Recenzie (309)
Papírový hrdina (2009)
Strašlivě nevýrazný film, nebýt jako vždy vynikající Emmy Stone, tak nedokoukám. 50%.
Zmrznutá kosť (2010)
Skvěle vyobrazená bída amerického venkova. Na děj ale bohužel po celou stopáž prakticky nenarazíme, jeho absenci pak musí nahrazovat skvělý výkon Jennifer Lawrence (oscarová nominace bezesporu zasloužená). 70%.
Prci, prci, prcičky: Stretávka (2012)
Stifmajstr vládne!
John Carter: Medzi dvoma svetmi (2012)
Opulentní, velkolepé, ale bez života. Papírově podobné Avatarovi, ale zatímco na Pandoře jsem zažíval dobrodružství, tak na Marsu jsem jen sledoval Taylora Kitsche pochodujícího z bodu A do bodu B. Výprava, efekty, obsazení, všechno v pořádku, ale přesto nám Stanton naservíroval odtažitý a rozvláčný snímek, tedy přesný opak jeho pixarovek. Je to škoda, ikdyž jsem si Cartera užil víc než většinu blockbusterů poslední doby, tak potenciál zůstal nevyužit.
Koža, v ktorej žijem (2011)
Opravdu... bizardní. Zajímavá práce s dávkováním informací, zpočátku probíhá děj za nevědomosti diváka a až později se dozvíme jak šokující to celé vlastně je, aby nám už mohl být naservírován pouze jakýsi závěr. Hudba, kamera i Výkony Banderase a Anayai pak celou tuhle podivnost vyzdvyhují ještě o stupínek výše.
84. Annual Academy Awards (2012) (relácia)
Hodně konzervativní, až staromilský večer. Projev Billyho Crystala sice hravě překonává ty dvě katastrofy z loňska, ale na víc než hyperkorektní průměr to nebylo (obvzlášť v porovnání s Gervaisem, či předloňským oscarovým duem Martin-Baldwin). Pomyslné ceny za nejlepší výkon v roli předávajícího by si odnesly Emma Stone a Robert Downey Jr. Potěšilo úchvatné představení Cirque du Soleil. Co se rozdělení samotných cen týče, tak bylo až nepříjemně předvídatelné a pro mě opět spíše zklamání. Komentátoři HBO byli jako tradičně skvělí a zpestřovali lehce monotóní show (kritiku od některých uživatelů nechápu).
Môj týždeň s Marilyn (2011)
Příjemný snímek. Proti většině dobových životopisných filmů svěží a dynamické, Michelle Williams i Kenneth Branagh si své nominace bezdiskuze zasloužili.
Vojnový kôň (2011)
Tentokrát to Stevenovi tak úplně nevyšlo. Největší slabinou byl Jeremy Irvine, který se na toho koně díval úplně stejným pohledem jako se Edward dívá na Bellu. Bohužel (naštěstí) jejich lásce přáno nebylo a po násliném odtržení se film dal trochu do pohybu. Válečné scény byli skvělé, epizodka s francouzkou holčičkou roztomilá, ale poté co kůň zaržál a slepý chlapec poznal, že ho volá jeho dávno ztracená láska šlo všechno do kytek. Ty poslední čtyři minuty natočené přes nejoranžovější filtr v historii filmu předstírám, že jsem neviděl. 70%.
Umelec (2011)
Bohužel po většinu stopáže ve mě převládal pocit nudy. Hlavní důvod je až příliš předvídatelný děj (a až příliš podobný Zpívání v dešti). Pořád jsem čekal kdy už to začne být skvělé, ale s přibývajícím minutami jsem se zkalmaně smiřoval s tím, že Santa tentokrát nepřijede. Cenou útěchy byla kouzelná Bérenice Bejo a skvělá scéna s kabátem na věšáku, jinak šeď.
Vzpomínky na lásku (2004)
Neuvěřitelně silný zážitek, nemám slov...