Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi

Recenzie (129)

plagát

Tak pravil Kišibe Rohan (2017) (seriál) 

Jako hrdý Jojo fanoušek jsem se musel podívat na všechno aspoň trochu relevantní k této bizarní franšíze, takže jsem se po dokoukání Stone Ocean okamžitě vrhnul na Tak pravil Kišibe Róhan. A je to překvapivě trochu něco jiného než standardní Jojo epizody. Ano, stále v nich najdete neuvěřitelné příběhy Stand Uživatelů, tedy specificky Kišibeho, jak poznávají prazvláštní lidi a řeší jejich trable. Ale oproti Jojovi, kde je obvykle všechno nakonec vyřešeno pořádnou nakládačkou a všechno definitivně skončí, tak tady se zdá, že neexistuje nikdo jako hlavní záporák, který by měl být poražen. Kišibe obvykle narazí na něco podivného, zažije sílu tohoto fenoménu a pak odchází, zcela bez potřeby porazit viníka. Je to podivné, ale zvláštním způsobem zajímavé. Pokud však mluvíme o animaci, sound designu či dabingu, tak narazíme na stejné kvality jako u původní série. Není na co si stěžovat. I přes to všechno jsou ale některé části epizod tak zvláštní, že až jsou nudné a nepochopitelné. To neznamená, že se jedná o špatný snímek, to ani náhodou. Jen to je něco trochu jiného, než jsem čekal. 8/10.

plagát

Laputa: Nebeský zámek (1986) 

Podle všeho se nemůžu považovat za správného anime fanouška, dokud jsem pořádně neviděl všechny Mijazakiho filmy, takže jsem se na jeden podíval, a... Je to dobrý! Až překvapivě dobrý. Na rozdíl od jiných mainstreamových "must-to-watch" anime (jako kupříkladu Šingeki no Kjódžin) je tento snímek opravdu dobrý ve všech směrech a celou dobu. Animace je třeba naprosto nádherná. Ručně malované snímky se poznají a animace spíš než anime připomíná starou animace z Disney pohádek, jenom v tom dobrém smyslu. Příběh je velmi hezky podaný a i když není bůh ví jak složitý, tak je zábavný a originální. Sound design je zvládnutý na jedničku, takže se nemusíte bát hluchých míst. Opravdu skvělá pohádka a anime! 9/10

plagát

Spolok mŕtvych básnikov (1989) 

Na tento film jsem se chtěl podívat už dávno, ne však kvůli myšlence filmu či jeho kultovnosti, ale jednoduše kvůli faktu, že v něm hraje Robert Sean Leonard, herec Dr. Wilsona z Doktora House. Po zhlédnutí filmu však musím říct, že jsem v něm našel mnohem víc, než jen film s mým oblíbeným hercem. Popravdě, nikdy jsem poezii moc nerozuměl. Ne, že bych neuměl číst, ale vždycky jsem se s ní setkal pouze ve školách, kde mě nutili číst Máchu, Erbena a Puškina, takže jsem si k ní jednoduše nikdy nenašel cestu. Tento film nejen ukazuje jev vštěpování literatury do žáků jako pouhý vědecký konstrukt, ale i střet konzervativního světa školství se světem hledání zábavy a smyslu bytí. Ze začátku se snímek prezentuje jako typické školní drama, ale postupem přeroste v něco mnohem většího a zásadnějšího, než by si kdokoliv dokázal představit. Ať je to kvůli hereckým výkonům, impozantnímu scénáři, skvělé režii nebo samotné myšlence. Mít rád poezii neznamená učit se o velkých autorech a umět o nich vykládat před tabulí, ale znamená to užít si čtení a procítit autorovy myšlenky. 9/10.

plagát

Šigacu wa kimi no uso (2014) (seriál) 

Abyste mě pochopili, nemyslím si, že se jedná o špatné anime. Určitě jde o unikát a spoustu lidí bude pomalé tempo příběhu bavit a nebude je otravovat neustálé omílání dětského traumatu hlavní postavy. Ale mě to prostě nebavilo. Nebo, lépe řečeno, předloha byla zábavnější. Ano, u muzikálního anime preferuji kreslenou podobu, u které si zmíněné skladby prostě pustím na YouTube, poserte se. Ne, vážně, manga vyobrazuje příběh zcela odlišně a oproti anime jsem necítil nehoráznou nudu u většiny scén, kde Kósei už po padesáté brečí nad jedním traumatem. A to já mám ubrečené anime protagonisty rád. Sakra, mým nejoblíbenějším anime je Neon Genesis Evangelion. Ale tady? Pro pána boha, dej mu už do háje pusu, ženská. Já chápu, že dětské trauma jen tak nezmizí, ale anime ho vyobrazuje jednotvárně a neomaleně. Ale pokud dáme mé otrávení z traumatu MC stranou, tak co se animátorům rozhodně povedlo, je animace. Animace je zábavná a pokud došlo na koncertní představení, tak jsem byl prostě unesen plynulostí a správností animace stisknutí kláves klavíru. Samozřejmě i hudební kompozice pro tento snímek je špičková a je to bezpochyby největším plusem tohoto seriálu. Ale ta nuda, no bóže. Osobně bych řekl, ať si radši přečtěte mangu, ale anime je ucházející alternativou, pokud, já nevím, neumíte číst. 7/10.

plagát

Seišun buta jaró wa Bunny Girl-senpai no jume o minai (2018) (seriál) 

Všichni, kdo toto anime viděli, pravděpodobně nečekali, co se na obrazovkách monitoru objevilo. Pokud čekáte vtipný ečči harém anime, nenajdete ho. Pokud hledáte jednoduchý romcom, nenajdete ho. Hledáte úžasné napsané a zpracované romantické drama o problémech moderní mládeže? No, to asi nehledáte u anime s tímhle názvem, ale to přesně dostanete. Ano, bezpochyby má prvky romcomů, ale od něj se dostatečně odlišuje na to, abych mohl s klidným srdcem prohlásit, že to není hlavním středobodem příběhu. Co je "syndróm mládeže"? No, definice, co vám anime poskytne, nedává smysl ani mě, ale ve zkratce je to fenomén, ovlivňující dospívající muže a ženy, který obvykle nějakým způsobem manifestuje jejich momentální mentální stav. Seriál funguje na principu toho, že hlavní hrdina na "syndróm mládeže" narazí, je jím nemile ovlivněn a chce ho tedy vyřešit. Jo, je to náhodné, ale ta chemie, která mezi postavami je, vás neunaví a vždycky vás baví. Neustálé popichování se svou přítelkyní? Mnohem zajímavější, než nesmyslná šikana v první sérii Nagatoro. Prostě a jednoduše se jedná o překvapivě filozofický příběh, který vám mohu s vřelým srdcem doporučit, i přes ne příliš vystihující název. Dostanete vše, co byste od dramatu čekali a ještě víc. 9/10.

plagát

John Wick (2014) 

Akční klasika. Kdo neviděl Johna Wicka, tak by se na něj měl určitě podívat, neboť se jedná o velmi zábavný snímek plný akce, vzrušení a zase akce. Keanu Reeves je naprosto úžasný herec a do role se prostě hodí. Ano, příběh je oklepanější a ne moc originální, ale pokud se díváte na Johna Wicka, tak asi nehledáte 10/10 umělecký zážitek. Hledáte akci. A té je tu požehnaně. Bude se bojovat v hotelu, na staveništi, v sídle mafiánů, ve svém vlastní domě, v kostele, no prostě všude. Ježibaba vás dostane, ať jste kdekoliv. No není to švanda? Sledovat boje Johna Wicka je nehorázně zábavné a nikdy vás ta akce neomrzí. A co, že premisa příběhu je "zabiják se vrátí do podsvětí, aby pomstil psa své mrtvé manželky"? Pro kontext bojů to bohatě postačí. Silných 7/10.

plagát

Kaguja-sama wa kokurasetai: First kiss wa owaranai (2022) 

Jo, vy jste si mysleli, že to skončilo? Že hlavní postava udělá velký gesto a najednou je všechno žůžové a budou žít šťastně až do smrti? No, tak, snad jste si nemysleli, že by to autor tak moc pokazil. Oproti běžným romcomům, kde k polibku pomalu ani nedojde a už si žijí šťastný život jako pár (Uzaki-čan), tak zde dojde k vnitřnímu boji hlavních postav, jestli je opravdu to, co chtějí. Je velmi zajímavé sledovat postupnou Kagujinu proměnu z rádoby tsundere až na dívku, u nichž vás pomalu bolí, že ji nemůžete poplácat po zádech. Na druhé straně Mijuki, který neví, co si má o proměně myslet, je velmi humorný a pochopitelný. To ale neznamená, že si neprojde nutným vývojem charakteru, aby byl pro naší hlavní waifu ten pravý. Je opravdu nádherné vidět vyústění příběhu, u kterého se vám nechce zmlátit autora za to, že i když se postavy prakticky nenávidí, tak mají šťastný vztah bez špetky nespokojenosti. Po konci filmu, který nebyl nijak natahovaný a všechno vám přišlo, jako nutná či humorná část celku, konečně dojde k uspokojivému konci, kdy postavy skutečně pochopí, kým jsou a kým chtějí být. Jsem nadšený, že můžu romantické komedii dát plné hodnocení! Zasloužených 10/10.

plagát

Strážcovia galaxie 3 (2023) 

To, co Marvel v posledních letech vytváří za snímky se často ani nedokáží považovat za něco, co by bylo hodno promítacího času. Naprostá většina nynějších filmů se drží jasné šablony, kterou nehodlají pustit a nejen to. Běžnému divákovi už ani nepřijde, že se kdokoliv v produkčním týmu snažil, takže s těží je sledovat takové snímky hodno vašeho času. Vtipy každou minutu filmu (poslední Thor byl vskutku pohroma)? Opravdu je tohle ta kinematografie, ke které směřujeme? Tento snímek mě ale překvapil. Třetí a poslední Strážci galaxie je sice částečně komediálním, ale i dobře zpracovaným filmem, což mě velmi mile překvapilo. I když tu humor je, tak je dáván ve správné okamžiky (obvykle), takže neruší tempo filmu. Vizuální efekty a herecké výkony jsou fenomenální, stejně tak scénář, u kterého jsem se náramně bavil. Není to bůh ví jaké umělecké dílo, ale i přes to bych ho běžnému divákovi doporučil. Nejen, že pobaví, ale i vypláchne chuť těch zkažených rádoby filmů, co Marvel poslední dobou produkuje. 8/10.

plagát

Americké Psycho (2000) 

Za mě naprostá klasika. Pokud nežijete pod kamenem a aspoň trochu se angažujete v moderní kultuře, tak vám bezpochyby neunikl trend "doslova já" filmů. A pokud ano, jedná se o kolektivní označení filmů, jež obsahuje postavu, se kterou je snadné soucítit a do které je jednoduché se vžít. Ne v doslovném smyslu, neboť ve valné většině případů jde o psychopaty, ale divák (většinou mužský) dokáže díky jejich důvodům a akcím pochopit, co se postavě děje v hlavě. A Americké psycho je jedním z nejznámějších. I když se jedná o krvák, tak i přes to film obsahuje spoustu dramatických scén, jež analyzují aspekty muže v moderní společnosti a co se od něj očekává. Je velmi příjemné pro změnu vidět film, který není jen "postava zabíjí, protože je psychopat", ale "postava zabíjí a je psychopat, protože udělá cokoliv pro to, aby byl in". Jinak má snímek příjemný scénář a práci s kamerou a taktéž hvězdné obsazení, v čele s představitelem Patricka Batemana, Christianem Balem. Film bych určitě doporučil, i když nemusí bavit každého. 8/10.

plagát

Džudžucu kaisen 0 (2021) 

Tak, jako jsem měl rád původní anime adaptaci, tak naprosto žeru film. Původní manga dosahuje jakžtakž kvalit zbytku série, ale u tohoto snímku bych si i troufal tvrdit, že předčí první sérii. Co tu máme? Jedná se o prequelový snímek, který adaptuje něco jako prvotní skeč, co měl Jujutsu Kaisen být. Zaměřuje se na Gódžovu minulost a druhého nejsilnějšího zaklínače, Júta. A i když by se očekávalo, že jeden film prostě nedokáže pojmout backstory takového rázu, tak tomu není pravda. Snímek nádherně vyobrazuje všechno, co jen může. Animace boje, prokletých technik (které opravdu vypadají badass!), postav obecně a hlavně hlavní postavy, jehož minulost sice není jedna z těch nejpoutavějších, ale je rozhodně svěží a originální. Navrch tu máme samozřejmě Gódža, který nezklame nikdy, ať svým humorem či podivnou vážností, jež tak často nevídáme. OST je opět špičkové a některé skladby vás možná i chytnout. Abych to shrnul, pokud se nechcete vrhnout do JJK nebo váháte, tak tento snímek může být dobrý start. Nijak nespoileruje seriál jako takový a navíc vám vše zde znova vysvětlí, takže budete v obraze. 9/10.