Claw

Jediný kompliment, který mohu o filmu „Fontána“ říct, je, že není obyčejný. Nicméně trocha obyčejnosti mohla tomuto téměř nekoukatelnému zmatku pomoci. Darren Aronofsky natočil mozkový, abstraktní film zcela postrádající špetku emocionálního významu. Působí jako jeden z těch filmů, které měl jeden člověk až příliš pod kontrolou. Je to zajímavý příběh, který mohl být zpracován mnohem lépe. Úchvatná vizuální stránka jen zmátla metaforu, kterou se film snažil vyjádřit. Režie filmu byla dusná a zdlouhavá. Zbytečné detailní záběry dusily dialogy, zatímco nesmyslné pauzy a scény, které měly být zkráceny, zabíjely zajímavost. Osvětlení prostředí zatemňovalo film na každém kroku a udávalo pochmurný tón celého filmu. Změny tohoto osvětlení mohly doplnit přechody mezi scénami/časovými obdobími. Herecký výkon Hugha Jackmana byl docela dobrý, ale místy působil nuceně. A herecký výkon Rachel Weisz byl uhrančivý. Její postava pro mě nebyla reálná, ne však její vinou ale vinou scénáře. Závěr byl příliš nejednoznačný a lehce vykonstruovaný. Ve filmu bylo až příliš mnoho věcí, které nedávaly smysl, protože se hrály příliš "umělecky", místo aby byly strukturovány tak, aby přinesly skutečnou příběhovou linii kompletní od začátku do konce. Náhodný divák tento film neocení a kdo má rád "hlubokomyslné" filmy, bude o kvalitě tohoto filmu ještě pochybovat. Jedná se o "přemýšlivý" film, který nesplní svůj účel a nezanechá ve vás víc než jen touhu po vrácení devadesáti minut života. Málokterý film si skutečně vysloužil mé vášnivé opovržení, tento je jedním z nich. Film si zakládá na důstojnosti hlubokomyslného filmu a snaží se oslnit hezkými barvami, ale je namyšlený v domnění, že má hlubokomyslný smysl. „Fontánu“ mohu doporučit jen těm, kteří mají rádi "umělecké" filmy, které nedávají vůbec žádný smysl. /5%/

„Šedý muž“ je koncipován v nejlepších tradicích moderních blockbusterů se spoustou dobrých akčních scén. Rád bych zdůraznil, že snímek využívá nestandardní a velmi zdařilé úhly kamery a rámování, a to jak při honičkách, tak při soubojích. Působí svěže a v kombinaci s hezkým barevným vizuálem předkládá divákovi šikovné scény, které se rýsují jedna za druhou. Film se často odehrává ve tmě a některé souboje jsou občas špatně nasvícené a tudíž nepřehledné, ale samotná choreografie je obstojná. Je fajn sledovat četná bojová umění či přestřelky a jak kvalitní obraz přenese diváka do centra dění a umožní mu téměř pocítit nebezpečí toho, co se na plátně odehrává. Mrzí mě, že film nemá rating R. Tohle je ten typ filmu, který by ho měl mít, protože by ho tím posunul o úroveň výš a měl by tak na diváka podstatně větší dopad. Ale chápu, že chtějí nalákat víc lidí do kina. Možná také proto některé dialogy působí trochu dětinsky. CGI za 200 milionů někdy nevypadá úplně nejlépe (např. scéna s rozstřílenou pražskou tramvají nebo scéna se skokem z rozpadajícího se letadla), ale není to nic, co by mi vyloženě vadilo. Děj snímku je jednoduchý ale poutavý, postavy se chovají tak, jak se na takové filmy sluší a patří: sebevědomí, mužností překypující hrdinové (i Ana de Armas drží s muži na plátně krok), jasná rychlá rozhodnutí, která nedávají početnému komparzu šanci na přežití, kamenné tváře postav, které podobné věci dělají skoro každý den nebo i hodinu. To na jednu stranu silně vytváří kolorit, na druhou stranu prudce snižuje věrohodnost dění na plátně. Ryan Gosling je zkrátka sympaťák, kterému jsem toho nesmrtelného "šedého" agenta věřil. Chris Evans se v padoucha proměnil opravdu dobře. Je to odporný hrdina, který byl vytvořen v nejlepších tradicích padouchů s takovým vzhledem a samozřejmě divokým charismatem. Lloyd Henson v podání Evanse dýchá nebezpečím a divokostí. Je to muž, který se nezastaví před ničím, protože prostě neumí prohrávat. Evanse si v tomto filmu pamatuji nejvíce. Film vám umožní vidět mnoho zajímavých míst po celém světě. Oceňuji, že tvůrci vždy napsali, o jaké město jde. „Šedý muž“ byl zhlédnut. Očekávání se příliš nenaplnila, ale nedostavilo se ani zklamání. A to je pro mě osobně velká radost. Viděl jsem to, co jsem očekával. Kvalitní akční film, který určitě potěší vizuálními i zvukovými sekvencemi: spoustou honiček, přestřelek, soubojů a výbuchů. Plně uznávám, že náročný divák bude zklamán. Pokud však nečekáte mistrovské dílo ve všech směrech, pak se vám snímek bude zdát dobrý. Alespoň těch pár hodin nebude promarněných. P.S.: Přečetl jsem i stejnojmennou knižní předlohu od Marka Greaneye, která se mi líbila mnohem více než film a rozhodně ji doporučuji přečíst. /70%/

„Černý telefon“ byl jedním z mých nejočekávanějších hororů tohoto roku. Naštěstí se má očekávání spokojeně naplnila díky intenzivnímu, dramatickému a srdcervoucímu zážitku, jehož jsem byl právě svědkem. Než se film dostane k jádru celkového příběhu, představuje procítěný příběh chlapce vyrůstajícího v 70. letech. Připoutá diváky k hlavnímu hrdinovi a emocionálně je vtáhne do touhy vidět, jak překonává své strašlivé překážky. Skvěle byly ztvárněny i postavy hereckého ansámblu, které divákům poskytují sympatické výkony, jež v nich vyvolají nevyhnutelnou emocionální reakci. Příběh působí originálně a dává hororovým fanouškům osvěžující závan čerstvého vzduchu po neustálých restartech a pokračováních. Ethan Hawke, který hrál Drapáka odvedl úžasnou práci. Jeho děsivé ztvárnění nejednoznačného psychopata vytváří výkon, při kterém každého diváka zamrazí v zádech. Jediné, co jsem si přál byla větší hloubka jeho postavy. Sice se mi líbilo, jak byl film tajemný, ale právě jeho postava mi přišla až moc tajemná, a proto bych uvítal podrobnější obrázek o jeho minulosti. Scott Derrickson nám opět dokázal, že jestli něco opravdu umí, tak je to práce s atmosférou a její budovaní, protože „Černý telefon“ je skutečnou napínavou jízdou od začátku do konce. K tomu poskytuje svěží a originální příběh, stejně jako ikonické herecké výkony a strach pro každého, kdo se odváží tento film zhlédnout. /85%/

Dovolte mi, abych začal tím, že film stojí za to vidět v kině, protože vizuální podívaná a vtipy během jeho trvání každého dobře pobaví. Takže i když dávám nižší hodnocení, mohu ho bez problémů doporučit. Je to ultimátní popcornová jízda, kdy během dvou hodin budete neustále zahlceni nějakou akcí, barvičkami, humorem, plejádou nápadů a populární hudbou. Čtvrtý Thor je zkrátka společenský film, který vám s velkou pravděpodobností udělá radost a užijete si ho. Musím se ale věnovat slonovi v porcelánu, kterým jsou jeho vtipy. Nechápejte mě špatně, film má spoustu velmi dobrých vtipů, u kterých jsem se upřímně smál nahlas, ale film byl tak zaměřen na nepřetržité poskytování vtipů, že se stal parodií sebe sama. Což u Marvelu není nic nového. Upozorňuji na to jen proto, že se to v tomto filmu děje mnohem častěji než v jakémkoli jiném marvelovském počinu. „Thor: Láska jako hrom“ je definicí toho, že méně je někdy více. Téměř každý okamžik, který měl nějakou srdcovku, je zcela pohřben pod hromadou vtipů, které tyto okamžiky učinily zcela nepodstatnými. Režisér Taika Waititi našel u „Ragnaroku“ skvělou rovnováhu mezi příběhem a humorem. Vždyť téměř všichni chválili, jak humor, který do Thora vnesl, pozvedl na zcela novou úroveň. Snadno se z něj stal jeden z nejlepších filmů Infinity ságy. Takže jsem trochu zmatený, proč se rozhodli to s vtipy tak přehnat, že to zabilo téměř každý moment postavy. Gorr Christiana Balea byl velmi očekávaný, protože všichni víme, jaké herecké kvality dokáže vnést do jakéhokoliv projektu. A on skutečně přinesl vše, co by člověk očekával od jakékoliv postavy, kterou hraje. Věc se má tak, že on jediný se snažil vnést do filmu nějakou dávku vážnosti a byl silně nevyužit. Byl tajemný a zastrašující. Jeho postava měla správnou motivaci pro to, co dělala. Měl všechno, co dobrý záporák potřebuje. Nepřeháním, když řeknu, že v téměř dvouhodinové stopáži filmu byl přítomen celkem asi 25-30 minut, z čehož většina byla ve vyvrcholení filmu. Takže když hlavní záporák filmu ustoupí do pozadí, o čem to celé bylo? No, v podstatě šlo jen o romantickou komedii mezi Thorem a Jane. S důrazem na tu komediální část, protože romantika byla silně zastíněna neustálou potřebou cpát komedii do každé scény. Takže moje největší výtka k filmu jako celku spočívá v tom, že ho nelze brát vážně na žádné úrovni, protože film sám sebe zpracovává jako parodii v mezích a logice svého vlastního vesmíru. Thor byl kdysi vznešeným hrdinou, který mohl působit nudnějším dojmem, ale sálala z něj jakási božskost a mocná figura. Nyní mám pocit, že když spatřím tuhle postavu, tak vidím jen materiál pro tiktokery. /50%/

Většina animovaných filmů pracuje s hrdiny, kteří se dají označit za stoprocentně kladné postavy (výjimkou je například „Megamysl“ z roku 2010). „Zlouni“ se řadí do vzácnější kategorie snímků o postavách, které nejsou vždy ušlechtilé, ale o to je zábavnější je sledovat. Díky pojetí příběhu, který hrdiny vykresluje jako mnohem komplikovanější postavy, než bývá zvykem, jsou „Zlouni“ ideální podívanou i pro dospělé publikum, které se u tohoto filmu možná zabaví ještě víc než děti. Film pracuje s osvěžující myšlenkou, že když se člověka (v tomto případě vlka) všichni bojí, tak by byla škoda toho nevyužít a nevytvořit si vlastní zločinecký tým. Rozvíjející se vztahy mezi protagonisty stejně jako postupná proměna jejich povah, která působí organicky, nikoliv nuceně, je jedním z velkých kladů tohoto snímku. Co na filmu může diváka zarazit, zejména pokud neviděl upoutávky na něj, je smíšení lidského a zvířecího světa. Zločinecký tým tak jakožto mluvící zvířata působí ve světě, v němž žijí i lidé. Je škoda, že film se více nepouští do prokreslení tohoto světa a soustředí se primárně na ústřední dějovou linii, která díky tomu na druhou stranu odsýpá. Pokud někdy bude následovat pokračování, nebylo by od věci nabídnout více informací o tom, jak fikční svět funguje. Ale i s ohledem na tuto drobnou chybu mají „Zlouni“ mnohé co nabídnout. Kromě poutavého příběhu, který dokáže překvapit, se film může pochlubit i vydařenou animací. Prostředí, do nichž se postavy podívají, je obdobně prokreslené a detailní jako jejich mimika, díky čemuž působí živě. „Zlouni“ se řadí k těm vydařenějším animákům tohoto roku. Jde o inteligentní a zábavný film s dobrými hereckými výkony, který dokáže přimět k zamyšlení i rozesmát. Navíc se na něj nemusí bát podívat různé věkové kategorie, díky čemuž je film ideální i pro rodiny s dětmi. /75%/

„Ambulance“ je film, který nastartuje svůj motor adrenalinovým impulsem a pokračuje v jeho udržování. Hned na začátku se na nás vrhnou dvě věci, a to postavy a samotný děj. Hned v prvním dějství se film rozjede na velmi rychlá kola, která v mžiku představí postavy, příběh a vše ostatní. Jednou z mála věcí, které se snaží upoutat naši pozornost, je akční a napínavé podání, které však funguje pouze jako steroidová vzpruha, a ne jako nástroj, který by nás přiměl do příběhu více investovat. Nelíbilo se mi, jakým způsobem tento film natočili a sestříhali - roztřesená kamera (díky některým záběrům, natočených pomocí dronu, si připadáte jako na horské dráze), extrémně rychlé střihy mezi scénami, Jake Gyllenhaal se celý film chová jako maniak, neustále řve, policisté dělají hloupá rozhodnutí. Nejlepší filmy Michaela Baye jsou akční filmy jako „Skála“, „Mizerové“ atd. Tohle vypadalo, že půjde v těchto šlépějích, ale bohužel tomu tak není. Nejlepší na tomto filmu je úvodní přestřelka a od ní to jde všechno hodně, hodně rychle z kopce. Příběh je jednoduchý, hloupý, nevěrohodný a dost natahovaný. Film by potřeboval rázně osekat, protože asi 80% stopáže se odehrává v jedoucí sanitce. „Ambulance“ se Bayovi bohužel moc nepovedla a film doporučuji těm, kteří si chtějí užít bezmyšlenkovitou akci. Já jsem byl na tohle všechno připravený a film jsem si přes všechny chyby a nedostatky dokázal alespoň trochu užít. /50%/

10. nejlepší film mého života a 4. nejlepší martial arts film v mém životě... 1 000% dávka ADRENALINU!! Nejlepší bojový film všech dob po Bruceho "Enter the Dragon", Tonyho "Tom Yum Goong" a Donnieho "Ip Man 4: The Finale" … Gareth Evans je nejzručnější akční režisér na naší planetě, ten chlap je génius, má dokonalý vizuál, nejrealističtější akční scény, které kdy ve filmu byly natočeny a perfektní práci s kamerou. "The Raid: Redemption" je tak strašná řežba, že to snad není ani možné... Na to, že je film v podstatě jednou velkou martial arts přehlídkou, je to nezvykle brutální, násilný a krutý snímek. Tady opravdu těm týpkům tu bolest věříte. Celkově to působí hodně temně a z počátku naprosto depresivně. Žádná šance jednotky zavřené v bytovce, odevšad se ozývá nářek a křik zraněných... Jo, tohle je film, kde bojová konfrontace podobně jako v real fightu nespočívá v úplném knockoutování protivníka do bezvědomí, nebo jeho zabití, ale jemu znemožnění dál bojovat. A tak Iko zapíchne třeba týpkovi kudlu do nohy, rozřízne podélně a jde dál... V souboji neexistují žádná pravidla, Iko (a nejen on) to tady mlátí hlava nehlava vším, co je po ruce, zabíjí všemi možnými způsoby. Atmosféra, hudba, akce, adrenalin, rychlost, napětí, brutalita, bojové prvky, jednotlivé postavy - prostě VŠECHNO je dokonale sladěné do milníku akčního filmu!!! /100% + FILM ROKU + TOP 10/

David Fincher už sice natočil lepší věci, ale i tak je Benjamin Button dílo hodné zapamatování. Film popisuje srdceryvný, duši nahlodávající a slzy vyvolávající příběh člověka, který se narodil starý a s přibývajícími léty omládl. Předem musím pochválit celý štáb za to, jak nádherně vizuálně film působí. David Fincher je můj nejoblíbenější režisér a je škoda, že je jedním z nejméně ceněných režisérů posledních let, přestože má ve své filmografii úžasné filmy. V tomhle filmu se zcela distancuje od řešení násilných témat jako v jiných svých filmech („Sedm“, „Klub rváčů“) a soustředí se na postižení života a plynutí času. V průběhu života, v tomto případě života Benjamina Buttona, nám Fincher ukazuje, jak křehký a krátký může život být. Je to veskrze solidní dílo, které určitě nezklame, ale pořád mi přijde, že by se z toho dalo vytěžit více... Ten příběh je tak trošku jednotvárný, a navíc má pár hluchých scén, které se dost prodlužují. Ale celkově se mi to velmi líbilo a řekl bych, že „Podivuhodný příběh Benjamina Buttona“ funguje nejen jako rozmáchlá romance s neskrývanými Oscarovými ambicemi, ale též jako nadčasové podobenství představující v kostce řadu filozofických přístupů k lidské existenci, a především zlomovému momentu, kdy existovat přestáváme. Ve výsledku obojí splývá v nádherně rozmáchlou, staršími filmovými mistry poučenou a slovy těžko popsatelnou podívanou. /85%/

„Seveřan“ přináší do filmového průmyslu svěží závan čerstvého vzduchu díky svému jedinečnému pojetí drsného příběhu o pomstě, přičemž stále připomíná složité nápady Roberta Eggerse a je zářným příkladem jeho tvorby. Film, který vznikl s rozpočtem 90 milionů dolarů, přináší komorní postoj k osobnímu příběhu o pomstě, na který nejsou diváci u tak odvážného a divokého tématu zvyklí. Někdo může říct, že vyžaduje určité publikum. Film o vikinzích přináší vysoká očekávání a naděje na vysokou akci, ale „Seveřan“ tyto mezery mezi akčními sekvencemi nahrazuje filozofií, náboženstvím a pověstmi. Eggers opět dokazuje správnost svého bádání a přináší množství informací o vikinzích a severské mytologii, které nepůsobí zahlcujícím dojmem a umožňuje divákům bez obav vstřebávat obsah díky důvěře v autenticitu, kterou si Eggers vybudoval díky svým předchozím projektům. Mezi pozoruhodné prvky patří realistické kulisy, od chatrčí pokrytých senem až po provizorní obranné zdi, stejně jako garderoba, která díky kostýmnímu oddělení správně reprezentuje společenské postavení. Celý filmový štáb podal výborný výkon. Na scénáři k tomuto filmu navíc s Eggersem spolupracoval islandský autor Sjón, který pomohl zformovat krásný, téměř shakespearovský scénář. Na několika místech během filmu také prosvítají shakespearovské prvky, jako jsou vize, promluvy, kamera - to vše se vzájemně doplňuje a je velkým důvodem hladkého průběhu filmu. Po vizuální stránce si tento film bere jedničku za autenticitu. Nejsou to jen dvě hodiny islandských scenérií, ale řada dynamických záběrů, detailních záběrů a široké záběry na vstupy postav a výměny dialogů, které otřásají vizuálními prvky tak odvážného filmu. Eggers se také drží svého étosu téměř výhradně přirozeného osvětlení, jaké by měli vikingové. Hudba byla též skvělá. Ovšem plný počet dát nemohu. „Seveřan“ mě po příběhové stránce příliš nezaujal (znám lepší filmy o pomstě) a hlavně mi přišel přeplácaný. Film chce být chvíli realistický a špinavý, jindy hyperrealistický a následně je to fantasy o norské mytologii. A je znát, že Eggers pod tím mystickým oparem každého dialogu nemusí řešit logiku zvratů či jednání postav. Potom se mi nelíbil ten milostný vztah mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy. Podle mě vůbec nefungoval, a přitom je na něm postavený docela důležitý dějový oblouk. Ačkoli šílenství z filmu přímo vyzařuje, tak si myslím, že nechat postavy hodně křičet a napodobovat vlky během houbičkových rituálů ještě nezajišťuje hloubavý a "vizionářský" zážitek. „Seveřan“ je i přes tyto malé nedostatky podle mě zatím nejlepší film od Roberta Eggerse. /75%/

V příjemném výsledku je třetí příspěvek do série Fantastická zvířata (franšíza, která zdánlivě existuje s podporou, ale bez oddané fanouškovské základny nebo velkých fanfár) nepatrným zlepšením oproti hrozivému přešlapu, kterým byly Grindelwaldovy zločiny z roku 2018. Veterán Harryho Pottera David Yates stále nedokáže najít to pravé kouzlo, které by oživilo tuto vlastnost kouzelnického světa na úroveň, díky níž by mohla soutěžit ve stejném prostoru jako milované filmy, které přišly před touto sérií. Stále méně a méně jde o titulní zvířata, která toto dobrodružství v čele s Eddiem Redmaynem odstartovala už v roce 2016, a více o snahu přitáhnout další diváckou pozornost a nadšení tím, že do tohoto nejnovějšího dílu vrátí známé stálice, jako jsou Bradavice a mnohem častěji se objevující Albus Brumbál. Je vidět, že mezi Fantastickými zvířaty zuří bitva, která se snaží zjistit, co přesně je a pro koho je, a jejíž bitva není v závěru tohoto třetího výletu jednoznačně vyhraná, což z ní dělá někdy až frustrující chladný zážitek, který přesto dokáže slušně pobavit. Je tu sice pár věcí jako několik krátkých okamžiků strávených zpět v chodbách Bradavic, ale ve většině stopáže filmu není mnoho pamětihodných momentů, které Yatesův film přináší, což není v žádném případě urážlivě špatné nebo nesoudržné, jako byla většina Grindelwaldových zločinů, ale stále vás to nutí si přát, aby se někdo chopil tohoto majetku a proměnil ho třeba ve velkou, průlomovou sérii, kterou by mohl být, což je nyní velmi nepravděpodobné, když zbývají dva filmy. Ačkoliv film nevzbuzuje příliš mnoho padání čelistí nebo magického mrazení, stále je zde nepopiratelná filmová dobrota Rowlingového vesmíru plného kouzel a je zde cítit, že s Brumbálem, který buduje svou otrhanou skupinu pěšáků, a s Mikkelsenem, který Grindelwaldovi dodává značnou dávku hrozby a znervózňující energie, ještě stále existuje naděje, že závěrečné kapitoly tohoto zdánlivě odfláknutého příběhu mohou stále fungovat na úrovni, která zajistí, že od série Fantastická zvířata budeme odcházet v jistém smyslu lhostejní, ale ne naštvaní z toho, co bylo provedeno s naším milovaným světem čarodějů, čarodějek, mudlů a fantastických zvířat. Závěrečné slovo - Fantastická zvířata mají stále daleko i k těm slabším dílům Harryho Pottera. Brumbálova tajemství jsou po zločinech druhého dílu malinkatým krokem zpět správným směrem, a přestože stále nevzbuzují respekt ani v nejmenším, jsou ucházejícím zpestřením každého, kdo se alespoň trochu zajímá o Harryho Pottera. /60%/