Matyesak

Velmi podařilá one man show v podání Joaquina Phoenixe, resp. Theodora, který updatuje svůj virtuální prostor na nový OS, který k němu promlouvá nevtíravým sexy hlasem Scarlett. Jáchym je proslavený svým zapálením pro roli a v Her to dokazuje na sto a jedno procento k tomu. Pedo knírek a melancholická povaha dohromady fungují bez ztráty květinky. Podmanivý vizuál v sobě snoubí teplou barevnou paletu a celková retro stylizace kontrastuje k futuristické povaze snímku. Dramaturgie si dává na čas a je to jenom ku prospěchu věci. Atmosféra díky tomu nabývá na jisté naléhavosti. Podání hlavní myšlenky - podstaty vztahu člověka/AI, AI jako takové - je tak mnohem přirozenější a vyplyne jen tak mimochodem. Což je za mě jednoznačně pecka.  Hudba jenom dokresluje celkové vyznění romantického sci-fi dramatu. Pecka.

Film o tanečnici s oblibou v autech a titanovým plíškem v hlavě, co si tu a tam zavraždí nějakýho toho dotěru. Ducournau se nebojí experimentu a v Titane upouští uzdu fantazii v tom nejlepším slova smyslu. Divoký audiovizuál podtrhnutý až omamnou kamerou Rubena Impense diváka vtáhne do psychidelické jízdy hledání odpovědí, které explicitně nevyřkne, ale jejich položení křičí doslova každým záběrem. Druhá polovina zvolní na tempu, nechá člověka vydechnout a rozehraje pomalu až shakespearovské drama, v němž nabízí rozhřešení. Rozhřešení hlavní hrdinky i hrdiny, jejichž osudy nenásilně spojí, aby mohly vygradovat do až letargického finále.  Jasně, Titane není film pro masy. Není to Hollywood. Je to artovka obrazem i zvukem. Že se vám z něj nablejvá? Že o něm musíte mluvit ještě hodinu po zhlédnutí? Výborně, Ducournau se to podařilo.

Sbírka sexuálních úchylek a jejich vliv na partnerské každodenní soužití. Film s citem balancuje na pomezí komedie a melodramatu, nevyhýbá se absurdním zvratům. Ty naštěstí nepůsobí násilně, ale naopak tak nějak samovolně vyplynou ze situačního humoru. Závěrečné dvě scény patří k tomu nejlepšímu komediálnímu obsahu, který jsem po dlouhé době viděl. Ruku na srdce, vidět tlumočnici na skypu, jak se snaží ve znakové řeči zprostředkovat eroticky call s lacinou děvuchou, co mezi řečí křísí umírající matku, hluchoněmému tvůrci komiksů, to jednoduše nevymyslíš. Absurdní závěr je už jenom pomyslnou třešničkou na dortu.

Tenhle film je prostě a jednoduše chuťovka. Mlčenlivý Nicolas Cage dostává za úkol uklidit chátrající zábavní centrum. Bez jediného slova stihne mezi vším tím vytíráním a leštěním vyvraždit ansábl animatronických loutek s dušemi mrtvých sadistů. A to vše, prosím pěkně, prokládáním pravidelným popíjením energiťáku a hraním pinballu. Nicolas Cage nedává prostor pochybnostem a hereckým koncertem vyvolává salvy smíchu. Akční kamera tomu dodává pořádný grády. Tu a tam detail na trochu pomuchlaný obličej příjemně naruší bezprecedentní béčkovou jízdu. Vše podtrženo naprosto ulítlým soundtrackem. Za mě nejde jinak než 5/5. edit: Cageův taneček u pinballu se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl.

Existují filmy, které mají hluboký scénář, drama, řemeslnou zručnost, boží soundtrack, precizní vymazlený záběry nebo excelentní herecký výkony. Torque: Ohnivá kola nemá ani jedno z toho. Objektivně vzato je to neuvěřitelná kravina. Jenže, de facto každou minutu, vlastně každý záběr úplně přetéká nadšením snad úplně ze všeho. A to mi na fajn tři hvězdy stačí. Vystajlovaný mašiny, zadky kroutící bloncky a všude hrající nu-metal - někdy to prostě ke štěstí stačí.

Na dvojku Avatara jsem původně nechtěl jít. Bál jsem se typického prokletí dvojek. Jenže pod tíhou ponorky z delšího pobytu doma jsem nakonec podlehl naléhání mé drahé polovičky a do kina nakonec zašel. A světe div se, překvapení se nekoná. Avatar Cesta vody je dvojka. A jde to na ní znát.  Cameron je filmař, co se výsledek pohlídá. V případě jeho Avatara to platí dvojnásob; efekty vypadají jednoduše nádherně a jsou dechberoucí. Vizuál se řadí k tomu vůbec nejkrásnějšímu, co lze na plátně vidět. Bohužel, tím pozitiva v mých očích končí. Když to vezmu telegraficky: scénář sepsalo asi Aíčko v betaverzi (klišé následuje kýč a obráceně), skladba narativu je úplně zoufalá (nové postavy rozmělní gradaci do nabubřelého ech), casting asi jakože dobrý (nicméně Sigourney se tam mihne jen na pár záběrů) a soundtrack? Ten tam snad ani nebyl, vyjma začátku a konce.  Výsledek? Pakliže očekáváte od Avatara Camerona, přijdete si na své. Chcete-li jít do kina na rande? Prosím, prostoru na nesmělé dotyky bude ažaž. Film totiž vyjma fenomenální formy úplně postrádá hlubší obsah. A to málo, co ho tam je, tak vlastně nedává ani smysl.  Takže tak.  Teď směle zpátky do ponorky.

Film se od začátku fakt snaží. Vizuál, efekty, ono koneckonců i to obsazení dává tušit, že tvůrci pracovali se štědrým rozpočtem. Jenže to bohužel nefunguje. A ve výsledku jsou to akorát vyhozený prachy. Digitální chaos se ještě zkousnout dá, jenže scénáristický mindfuck už opravdu ne. Postavy nejenom že jsou ploché jako Keira Knightleyová, jenže logika je pro ně ani španělská vesnice. A to celkové vyznění monumentální nukleoještěrky coby ekoteroristy? Sorry, tohle si nezasloužila.

Asi takhle; většinou se obklopuji hudbou Mrtvoly kanibala, morbidního anděla nebo samotné smrti, ale Karla Gotta respektuji coby personu české populární hudby (ačkoliv jde zcela mimo mě - Viva la Řezník). Nicméně tohle je, dle mého skromného laického soudu, hodně pod úroveň. Motivaci natočit dokument o životě a zejména posledních dnech bezpochyby nejslavnějšího českého zpěváka dokážu pochopit. Ale mít žaludek zkonit celek do dvouhodinové karikatury dokonalé a do konce milující manželky a cíleně vynechat několik klíčových postav Gottova života, jež do celkového pojetí úplně nezapadaly, je prostě mimo mísu. Tohle si zkrátka nezasloužil. Stejně jako Krajčo, jakože WTF? Ho zablokoval TicToc nebo co, že musí být i tady?

Herecký koncert dua Pattinson/Dafoe ve fenomenálním artovém vizuálu je umocněn brilantním zvukovým doprovodem. Režisér se snaží na takřka dvouhodinové stopáži budovat lovecraftovskou atmosféru, což se mu bezezbytku daří. Snaží se ale vyprávět psychologické drama přímo prošpikované literárními, kinematografickými i mytologickými odkazy, ale pod jejich tíhou se celistvost děje rozpadá v i tak velmi nadprůměrné "heh". Typický příklad toho, kdy vyšperkovaná forma převálcuje na celé čáře přinejlepším průměrný obsah. Fajn jednohubka.

Asi takhle, v první řadě bych se zdráhal film označit za horor. Proč? Horor by měl v první řadě v divákovi evokovat strach, resp. znechucení v případě exploitation. V tomhle směru minimálně u mě Jezero neuspělo (vážně někoho v 21. stol. znechutí kobercák?). Ale možná jsem už jenom zdegenerovaný.  Na druhou stranu napínavý thriller, co dokáže postupně dávkovat gradaci a budovat atmosféru boje dvou dospěláků proti skupince pubescentů, v tom film exceluje. Prvotní nesmělé kroky Fassbendera se stupňují, až vykrystalizují v trochu očekávatelné neamerické finále. Obsazení je fajn, ale osobně si myslím, že největší výkony předvedli pubescentní padouchové. Zde není co vytknout a palec hore na ostrovy.  Bohužel, scénáristicky má film dost velké díry: nevystavěný vztah obou hlavních hrdinů (do konce vážně nemáme ani tucha, co jsou ti dva zač), nelogická rozhodnutí jsou sice v rámci žánru odpustitelná, ale tady vážně bijí do očí. Stejně jako motivace antagonistů. Vlastně co se týče děje, dá se shrnout do jedné věty.  Shrnutí: fajnová žánrová jednohubka.