starbrejkr

Ani vlastně nevím, proč jsem si to pustil. Všude proklamuji, že nesnesu romantické komedie, a co by asi jiného mohlo vylézt ze žánru: Komedie/romantický? Zkrátka pominutí mysli a možná jsem se zkrátka jen chtěl pokochat jednou z nejživočišnějších hereček současnosti. Ať už tak či onak, krok vedle to vyloženě nebyl. Ona to totiž není romantická komedie. Ač tam vlezlá romantika vrcholící skutečně dojákovou scénou na Grand Central vleze, většinu doby je to takový pěkně přímý film kalkulující s dnes už známým pojmem "friends with benefits". Ač teda Justina Timberlaka sotva někdy budu považovat za herce, na nervy mi v zásadě nikdo z ansámblu nelezl a role takového Woody Harrelsona byla prostě parádně úchylná. Znova se na to asi sotva podívám, ale jako zpestření nelituju. A Mila Kunis je zkrátka Mila Kundis

Předně - s 96 hodinama to NEMÁ (kromě pár chvatů na konci filmu a toho, že se to odehrává v Evropě) vůbec nic společného....to tak jen pro ty, kteří by do filmu šli jen s tím, že chtěji druhé Taken a pak byli zklamaní. Neznámý je především poměrně temným thrillerem, který se všeho nejvíc nakonec připomíná Bourneovky. Nicméně musím říct, že právě tento zlom v druhé polovině filmu mě trochu zamrzel a přestože při zpětném pohledu dal lecčemus smysl, víc jsem si snímek užíval, kdy byl Liam opravdu zmaten a ztracen v Berlíně a všechno bylo takové krásně paranoidní. I tak jsem si ale film užil v celé jeho délce a přestože tu nic převratného neuvidíte (ideu se zázračnou světzachraňující kukuřicí radši pozapomenu), nudit se nebudete a nakoneci toho drsného Liama si užijete. Přesto, nejzajímavější postavou je tady bývalý špion Jürgen v podání fenomenálního Bruna Ganze. Už to tady zmínilo víc z vás, přesto se budu opakovat - scéna s Frankem Langellou, který se na stará kolena naučil pouštět hrůzu, je úchvatná a do mysli pronikající.

Tak jednoduchoučký a nenáročný filmek, že to i člověka, který má tuto odnož rád, zamrzí. Tom Hanks evidentně neměl s tímhle snímkem prakticky žádné ambice, a dle toho je i výsledek. Hodnocení kolem 60% sice vypadá bledě, ale na tenhle film zkrátka sedí a urážka to není. Kdo ho vynechá, o nic nepřijde; kdo ho zkoukne, nic nezíská, ale taky nic neztratí. Vidíme pár milých situací, pohodový a mnohokrát viděný příběh se sympatickým hrdinou. Kdo naopak většinu filmu sympaticky nepůsobí, je to Julia Roberts. Chápu, že to má víceméně symbolizovat stav, v jakém se po tu doby její postava nacházela, ale zkrátka mi lezla na nervy. Na konci už to šlo, ale ani tak žádný zázrak

Přeci jen mírné zklamání zůstává. Po neprávem kritizované jedničce byly reakce na pokračování dost pozitivní, tak jsem čekal velké věci. Bohužel, dle mého zřetelně ubylo srandy a přibylo vážnosti. Film tak až nečekaně často připomíná regulérní Bondovku, což onen občasný vtipný moment sice pěkně kontrastně rozsekává, ale od takového snímku člověk čeká, že se bude smát častěji. Rozhodně se však nejedná o špatný film a je mi jasné, že si tento trochu nový směr Johnnyho fanoušky našel, ale já budu raději vzpomínat na jedničku. Byť peripetie s vražednou čínskou vysavačkou patří jednoznačně k perlám celé "série".

Až nečekaně velký dojem ve mně tito inovovaní Opičáci dostali. Původní Planeta opic (včetně pokračování, která jsem tehdy ani zdaleka nevnímal negativně) na mě zanechala v dětství silnou stopu a pár bezesných nocí jsem strávil. Nyní, po letech vzpomínky ožily a já byl zvědav, jak se tu moji noční strašitelé vlastně objevili. O filmu jsem si dopředu nic nezjišťoval, a tak jsem očekával, že na konci si užijeme nějakou tu pěknou globální katastrofu. To, že film se nakonec ubíral jiným směrem nejenže nastolilo možnost k minimálně jednomu pokračování (na které bych se klepal jako malý...), ale zároveň otevřelo příležitosti otevřít hlubší myšlenky a více se ponořit do detailů. Zrození Planety opic sice tedy asi je na jednu stranu klasický letní blockbuster - zejména díky ohromoujícím velikášským záběrům "povstání opic", ale i drobným pojednáním na téma "my a zvířata" a zároveň minivariací na "disease filmy". A tohle sepjetí se mi moc líbilo a výjimečně musím pochválit i digitální tvář filmu, která se moc povedla a konečně je vidět, že technika jde tak dopředu, že už i ten digitál může vypadat přirozeně. Film ve mně doznívá ještě dva dny po zkouknutí a to jsou přesně ty případy, kdy musím vpálit pět hvězd. Není námitek.

O Českém snu bylo napsáno mnohé, a tak je zbytečné něco dál psát o poselství filmu. Snad jen můžu dodat, že mi bylo až totálně na blití z rodinek na začátku filmu, kteří se rozplývali nad trávením neděle v hypermarketu a mladá dcera se pohoršila nad tím, že jí 6 km v přírodě tak zničilo, že se musela upokojit v Tescu a to jí ještě rodiče nechtěli vzít do Kenvela...Potěškoště....Co mě naopak příjemně překvapilo, byly některé reakce lidí, kteří to hned na místě vzali s humorem a uvědomili si, kam tím asi tvůrci mířili. Český sen je tak mimojiné vlastně nenápadnou ukázkou pestrobarevnosti lidské rasy od arogantních dementů až po sebekritické pohodáře:)

Nu, tak až teď si definitivně ověřuju, že jsem viděl skutečně jen remake filmu, jehož pokračování z roku 1993 patřilo k nejsilnějším filmovým zážitkům mého dětství. Ale což, tak aspoň jsem se během filmu vyvaroval tradičních předsudků k remakům. Film Zlý Neznámý (When a Stranger Calls Back) na mě před více než 10 lety zapůsobil neskutečně silně a úvodní půlhodinu a komunikaci s vrahem-břichomluvcem přes dveře dodnes považuji za opomenutý hororový majstrštyk 90. let. Logicky jsem tedy očekával od tohoto snímku velké věci. Ty sice tak úplně nepřišly, přesto jsem se s čistou myslí dočkal působivého a na dnešní dobu překvapivě příjemně nekrvavého a "strachu z neznámého" plného filmu. Film si sice neodpustil některé tradiční úlety a klišé jako americké teen rozhovory mezi slečinkami, nenastartování auta, pomalé odemykání dveří, atd, ale celkově se mi velmi zamlouval. Gradace vyšla, nuda se nedostavila a navrch mrazivý hlas Lance Henriksena v telefonu. Slabší, přesto pěkné 4 hvězdy. (Viděno v Horror cinema stanu na Brutal Assaultu 2011).

Jak vidím, nebyl jsem po přečtení obsahu jediný, komu film připomněl Vysvobození. Podobnosti tam opravdu jsou a tu nejvýraznější bych možná viděl v podobné atmosféře, jež je dána už jen dobou vzniku. Rituals jsou na svou dobu velice syrovým filmem, zároveň však tou dobou silně utrpěly. To je znát hlavně na konci, kdy tvůrci evidentně nevěděli, jak z toho všeho ven a musím přiznat, že závěrečná čtvrthodina byla víceméně jedním velkým "WTF?" Zkrátka se nezvládla gradace a vůbec celé odhalení neznámého lovce. Do té doby se jednalo ale o poměrně sugestivní a silný zážitek, který kladl velký důraz na rozklad osobnosti člověka v kritické situaci a vsadím své doposud neukradené boty, že Rituals byl jedním z inspiračních zdrojů pro Blair Witch. (Viděno v Horror cinema stanu na Brutal Assaultu 2011)

Když přišla Epizoda II do kin, byla přijata (i mnou) o dost líp než jednička. Dneska už se k tomu zas stavím trochu jinak. Dle všeho EII odnesla úděl překlenovacího dílu. Jednička nastínila starý svět Republiky, trojka jej propojila s původními díly. Dvojka jen o kus posunuvala děj, což se jí ne úplně zdařilo. Hlavním problém je, že nosnou konstrukcí filmu je budování vztahu mezi Anakinem a Padmé, což je pro události následující věc naprosto zásadní, ale zvlášť pro svět Star Wars dost problematická. Neházím rozhodně vinu na Christensena už jen proto, že to měl ukrutně těžký a jako dost nezkušenej a možná ne ani dost talentovanej herec neměl moc šanci sehrát emoce důvěryhodně. Přestože něco se mu zdařilo (hlavně romantické scény, kdy si s Natálkou evidentně sedly), tak většina a hlavně ty nasrané pasáže se prostě nepovedly. Přestože se člověk u dvojky tedy zrovna nenudí a opět je zde kopa skvělých scén, tradiční unešení star wars světem se aspoň v mém případě nekonalo a už ani ze souboje Yoda - Dooku si tak na prdel nesedám - hlavně protože byl moc krátký.

Dospěl jsem do dětinství. Když jsem byl mladý pubertální drsňák, nad tímto dílem jsem se pro jeho dětinskost ošklíbal. Dneske už jsem zestárlý nostalgický sladkobolik a přeci jen koukám na leccos jinak. Epizoda I už mi nepřijde (jen) jako laciný kalkul na ulovení malých fakánků. Jasně, Jar Jara stále nechat sežrat Jabbou, ale jinak už je pro mě jednička plnohodnotným a důstojným začátkem série - úvodem do jejího světa. Světa tehdy ještě rozkvetlé a krásné Republiky...Závěrečný souboj dva na jednoho samozřejmě patří do zlatého fondu celé hexalogie. Nebýt těch několika úletů, v nichž takřka ve všech figuruje nejdebilnější filmová postava všech dob, nebyl by i vzhledem k nádhernému vizuálu problém dát 5 hvězd.