Claw

Nádhera!! Já v tom filmu vidím něco naprosto jiného, než většina zúčastněných tady... Podle mě se jedná o filosofické dílo, hodně smutné a hodně k zamyšlení o stáří, smyslu života a umírání... Samozřejmě nechybí cool hlášky, občas dobrý nápad... ale celý ten nádech, úžasná hudba a pomalé tempo, to celé vytváří atmosféru nekonečného čekání seniorů v LDNkách na smrt. Vzpomínání na mládí, na rodinu, na děti... Základní otázky smyslu života se zde objevují podle mě častěji než vtipné hlášky. Buď film nechápu já, nebo ostatní, každopádně je to špička... Herecké výkony, hudba, tempo, napětí, hlášky, kecy... Pro mě geniální dílo s filozofickým přesahem... /100% + FILM ROKU/

"Arachnophobie" je důkazem, že i z jednoduchého, často viděného námětu lze vytvořit kvalitní horor. Příběh je docela jednoduchý, malé městečko je napadeno nebezpečnými druhy pavouků, ale film je proveden docela dobře. Opravdu úžasná práce režiséra, který bezchybně pracuje se strachem a používá ho ve správných dávkách a ve správný čas. Navíc je do něj zakomponována i skvělá komediální složka, která mu dodává patřičný nadhled. Líbí se mi úvod s dvojicí lidí, kteří objevili nový druh nebezpečných pavouků a jak se pavouk do městečka dostal. Když se podívám na rok vzniku filmu, tak v úctě smekám před tvůrci, jak perfektní pavouky dokázali tehdy vytvořit! A pokud se jich bojíte, bude vás film strašit ještě dlouho po zhlédnutí. Některé části filmu jsou sice celkem standardní, kdy jsou postavy vůči hlavnímu hrdinovi až nesmyslně skeptické, ale celý film má po celou dobu dobré tempo a nikdy nenudí. /70%/

Popravdě jsem od toho čekal mnohem víc, protože mám rád "The Descent". Začátek filmu je příliš pomalý a závěr naopak hrozně uspěchaný. Po technické stránce film vůbec nefunguje, masky vlkodlaků jsou vyloženě směšné a scénář je horor sám o sobě. Velký problém je zoufalá absence krve, za což může fakt, že 3/4 filmu očekávané vlkodlaky, jakkoli nepovedené, vůbec nevidíme! Dialogy jsou k smíchu, bohužel to tak Neil Marshall nejspíš při psaní scénáře nezamýšlel. Stejný problém tkví i v příšerné režii. Neil Marschal není schopný natočit jediný záběr bez šíleného střihu, který by nekazil dojem z celé scény. Jeho následující filmy jsou naštěstí o třídu lepší. /30%/

Jedničku od Aji považuji za nejlepší film všech dob a nepřekonatelný kult. Proč? Protože měla hustou atmosféru, moment překvapení, úchvatně gradované finále a spoustu hororově skvěle zvládnutých scén, z nichž občas opravdu přebíhal mráz po zádech. Zato tahle slátanina je nic, jedno velké nabubřelé nic, které je sice nanejvýš hnusné a nechutné, ovšem příběhově úplně jalové, samoúčelné a zoufale nezáživné, snažící se skrýt režisérskou i hereckou impotenci za hromadu nadržených a brutálních hnusáků. Navíc všichni hlavní hrdinové mi byli od začátku naprosto ukradení, a jestli jsem dvěma pěkným "hérečkám" smrt nepřál, tak tím to úplně haslo. Hledáte-li tupou vyvražďovačku s potoky krve a vyhřezlými střevy, tak ANO. Ovšem dáváte-li přednost stejně jako já hororu, který má smysluplný příběh a pořádnou atmosféru, tak NE, NE, NE. /30%/

Zdaleka se dvojka nemůže srovnávat s jedničkou. Je méně akčnější, méně vtipnější, méně mysterióznější, prostě nemá v sobě to, co jsme obdivovali u prvního dílu. Co se vůbec Ritchiemu nepovedlo, je první polovina snímku. Než se totiž ve filmu začne něco dít, je z půlky pryč a divák se tak může ukousat nudou. Některé scény ovšem na druhou stranu jsou velice propracované (scéna v lese, šachy) a je vidět, že si na nich pan režisér dal záležet, ale bohužel je to na úkor celého filmu. A pokud čekáme nějaký oslnivý závěr (jako tomu bylo u předchozího dílu), dostáváme jen nečekaný (ne)emotivní konec, který tu nemá co dělat… /60%/

Jednička je nepřekonatelná a pro mě je to naprostá kultovka... Dvojka už podobné ambice neměla, a to je jedině dobře, protože právě proto ve finále docela funguje. Nenajdeme zde tak ikonické scény, ale ani hlušší místo. Spousta drobných flashbackových vzpomínek, jak obrazových, tak hudebních, moře narážek a návazností svého předchůdce a až násilná snaha, aby to od něj nikterak moc neodbočilo a nezklamalo. Ústřední čtveřice má stále tunu charismatu na rozdávání, a i když hlášky a absurdní situace nemají takový grády, stále to má úroveň. Film se spíše vrací nazpět, než aby se snažil rozvíjet svůj příběh kupředu ale to přece není dostatečný argument, který by mě měl donutit označit film jako zbytečný. Je to krásně natočené, je to vtipné, je to milé, a to mi v tomto případě bohatě stačí ke spokojenosti. "Choose life" /70%/

"Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi. Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohým domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili. Vybrat si svou budoucnost. Vybrat si život… Ale proč bych to měl dělat? Rozhodl jsem se nezvolit si život. Vybral jsem si něco jiného. A důvody? Žádné důvody nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?" Výborný, stylový, až kultovní film zobrazující lidské možnosti v té nejotevřenější a vizuálně hodně bohaté míře. Ukazuje a popisuje boj člověka a všechna jeho rozhodnutí zužovaná nepředstavitelným množstvím překážek, zanechat svinstva a přiklonit se k druhé straně. Co si divák může opravdu plně uvědomit v závěru – "ze sraček do sraček" – to je tedy pointa celého filmu. Stačí si jen vybrat, do jakých chcete. Je totiž přece jedno, jestli si celý den pícháte a pak kradete, nebo žijete ten typický, nudný, průměrný, televizní a stupidní život. U několika scén jsem seděl s otevřenými ústy a žasl nad jejich genialitou... Super herecké sestavení, nápaditá kamera, energický střih, skvělý výběr hudby a nezapomenutelné hlášky z toho dělají filmový "ultrakult", který patří na špičku světové kinematografie. Jestli vás to zaujalo, doporučuji zhlédnou můj oblíbený podobně laděný film "Human Traffic" – ten je taktéž excelentní výpovědí, ale o úplně jiném odvětví zábavy… Kdo neviděl, nepochopí !! /95% + FILM ROKU/

"Psi mají krásu bez marnivosti, sílu bez drzosti, statečnost bez zuřivosti a veškeré lidské ctnosti ovšem bez jakékoli neřesti. Pokud tedy vím, mají jen jedinou vadu – Důvěřují lidem!" Film je vyprávěný podobným způsobem jako "Obvyklí podezřelí" – Douglase ve vyšetřovací vazbě zpovídá mladá psychiatrička a rekonstruuje s ním celý jeho život, který ve flashbacích ožívá před našima očima. Základem celého vyprávění je nejednoznačnost. Film balancuje mezi dramatem a komedií. Besson se drží své oblíbené groteskní stylizace, kdy svět je temné, nehostinné a nelítostné místo, v němž však občas září osvícení blázni. Caleb Landry Jones není moc známý herec, ale věřte, že po tomhle filmu se vám z hlavy nevykouří. Předvádí tu životní herecký výkon, od mimiky, emocí, samotného projevu a dialogů, no prostě paráda. Kladným bodem snímku je určitě i hudební doprovod. Ten se sice často opírá o melodie známých písní, přesto dokáže atmosféru jednotlivých scén umně podtrhnout. Film má i zajímavý konec, který mi do hlavy vtlačil vzpomínku na devadesátky a "Ghost Dog: The Way of the Samurai". Důvod, proč nedám plný počet je, že mi chybělo nějaké mysterióznější či tiše hororové intermezzo, které by komunikaci hlavního hrdiny s „jeho dětmi“ uvedlo do artovější atmosféry jakou měl například "Joker"... Neboť jsem měl chvílemi pocit, že sleduji pohádku, ve které se vlastně pouto a porozumění se psy za Dogmanova mládí ani nekonalo, ale spíše to vypadalo, že psi umějí číst, psát a počítat, ale jen jediný člověk na celém světě se rozhodl jim naslouchat. Což je škoda, protože jinak by film dokázal okouzlit na jiné úrovni… /80%/

Docela by mě zajímalo, jak na tento film pohlíželi diváci v době jeho vzniku a uvedení... "Zapadákov" svým věkem vyzrál jako víno, ovšem ta nejlepší jakost to stejně není. Děj filmu je prostý. Vzdělaný učitel se zasekne v jednom buranově, kde to je samý redneck, všichni zde pořád, ale pořád chlastají, dělají bordel, střílí a zabíjí klokany pro zábavu, perou se mezi sebou, věnují se gamblu... Ti lidé nejsou přímo zlí. To je právě to zajímavé. Ve filmu není jediná záporná postava. Ale jsou odporní, zpocení, vysmátí, ožralí a naprosto nepříjemní. Film vykresluje, jak se učitel postupně stává jedním z nich, přijímá jejich vulgární a buranské zvyky a způsoby zábavy, začne drsně chlastat atd... Nakonec mu asi nějak dojde, co se s ním děje a snaží se dát zase dohromady... Přišlo mi to jako taková sociální studie, jak prostředí mění člověka... Odporný a nechutný film, hlavní herec hraje otřesně, ale vše to zachraňuje na plné čáře excelentní Donald Pleasence, který si svoji roli opravdu užívá... Je to kvalitní filmařina, ale jako celek občas nudí... /70%/

Můj "srdcový" film, který silně ovlivnil moje mládí. V podstatě naprosto trefně, vtipně a úžasně vizuálně film zobrazuje běžnou realitu hudebních párties, klubů, privátních akcí atd… Hudba, drogy, zábava, sranda, depky, dojezdy, a tak stále dokola... Kerrigan přesně vystihl míru v tom, jak zobrazuje tento svět a pro většinu dospělé populace naprosto nepředstavitelnou realitu... Nefigurují zde extra tvrdé drogy, kromě několika lajn kokainu, hudební doprovod a soundtrack je naprostá bomba. Herecké výkony a hlášky konkurují i samotnému "drogovému" ultrakultu "Trainspotting", který je však více zaměřen na život opravdových narkomanů... /100% + FILM ROKU/