starbrejkr

Film rozhodně nelze brát jako dokument o Aminovi. Pokud by to totiž tak bylo, mohla by ho většina lidí mít za celkem hodného strejdu, který se až vinou atentátů stal postupně paranoidním šílencem a až na konci díky nenápadnému titulku o počtu usmrcených by došlo, že to až takovej hodnej strejda nebyl. Na jednu stranu je tak přístup filmu zajímavý, kdy vlastně vůbec nevidíme, co se dělo za zdmi kampalských státních budov, ale na stranu druhou tak na mě chtě nechtě film působí trochu manipulativně a zkreslující historii. Zkrátka si nemyslím, že je dobře, když točíte film o jednom z nejhorších diktátorů v historii lidstva, abyste se se o většině jím rozpoutaných zvěrstvech buď nedozvěděli nebo jen náznakem. Ale to je spíš osobní pohled a je jasné, že přesně takhle to tvůrci chtěli a kdyby z toho chtěli udělat řezničinu, tak jí udělají. Jinak není filmu vůbec co vytknout, charaktery jsou vykreslené perfetkně, samozřejmě v čele s nejednoznačnou a naivní postavou dr. Garrigana. Nu a Oscar pro Foresta je NAPROSTO zasloužený, jeho projev jak mluvený, tak mimický je dechberoucí...

Boyle se rozhodoval, jestli natočí Vesmírnou Odysseu nebo Armageddon a rozhodnout se evidentně nedokázal. Na výsledku je to bohužel dost znát a film tak lavíruje od hlubšího a "meditativnějšího" scifi snímku k tradičnímu vesmírnému blockbusteru, kterým se taky na konci stává. Většina děje je však prazvláštním mixem nejen zmíněných filmů, ale i Vetřelce, Horizontu událostí a vůbec skoro jakékoliv další vesmírňárny, na kterou si vzpomenete. Nepopírám, že tento slepenec nenudí a v určitých chvílích nabízí velmi pěkné záběry, ale popravdě jsem po této stránce čekal víc, zvlášť od režiséra, u nějž je vizuál největší zbraní. Sympatický dojem z herců pak v závěru zabíjí vyloženě blbá postava nesmrtelného Freddie Kruegera, který z filmu defiitivně udělá dort pejska a kočičky a popravdě jsem byl v tu chvíli už tak znechucen, že mi bylo jedno, jak ten film vlastně dopadne. Jeden z nejrozoporuplnějších filmů, jaké jsem v poslední době viděl...

Ano, všichni jsme už podobných filmů viděli několik a všechny rozlily podobně milou atmosféru. Ale já tím nejsem rozhodně nejsem znechucen, byť jsem racionalistické hovado...:-) Zejména díky určitým scénám jsem si tenhle malý film zkrátka užil a hercům za výkony jejich (byť až příliš jednoznačných) postav patří uznání. A kapající kdo čeká Civalem avizovaný kapající cukrkandl, nechť ho hledá jinde, např. u tradičních angloamerických romantických komedií.

Po sérii "slabších" filmů (průměrném Úkrytu, rozvleklém Zodiacovi a nemastném neslaném Networku), přerušené pouze fenomenálním Buttonem konečně zase Fincher zakopl o látku, která mu sedí. Jelikož jsem balík z buranova, kterej nečte a v kinech si všimne jen větších filmů, můžu si odpustit obligátní řeči o srovnání s knihou či švédským filmem a hodnotit pouze dílko Fincherovo. A to mě posadilo na zadek už od úvodních titulků, které jsou naprosto úchvatné, nechají vzpomenout na Klub rváčů a dají najevo, že nás veselých 160 minut nečeká. Těch 160 minut tedy veselých opravdu není, ale především není zdlouhavých, jak by se dalo očekávat. Nakolik mě vyšetřovací fáze nebavila u Zodiaca, tak tady jsem hltal každý Craigův krok a v kontrastu s paralelní a zcela odlišnou Lisbethinou linií si obě dvě užíval. Styl, jakým je film pojat mi zkrátka sednul a když se ve druhé polovině obě dvě linie protnou, film logicky vrcholí s třešničkovou scénou ve sklepě, kterou si jeden nejmenovaný herec ukradne pro sebe a nechá tak hluboko nahlédnout do duše psychopata, jak jsme doposud v moc filmech neviděli. Tleskám nejen Fincherovi, tleskám i nejlepšími nebondovskému Bondovi i ošklivě krásné Rooney. Špičková záležitost, která vás pronásleduje ještě dlouho a díkybohu za to.

Naprosto kolosální ptákovina. To jsem si zas jednou nic o filmu nezjistil a tentokrát to bylo ku škodě věci, protože jinak bych se tomu nejspíš vyhnul a nemusel tak tomuto oblíbenému filmu kazit hodnocení:-) V podstatě je to střelenej Matrix, kterej se bohužel neodehrává pouze v myslích hrdinů a v popisu žánr jednoznačně chybí položka "komedie". ... a beztak tím největším hrdinou je tady Pendolíno!

Agora je krásný film. Agora je ošklivý film. Agora je zkrátka netypický film. Amenábar přišel s tématem z dosti netradiční a pro filmařinu nepříliš používané doby a trefil se teda ohromně. Hypatie v naprosto uhrančivém podání Rachel Weisz je pro mne jednou z nejzajímavějších ženských postav v historii filmu a popravdě mi dosti vyrazilo dech, když ze závěrečných titulků vyšlo najevo, že film popisuje skutečné události. Hypatie v nesmyslném světě pomalu se hroutícího impéria zmítaném ještě nesmyslnějšími náboženskými spory (jedna paradoxní situace je tu vršena za druhou) představuje miniostrůvek, který je oslavou lidské jedinečnosti, rozumu a osobitosti a její postavu z pohledu diváka snad nelze nemilovat. .A jak to všechno skončí? Však jistě víte sami...

Je setsakramentsky těžký natočit a film, o kterým všichni ví, jak dopadne a snad ještě těžší je být jako divák spokojen s filmem, u kterého jste dopředu věděli, jak to dopadne. Důležité je tedy zejména to, co se děje předtím, než TO přijde. A to se u Valkýry tak úplně nepovedlo. Přestože mě bavila v celé délce a z formálního hlediska, včetně Cruisova přesvědčivého výkonu (snad jen, že Hitler mohl být charizmatičtější) není co vytknout, nepřidala nic navíc. Film je až na několik málo okamžiků poměrně chladný a chybí zejména hlubší vykreslení Stauffenbergovy postavy - ocenil bych klidně i nějaké pasáže odehrávající se ještě před válkou. Sečteno podtrženo - jako blockbuster a chvílemi napínavá (scéna atentátu a některé scény následující jsou velmi působivé) oddechovka na večer velmi dobré, jako film zanechávající hlubší dojem slabé. Lepší, přesto pouze tři.

Coeni jsou pošahanci pošahaní a mám je za to fakt rád. Nikdo netočí tak jako oni a upřímně obdivuji jejich přístup ke kinematografii a hercům. Ti by snad i Radovana Lukavského donutili běhat po městě ve spodkách....:-) Po přečtení spalte je nejen jejich tradiční ulítlostí, kde si úchylní bratří nedělají starosti s nečekanými a bleskovými vraždami hlavních postav, ale i poměrně jasnou parodií na špionážní filmy. Tohle spojení funguje a přestože na začátku film působí až překvapivě vážně, ve chvíli, kdy na scénu více vstoupí střelená postava Lindy Litzke, kolotoč šíleností se roztáčí. Výsledek je více než chutný a jen mohu spokojeně zavrnět a dát Coenům další palce nahoru.

V Pochybách neuvidíte nic moc, co bysme neznali od doby Přeletu nad kukaččím hnízdem. Je to zkrátka "jen" další variace na zobrazení zkostnatělého systému a (částečně) marnému boji proti němu. To není kritika, ale pouze konstatování pro ty, kteří by čekali, že zde budou hledat novou neotřelou hlavní myšlenku. Přesto mají Pochyby díky provedení a zejména netypickéímu "souboji" kněz versus ředitelka vlastní xicht a všechny konfrontační scény Hoffman vs. Streep jsou lahůdkové a mrazivé zároveň. Právě Philip Seymour Hoffman v ne zdaleka tak jednoznačné roli, jak by se mohlo zdát, je pro mne králem filmu, byť pochopitelně Meryl to rovněž sehrála bravurně. A co vám zůstane na mysli po skončení filmu? Jednoznačně pochyby:-)

Úchvatná a nadpozemská záležitost, u které vůbec nezáleží na tom, zda jste fanoušky U2 či ne. Tento záznam je pro každého, kdo má v sobě aspoň špetku citu pro muziku, koho nenechají tóny hudby klidného, absolutním požitkem. Nikdy jsem při sledování hudebního záznamu neměl takový pocit, že na tom koncertě jsem taky a s trochou nadsázky jsem to prožil víc než některé koncerty, kterých jsem byl přímým účastníkem. Chvílemi jsem musel držet ruce a říkat si, že v kině se netleská.... I ten mráz po zádech párkrát přeběhl.....Není absolutně jediné výtky - zvuk, provedení 3D, výkon kapely a zejména fantastické jihoamerické publikum. Málokdy spatříte tolik nadšení v jednom jediném okamžiku...jen víc takových....