starbrejkr

Když si to tak vezmu, tak Nesmiřitelní jsou v podstatě anti-western. Ne jako Tanec s vlky, ten jde úplně jiným směrem. Nesmiřitelní však představují tradiční žánrové schéma v totálně jiném světle. Kdyby se ten příběh natočil klasicky, tak tu máme naprosto řadovou a běžnou záležitost, ale největší ikona žánru tady mířila zcela jinam. Kde vidíme westernového hrdinu, jak není schopný nasednout na koně; zabijáka, co nedokáže zabíjet a zabijáka co se hrabe mezi prasatama? 9/10 filmu je tedy spíše lehce psychologickým rozjímáním nad reálnou tváří Divokého západu a dost možná i Clintovou odpovědí na to, co by mohlo potkat jeho špagetové hrdiny z 60. let v pozdějším věku. Nehledejte ve filmu klaďasy a záporáky, protože ty ani ve skutečnosti nejsou. Nečekejte, že hrdinové budou pálit z pistolí ostošest a soupeři budou padat jako kuželky. Tady je to prostě jinak, smrtí je málo a určitě si je zapamatujete. Do klasického kabátu se film obléká až v poslední čtvrthodině, ale činí tak ovšem s neskutečnými grádami. Když Mr. Eastwood vstoupí do putyky, namíří zbraň a hledí svým kamenným pohledem, charisma prýští na všechny strany - zlatý fond westernu tahle scéna. Jedinečné

Osudy několika lidí, které spojuje kouř - nic víc, nic míň, ono vlastně ani nic víc není potřeba. Filmeček působí hodně nezávisle a tipnul bych, že u jeho natáčení panovala obrovská pohoda. Osudy lidí se proplétají plynule, nikoliv křečovitě a s nucenými pointami, jak je dneska v podobně žánrově laděných filmech zvykem a lze si představit, že podobná story na newyorských ulicích někde odehrává. Smoke je film, kde není potřeba nic moc psát - snad jen doporučení, že když se chcete na chvilku nechat unést filmovou pohodou, nenervovat se, nemotat si hlavu zapeklitými pointami, příjemně se pousmívat, je to přesně ta ideální volba. Snad už jen dodám, že Harveyho vánoční příběh je nádhernej a nejsilnější moment filmu (přiznání Rashida u jeho otce s neskutečným výkonem Foresta Whitakera je hned v závěsu)

Tak jsem se konečně dostal k tomuto skorokultu, kterým se má režisérská úchylka jménem Roland Emmerich dostala pořádně do Hollywoodu. No....s klidem říkám, že je to jeho nejslabší film (10 000 B.C. se úspěšně vyhýbám), je to žánrově trošku jinde než je u něj obvyklé a moc mi to nesedlo. Stojí to na celkem zajímavé myšlence, ale kdo by tady čekal nějaké její hlubší rozbory? Univerzální vojáci se chovají jak terminátoři a podobně přímočaře běží i příběh, ale kvalitativně to samozřejmě srovnávat nejde. Normálně bych tomu asi dal spíš dvě hvězdy, ale jelikož se zde objevují už i některé moje silně oblíbené emmerichovské prvky v čele s megavtipnými postavičkami, ala pumpař nebo babka v hotelu, přeci jen to zvednu. JCVD a Lundgren jak jinak než kamenní, ale docela sem sednou. Podruhé už bych se nepodíval, ale vyložená nuda naštěstí nepřišla.

Raritka a jak se zdá, v zemích českých až neskutečně zapomenutý film na to, že zde hraje jedna z největších hvězd stříbrného plátna posledních 20 let. Mel Gibson narozdíl od mnoha kolegů nasadil vysokou laťku už na začátku kariéry. Tim působí komorním, malinkým a až televizním dojmem, nicméně v tomto případě je to jen pozitivum. Příběh není nijak komplikovaný a vše plyne v poklidném tempu možná chvílemi až příliš hladce, že člověk potlučený životem si jen posteskne, že by bylo fajn, kdyby to takhle opravdu bylo. Co se týče Melova výkonu, tak ono to tak možná nevypadá, ale je neskutečně grandiózní. Díky práci své sestry znám vpár velmi podobně "opožděných" mladíků a je až dechberoucí, s jakou přesností se dokázal Gibson přiblížit jejich projevu. Není to žádný "přehrávající blbeček", ale přesně dokázal vykreslit jejich "nevinnost", nadšení, bezprostřednost, přímost. Sympatická zapadlá věcička.

Prostě zajímavé. Skoro už jsem zapomněl, že se dneska dají natočit komorní filmy z vesmíru. Nejdřív to na mě působilo jako taková pocta Kubrickově Odyssee, ale nakonec se to ubere úplně jiným směrem. I ten počítač, který svým ledově bezemočním hlasem namluvil Kevin Spacey, se nakonec ukáže nebýti takovým zmetkem a konečně tu jednou máme umělou inteligenci, která se striktně umí řídit svým programem. Moc se mi nechce o filmu psát, protože pak by bylo skoro všechno spoiler. Prostě si to pusťte a užijte a jsem si skoro jistý, že děj na začátku určitě neodhadnete. Jistojistě ve vás ale Moon zanechá svou jemně pochmurnou atmosféru a minimálně několik minut přemýšlení mu po skončení věnujete.

Dalo by se říct, že Hallstrom vzal několik motivů z béčkových romantických dramat, co se vysílají na Nově v dopoledních hodinách a uvařil z nich áčkový film. Hlavní motivy příběhu skutečně tvoří tak ohrané věci jako odchod od násilnického přítele, usmiřování s tchánem, vzájemné sbližování dědečka s vnučkou a film jako takový vlastně hodně připomíná Hedi. Nicméně díky špičkovému obsazení (hlavně duo Redford/Freeman skutečně září) a velmi zručné režisérově práci se i z těchto ingrediencí podařilo uvařit pěkný film. Atmosféra ranče je působivá a některé záběry se vryjí minimálně do krátkodobé paměti. Film vás sice ničím nepřekvapí a se složitými poselstvími si také příliš lámat hlavu nemusíte. Někdy jsou ale i takové filmy potřeba a Žit po svém patří k těm příjemným kratochvílím.

Vrátil jsem se domů a mám pocit, že jsem se nevrátil z kina, ale přímo z Pandory. Cameron mě naprosto vtáhl do svého světa a pozor - to jsem byl zatím na klasickém 2D představení. Rozhodl jsem se, že se nejdřív zaměřím na příběh a vizuální stránku si dokonale vychutnám až napodruhé (a rovněž kvůli obavě poškození prvního dojmu dabingem). A zatím rozhodně nelituju. Viděl jsem z mého pohledu nejlepší Cameronův film, ve kterém mě poprvé dokázal ohromit nejen precizností, ale i chytit za srdce. Jistě, opravdu neuvidímě příběhově nic nového - jen to nejlepší ze slavných eposů minulosti, implementované do nového, jedinečného prostředí. Ale právě to spojení dělá z Avataru něco nového. Cameron to pojal a zobrazil s neskutečným citem a při scénách, kdy byl Jake sám v pralese nebo mezi modráky, jsem skoro plakal blahem z té nádhery. Možná mě malinko mrzelo, že ty části nebyly delší, na úkor klasické cameronovské akce, která přišla v druhé půlce, ale to už by nebyl JC. Určitě potěší pár nenápadných reminiscencí zejména na Vetřelce a z herců kromě rostoucí hvězdy Sama Worthingtona musím vyzdvihnout opravdu bad motherfuckera v podání Stephena Langa. Své poselství Avatar (na Camerona také nezvyklé) má a přestože se odehrávají jinde, jsou jasným odkazem na dění Zemi (trochu zelená agitka ohledně pralesů, ale nepřehnaná, prolomování limitů, Indiáni). Očekávaný film roku se stal skutečností. Dodatky po 3D projekci: Nadšení i podruhé. Potěšilo mě, že 3D není tím, na čem film staví, ale spíš slouží jen prohloubení síly některých scén a jejich většímu prožití. Jako vizuálně nadčasová pecka však funguje Avatar i bez něj. Dabing je trošku kostrbatý (Jake špatný, chvílemi zcela mění pohled na postavu, Quaritch a hlavně Neitiri zase perfektní), ale po prvotním nezvyku překážkou není. Ten film jsem si zamiloval a skoro mám chuť jít ještě jednou....

Nebylo to tak špatné, jak jsem očekával a myslím, že si ten film až takovou kritiku nezasloužil. Přestože od zlatých menzelovských let uběhla dlouhá doba, pořád s tím Hrabalem dokáže pracovat výborně. A jak si mnozí stěžují, že to vlastně je jen o přežírání a sexu, tak co naplat - když je taková kniha, film o moc jiný nebude. Pravda, šlo to trochu ořezat a zaměřit se trochu víc na příběh Dítěte jako příběh na pozadí probíhající historie, protože právě tyto momenty patří ve filmu k tomu nejlepšímu (asi nejvíc se mi líbila krásně natočená paralela Dítěte utíkajícího za vlakem, jednou s penězi, podruhé s chlebem). Jestli si ale někde Menzel zaslouží kritiku, tak ve výběru Barneva. Proč je v našem filmu v poslední době módou vyhrabat nějakého neznámého cizího herce, dát ho do hlavní role a pak ho horko těžko předabovávat?? Smysl mi opravdu uniká a myslím, že jeho roli by mohl sehrát kdekdo. Film je to solidní, ale klasikou se sotva někdy stane.

Už když se objevil teaser, tušil jsem, že to bude Best of Emmerich na druhou. Omy! Je to Best of Emmerich na třetí! Tedy starý dobrý Roland se vším, co na něm nenávidíme a menšinově milujeme. Zmnohonásobte Den nezávislosti, Godzillu a Den poté a máte 2012. Rozhodně se jedná o nejkolosálnější destruktivní film, jaký jsem viděl. Když se Los Angeles propadá do země a hroutí jeden mrakodrap za druhým, má to opravdu grády. Pochopitelně se také dočkáme tun balastu, hysterických lidí, hrdinských činů a úniků na poslední chvíli, až jsem se i já smál trochu víc než by bylo zdrávo. Na druhou stranu mě trochu Emmerich překvapil, že několik málo těch emotivních (tentokrát bez uvozovek) rozhovorů se mu povedlo, nejvíc mě dostal asi telefon toho černého poradce se svým otcem na lodi...je to takový trochu slibný pohled do budoucna. Na druhou stranu by mě fakt zajímalo, jak by lidi reagovali v reálnu v momentech takové apokalypsy a jakkoliv to ve filmu vypadá směšně (často kvůli nepřesvědčivým hercům, tady jako obvykle děti nebo prezidentova dcera), třeba by to až tak vzdálené reálu nebylo, kdo ví....Z filmu se mi asi nejvíc líbila první polovina, kdy se podařilo velmi efektně nastínit beznadějnou atmoséfru blížící se apokalypsy, tou dobou jsem byl do sedačky kina (sem ten fim prostě patří) až přikován. Druhá půlka už byla především zejména kvůli happy závěru horší....Nicméně, abych to shrnul, jsem s filmem hodně spokojený a těším se někdy na repete. Kdo má rád starého dobrého Emmericha ničitele, nemůže být zklamán. P.S. Jen ještě detail - Woody Harrelson se tady opravdu nepovedl (jakože ho mám opravdu rád) a přehrává, až hrůza, jeho bláznívá role šla sehrát mnohem sympatičtěji.

Naprosto jedinečná věc. Od začátku jsem byl uchvácen stylem, jakým je snímek udělán. Nejde jen o ten dokumentární styl, ale i o preciznost a jistou "samozřejmost", která dává filmu punc uvěřitelnosti. Je tam strašně moc motivů a pokud zapomenete na kreveťáky, jde částečně i o obecný obraz života ve slumech. Když na kreveťáky nezapomenete, máme tady dle mého vůbec nejoriginálnější scifi s alien tématikou. Přestože na celou situaci nabízející mnoho podnětů k přemýšlení nabalili tvůrci celkem standardní action příběh, i ten je ztvárněn tak dynamicky, že rozhodně myšlekový podtext neshazuje. Nevím, jak vy, ale já ani ne od poloviny fandil krevetákům a Wikusovi o stošest a málokdy jsem si ve filmu tak někdy přál něčí smrt jako v případě plukovníka Koobuse. Zakončení filmu jsem taky kvitoval, i když možná kdyby to dopadlo ještě o trochu hůř, měl by na mě film ještě silnější dopad. Takže celkové hodnocení? Nesmírně originální snímek (lokace, příběh, atmosféra spojena se stylem natočení, herecké obsazení), ve kterém jsem konečně našel Film č. 1 letošního roku!