Malarkey

Za normálních okolností by to byla jedna z řady nevýrazných francouzských komedií. Jenže jelikož je ve filmu neuvěřitelně příjemná Bérengére Krief, okamžitě jsem k ní získal nadpozemský obdiv a z filmu se rázem stala neskutečně pozitivní a příjemná událost.

Steven Soderbergh použil tvář Claire Foy, která poslední léta dává o sobě konečně i vědět, a vložil ji do absolutního filmařského artu, který protnul klasickým schizofrenním námětem. A nebylo to špatný...

V rámci podobných hororů docela slušnej úlet, kterej z těhlech teambuildingovejch akcí vymáčknul maximum a ještě docela dobře pobavil.

Jelikož byl první díl vypínací, akorát tak do postele ideální, říkal jsem si, že dvojka na tom asi nebude o moc hůř. A nebyla. Nic, co by kohokoliv urazilo. Takový trošku technothriller, jehož režisérským představitelem byl před lety Tony Scott a dnes žezlo přebral Antoine Fuqua.

U podobně laděných životních příběhů dávám většinou pět hvězd, ale v tomto případě jsem nebyl úplně spokojený se závěrem, který byl na můj vkus až moc patetický. Přitom ten příběh, to prostředí…to si prostě musí zasloužit pozornost. Tvůrci tu do příběhu vhodili babičku, která celý život obětovala pro manžela a když zůstala sama, tak se rozhodla vylézt na jednu z nejnáročnějších hor ve Skotské vysočině. Hora je ale až moc drsné slovo, Suilven je totiž vysoký asi jako Milešovka. Nicméně budiž, pořád se jedná o kopec, který je daleko blíže severnímu pólu než Milešovka a tak tam povětrnostní podmínky budou přeci jen trošku někde jinde, než na Milešovce, která je i tak považována za největrnější vrchol Česka. S ohledem je třeba brát i to, že Suilven leží od poslední silnice také poměrně dost daleko. Líbil se mi ale námět, líbila se mi kamera, užíval jsem si skotské horské prostředí. Mělo to něco do sebe. Babička byla ze začátku protivná jak činže, aby se z ní nakonec vyloupla frajerka, která dokáže nemožné. Takové životní příběhy si zaslouží respekt.

Počínaje tímto filmem můžu říct, že už i u nás dokáží vzniknout divadelní, až komorně laděné filmy, jejichž hlavní devizou jsou dvě postavy a skvěle napsané dialogy. Díky! Tohle jsem si prostě musel užít!

Párkrát si dáte do čumáku a máte pocit, že jste alkoholik. To jste ale neviděli, co dovedou postavičky z proti alkoholové léčebny v tomto filmu. Proti nim budete hotoví nýmandi. Klobouk dolů nad tímto filmem. Myslím si, že v rámci tohoto tématu to nemohlo být natočené lépe…a psychedelicky lépe. Všichni tu předvádí nadpozemské herecké výkony. Nejsmutnější z nejsmutnějších jsou asi role Ondry Malého a Jardy Duška. Na druhou stranu to jsou dvě z postav, nad kterými se budete nejvíce zamýšlet. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl a neznal příběh pana Formánka, ale po shlédnutí tohoto filmu si zaslouží můj respekt, že to dokázal a vyhrabal se z toho. Stejně tak i tvůrci si zaslouží sejmutí pomyslného klobouku, protože dokázali natočit vzorové evropské drama s univerzálním, ale všeříkajícím tématem.

Tenhle film je docela úlet. Začátek filmu a závěrečný akční závěr je, jak kdyby ho natočil někdo z pomocné školy. Chápu, že se jedná o rodinný film, ale tohle opravdu působilo, jak kdyby ho někdo točil na etapy pro pořad Kouzelná školka. To by tu ale nesměl být střed filmu, který začíná být trošku víc dospělý, docela i vtipný a herecky dokonce i v pohodě. Osobně mi nejvíce sedl Lukáš Latinák, ale celkově mi herci vůbec nevadili. Dokonce jsem si říkal, že jak to blbě začalo, tak mě to v průběhu filmu vlastně docela i baví. Na těch horách to opravdu bylo fajn. Akční závěrečný úlet to ale sejmul a tak jsem z původně plánovaných tří hvězd skončil u dvouhvězdy. V žádném případě ale nelituji, že jsem film viděl. Jen nechápu, jak někdo může do světa poslat film s takovým obrovským kvalitativním rozdílem v průběhu.

Atmosféry tehdejší doby je taková, jako když mi chlapy vypráví, jak to za komunistů stálo za hovno, ale když ses trošku postavil režimu, tak to vlastně bylo docela fajn. Mně se to líbilo. Dokument stejně tak o skejtu, jako o tehdejší době.

Neobvykle industriální francouzské drama plné deprese a zmaru. Industriální proto, že režisér velice často zabírá prostory obřího přístaviště, které je všelijaké, jen ne hezké a dotváří tak celkový dojem k dost tak už ponurému a lidsky smutnému příběhu.