biglion

I zde jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale nakonec mne především podmanivá a dobře vybraná hudba přiměla k tomu oněch pět hvězd dát. Většinou mne soundtracky k filmům nechávají chladným a maximálně si vyberu pár skladeb, zde ale udělám rád výjimku, ať už se jedná o Lanu Del Rey, The XX, Emeli Sandé, Beyoncé či Siu, co skladba to skvost. K tomu pověstná rychlost režie Baze Luhrmanna a automobilové honičky alá dvacátá léta minulého století a povedené letecké přelety nad New Yorkem té doby. Vše jistě podpořené tím, že jsem měl možnost vidět verzi ve 3D. Je sice pravda, že knižní předloha a všechna dřívější filmová zpracování mne úspěšně minula a dost často jsem se nad délkou filmu nudil, ale přesto byla místa, kde jsem se od srdce zasmál. A v neposlední řadě i výkony Leonarda DiCapria, kterému věříte absolutně všechno a v jehož tváři a výrazu to můžete dokonale přečíst, tak i Tobey Maguire, který mu skvěle sekunduje, celý příběh vypráví a bez něhož by vlastně žádného příběhu ani nebylo. Jen mne napadá dotěrná otázka, proč ta hlavní role není Tobeyho?

Velice laskavě a příjemně vyprávěný příběh o kulinářských osobnostech naší doby. Přiznám se, že jsem velmi váhal zda dát čtyři nebo plných pět hvězd. Přeslazené americké filmy zakončené všudypřítomným happy endem, ale tady, kde jsem ho trochu čekal chyběl. Škoda, že tolik vychvalovaná osobnost Julie Childové nedodala lesku své přítomnosti při závěrečných výkonech Julie Powellové. Vděčný divák se musel spokojit jen s výstavou její kuchyně. Naštěstí tento film ale není jen o Powelové a Childové, ale hlavně o Adamsové a Streepové a za jejich výkony se přikláním i k oněm pěti hvězdám. A neodpustím si ani hodnocení výkonu Stanley Tucciho, jehož postava manžela Jilie Childové mne na celém filmu bavila nejvíce.

Působivé, dojemné, citlivé a jistě ještě celá řada dalších superlativů, by stála za ohodnocením tohoto filmu. K tomu božský výkon Kate Winslet, právem ohodnocený Oscarem. Rose z Titaniku nám dospěla a s ní i její herecké umění. Skvostný příběh o životě, na který uhodili hříchy minulosti a hrůzy II. Světové války, příběh, který stojí za to být vyprávěn všem dalším generacím.

Povídka zvaná život, příběh naplněný emocemi od začátku do konce. Nechybí tu prostě nic, co sebou lidský život přináší a vše je namixováno v perfektním poměru a dobře stravitelném tvaru.

Drogy, závislosti a vše kolem nich. Z tohoto filmu mi nebylo dobře, ne proto, že by byl špatně natočený, ale pro jeho obsah, tvrdou realitu tohoto světa. Lidskou bezmoc a utrpení. Film, který vás donutí přemýšlet a jestli si myslíte, že jste na tom špatně, omyl je pravdou a pět hvězd zcela zaslouženě.

Tomuto filmu nemám co vytknout, i když nemám rád filmy s politickou tématikou, tento je výjimkou. Nejen díky brilantní dovednosti Meryl Streep a perfekntím maskám, ale hlavně kvůli samotné osobnosti Margaret Thatcher. Mrzí mne jen dvě věci, že naše politická scéna netřímá velikána jejího jména a že jsem se donutil podívat na tento film až po smrti samotné "ŽELEZNÉ LADY". Její nelehký boj ve světě mužů si zaslouží úctu i těch pár hvězd, které posílám tam nahoru.

Tenhle film se dostal až na samou dřeň mých pocitů a emocí. Zoufalství matky, která svými činy a jednáním způsobí smrt vlastního syna a její prozření a přeměna v zapálenou aktivistku, dokáže zasáhnout až do těch nejniternějších zákoutí duše a dělá z role Sigourney Weaver hvězdu největšího kalibru. Život sám vymyslel příběh na který je mnohý scénárista krátký. Marry Griffithová, kdybych měl klobouk, hluboce před Vámi smekám. Zaplatila jste tu nejvyšší cenu, dokázala jste však vstát a postavit se svým vlastním předsudkům a bojovat proti celé společnosti za změny v nás všech a za to Vám právem patří dík celé gay a lesbické komunity a v neposlední řadě i odpuštění Vašeho syna. Jsem moc rád, že tento film vznikl a že jsem ho mohl sledovat v objetí své milované osoby. Poprvé v životě jsem se nestyděl za slzy a byl jsem hrdý na to, že jsem gay. Žádný jiný film s touto tématikou mne tak citově nezasáhl, i když je to dílko ve skrze "jen" televizní. Ještě jednou díky, všem.

Jak by vypadal svět, kdyby budoucnost byla už známá? Kdyby byl každý zločin odhalen ještě předtím, než se skutečně stal? Nebyla by to utopie? A kolik z nás by tuhle situaci dokázalo zneužít ve svůj prospěch? Báječná myšlenka, námět i celý film. Jen si tak říkám Stevene Spielbergu, jak by vypadalo tohle dílko natočené dnes, s dnešní možnou technikou? To by mi asi současných pět hvězd nestačilo. Nebylo by rozhodně marné na 20th universary s touhle myšlenkou přijít, tak jak to bylo třeba u E.T.

Skvělá hudba Andrew Lloyd Webbera, nádherné kostýmy a perfektní vizuální efekty. Škoda jen, že je film tak zbytečně dlouhý. Stopáž do sta minut by byla mnohem přitažlivější, v závěrečných pasážích mi přišlo, že se vlastně příběh už nikam neposouvá a že se neustále točí na jednom místě. Nicméně už jen proto dříve zmíněné, dávám čtyři hvězdy.

V případě tohoto filmu, jsem nečetl jeho knižní předlohu, proto budu posuzovat pouze jeho smyslovou stránku. Musím přiznat, že podmanivá hudba Johna Williamse toto dílo hodně pozvedla a podtrhla tím celkovou atmosféru filmu, který se už tak odehrává v nádherných reáliích japonského venkova. Středoevropan mnohé kulturní a exotické paradoxy jen stěží dokáže vstřebat, nicméně prastarý motiv lásky a jejího naplnění musí být blízký každé romantické duši. A že tento příběh nepostrádá vyloženě americký happy end, to protentokráte dokážu tvůrcům odpustit a pět hvězd si tak odnáší zcela zaslouženě.