většinu současné produkce, at jde o atmosféru, postavy, technické provedení.. úvodní scéna je brilantní, napětí by se do cca 3/4 filmu dalo krájet, postavy jsou většinou nejednoznačné, jen ten konec nepřináší 100% vyvrcholení a katarzi. 90 %
Most cez rieku Kwai (1957)
Uznávám, že měřítko filmů Davida Leana je obdivuhodné, že je megaloman v tom dobrém slova smyslu. Nicméně i tak mi film přišel příliš dlouhý a především jsem měl problém s postavami. Těžko říct, nakolik nerealistické, naivní až jednorozměrné, ale sympatizovat se dalo jen s Američanem, co se odtamtud snažil utéct. Uznávám však, že poslední půlhodina je natočena opravdu skvěle a napínavě.
Príbeh z Tokia (1953)
Velmi zajímavý námět a film, ale bohužel zpracování je (na dnešní dobu) příliš zdlouhavé a pomalé. 7/10.
Hoffmannovy povídky (1951)
Na začátek předesílám, že jsem z filmu viděl jednu hodinu a pak jsem odešel. Ne proto, že by mě film nebavil, ale nebavilo mě číst titulky psané archaickou češtinou, což bylo vyčerpávající a já se pak nemohl soustředit na děj. A když jsem nečetl titulky, z velké části mi unikalo, o čem to je. Ovšem vizuálně strhující (ty barvy!) a kupodivu se mi líbila i hudba!
Prízraky noci (1945)
Některé podpříběhy sice jsou spíše k usmání, než že by děsily.. ale ze dvou mě i mrazilo a rámcový příběh skončí parádně.