Foo

Čekala jsem něco povrchního, hloupého a smutného. Nebylo. Neumím to vysvětlit, ale mám pocit, že jsem už měla tu čest vidět i horší komedie. Začínám mít pocit, že jsou lidé proti Paris jen zaujatí, že je bohatá a výstřední. Náhodou bylo hezké, jak podporovala svoji kamarádku. Nemluvě, která z nás si někdy nepřipadala oproti své kamarádce jako ošklivka Katka? Asi na tom něco bude, že ty nejhezčí nebo nejcharizmatější mají k sobě kamarádku s úplným opakem. Jen ten konec byl takovej zvláštní, jak se ze snímku do snímku stala úplně jinou, krásnější.

Nebylo to tak hrozný, spíš taková parodie na sebe sama. Komedie typu prcičky od trojky vejš, kterých je takový množství, že si nevzpomenete, jestli jste jej viděli a nebo co v nich bylo. Hvězdu dávám za odvahu.

Krásný film o tom, jak si užívat život za všech okolností. Herecké výkony byly opravdu exceletní. První polovinu filmu jsem si naprosto užívala. Hlášky, nebojácnost a drzost. S druhou polovinou už jsem byla na vážkách. Chyběla mi objektivnost ke stavu obou hlavních postav. Rory, který dokáže ovládat hlasivky a dva prsty na pravé ruce a Michael s mozkovou obrnou. Přeci by potřebovali odbornou péči celých 24 hodin. Ačkoliv tam byl znát ten boj Roryho, že nikoho nepotřebuje a je naprosto samostatný. A Michael, který je zvyklý na dlouholetý řád by nebyl schopen se adaptovat na svobodu. Konec byl trochu zvláštní. Když Rory onemocněl zápalem plic, zmiňovali se, že s Duchennovou nemocí je to normální a musel to dlouho tušit. Bylo nezodpovědné namlouvat Michaelovi, že může být samostatný. Ale líbilo se mi, že se pan Damien O'Donnell dotknul opomíjeného tématu.

Po nájezdu Pokémonů v mém dětství jsem na Japonskou animovanou tvorbu hodně háklivá. Zámek v oblacích je jiný. Velice mě nadchnul, rozesmál i napínal. Pěkná pohádka, kde nelogika má svůj řád a pomocí kouzelných nitek vše drží dokonale pohromadě. Jediné, co mi chvilkama kazilo dojem, že u Howla jsem si díky náušnicím a řetízku na krku nebyla jistá, zda to není slečna a pak ten trochu přepísknutý konec, proto o hvězdičku míň, než jsem původně chtěla dát. Jinak děkuji pane Miyazaki, udělal jste mi do duše další pozitivní stopu.

Idilické, hezky plynoucí, lehce předvídatelné. Líbí se mi, jaký mají vztah ke starším lidem. Taky mám hrozně ráda svoji babičku a nechápu ty lidi, co dokážou být zlí a nevšímavý. Film je dobrý pro klidný večer, kdy žena zůstane sama doma, otevře si lahvinku červeného vína a chce nechat čas jen tak plynout. Červené víno pomůže přenést se přes romantický konec. Guillaume Canet je dobrý herec a bez košile mu to taky sluší. Tento žánr není moc můj styl, přesto, líbilo se mi to.

Jdu si sehnat knihu. Film mě velmi nadchnul. Pořádná detektivka, Evropa dokazuje, že nejsme odkázaní pouze na Hollywoodské filmy plné hvězd, jako Tom Cruise apod. Jen tak dál. ¶ Bohužel po sepsání tohoto komentáře a brouzdání po csfd jsem zjistila, že američané už připravují svoji verzi v čele s Danielem Craigem http://www.csfd.cz/film/279569-girl-with-the-dragon-tattoo-the/zajimavosti/

Zatím jsem viděla jen verzi s anglickými titulky a DVD né a né přijít. Ale i přesto, že jsem v angličtině mírně pokročilý začátečník, udělalo to na mě obrovský dojem. Film je dobře poskládaný, že vydržíte koukat od začátku do konce. Řešené problémy, traumata, či starosti se mohou objevit v životě každé z nás, žen. Bylo to dechberoucí, ohromující. Myslím, že komentáře předemnou to všechno dokonale vystihují.

Někdy stačí opravdu málo. Stále jsem měla doměnku, že je potřeba k vytvoření fanatismu extrémních podmínek jako nezaměstnanost, hospodářská krize a nedostatek peněz. Bohužel naprostá většina to máme v sobě. Stačí příslib, že budeme součástí komunity, pocit, že někam patříme. Potřebujeme společnost, potřebujeme hierarchii. Fascinuje mě, že do tohoto tématu se pustili hlavně Němci. Kvalitní snímek, podpořil moje teorie a v něčem mě opět psychologicky přiučil. Myslím, že vše řekl v předchozím komentáři ► Djkoma

Doporučuji shlédnout režisérský sestřih. 100%

Osobní film. Tolik síly jsem ze žádného filmu snad ještě necítila. Kult nejen pro hudební fanatiky jako jsem já, ale i režiserský počin je to dokonalý. Někteří lidé říkají, že tvorba Pink Floyd není pro každého. Jde o zkušenosti, zážitky a psychologii i poučení. Např. Bob Geldof ve druhé polovině filmu dokonale znázorňuje počátky nacizmu. A při pročítání mnoha dalších komentářů od jiných uživatelů, mě fascinuje, jak film každý chápe jinak. Nejde se o něm hádat. Vše je přesné a dokonalé. Nemám slov.