Yahey

Silná umělecká vize, kterou možno alegoricky číst v mnoha rovinách. Emocionálně strhující až brutální.

Výborné, věrohodné, dotažené do detailu.

Slabota. Chudáci herci, snažící se uhrát mrzky scénář, zcela nepřesvědčivou romanci krizenou se survival movie, kde ve výsledku nefunguje ani jedno. Film, z kterého sme si ještě celé hodiny po dělali prcu. Na druhou stranu, ne úplně hrozné. Člověk jen úpí, jak moc šlo ten potenciál vytáhnout lépe.

Zajímavý film o nezajimavem muži. Něco ó nas všech. Excelentní střih. Anatomie nudy. Top art. Bohužel jsem místy skoro usinal.

Tento film předefinoval hranice sci-fi na příštích dvacet let.

Precizní film, který vyžaduje více trpělivosti. Mystérium nemecko-ceskeho rozhraní jakoby byl analogii mezi rozhraním vědomí a nevědomi. Citlive a nepateticky vyjádřeno. Hudební motivy jakoby odrážejí urcite analogie Dvořáka a Smetany. Opravdu zajímavé a "reálné" postavy, vše skvěle zahrano.

Prča.

Kdo má rád Carreyho, ten si pošmákne. Kromě ulítlého humoru je vlastně osamělý psychopat bez přátel odkojený televizí psychologicky zajímavá postava. Sítí "přátel", kterým zdarma zavedl zakázané kanály na kabelovce, manipuluje jako mafiánský kmotr.

Tak svět podle Daliborka stojí za to vidět (přes jakékoli dokumentaristické rozpornosti, jež mohou vést k diskuzi). Je to 1) dost zábavný, 2) není to ani tak sonda nekam do temnoty nebo nacismu, spíš sledujeme pár lidí, kteří nejsou zlí ani patologicti, jsou svým způsobem normální (aspoň já bych je neodsuzoval), spíš mají sníženou kognici: schopnost nějak vyhodnocovat složitost a informace plynoucí ze světa, asi jako když mají rozum osmiletých děti. K tomu znají jen Facebook, youtube a pár přátel z hospody, kteří jsou na tom zhruba stejně. Není to dark side, spíš to vyvolává znepokojení, kam až taková ta dětská naivita sahá a kolik procent populace je na tom tak nějak podobně. Protože pak je otázka, co to je vlastně demokracie. Je sice hezké, že můžeme mít vlastní názor a vyjádřit ho, ale takhle to vypadá, že dost velká část obyvatel ani žádné vlastní, skutečně vlastní úsudky nemá. Spíš jakoby hlasovaly nějaké memy a obrazo-memy šířící se populaci spontánně skrze tv a sociální site. 3), Daliborek je fakt něžný barbar, velké dítě, co se boji samo cestovat do většího města. Umí skvěle rýmovat. 4) Důsledky ale znepokojivé jsou, protože nikdo neví, kde je ten bod zlomu a demokracie plynule přechází do totality. Nic nás před tím nechrání a internet už vůbec ne. Každý si, tak jako Daliborek, najde zdroje, které korespondují s jeho kognitivnimi možnostmi a znějí mu libě.

Chápu, že to není film pro každého. Nejsem Kusturicův fanda a nemám jeho filmy nakoukané, znám ho jen letmo. Nejdřív mě to trochu nechávalo chladným, ale postupem doby jsem se do toho čím dál víc dostával, až jsem teda k nějakému hlubšímu zážitku (neříkám, že pochopení) dospěl. Je to jako, že buď stojíte na diskotéce hrající 90tky z magiče opodál a zíráte jak ostatní tančí (a nevíte jestli je debil v hledišti nebo jevišti), anebo si dáte panáka a jedete tu jízdu taky - nic mezi. Je to takové agresivní, nařvané, magické, lehce symbolické "bizár." Humoru tu a tam střípky tak na uchechtnutí, zato krve a WTF situací hodně. Něco v tom je, ale spíš pro určitý typ diváka. Po zbytku to trochu steče, není to lehce stravitelné. Něco jako jehněčí se šafránem a střepinami od granátu. Pocta kráse krvácející Dalmácie a pozdního léta Moniky Bellucci. Něco o Adamovi a Evě v ráji a jak měli něco s tím hadem se tu tak vznáší kolem. Tématem je také znecitlivění a otupení dané válkou - a návrat k lásce. Zda stojí za to zapomenout, anebo mít věčně na co vzpomínat.