Nonna

Celkem slušný a dobře natočený příběh zasazený do zajímavého prostředí, který by mě bavil daleko víc, kdyby do hlavní role, na které děj prakticky stojí, neobsadili hezkou tvářičku Barboru Sedlovou, která je ve své postavě nudná a nepřesvědčivá a přijde mi i silně nervózní. Její herecké nekvality se nejvíce projevují v kontaktu s takovými esy, jako je Josef Somr nebo Bořivoj Navrátil. Také mě zklamal jaksi urychlený, až zbrklý konec příběhu, tak nějak jsem čekala víc.

Film srovnatelný se světovou špičkou. Juraj Herz jako československý Alfred Hitchcock a žánrově jestli je to horor, pak psychologický. Jako náctiletá jsem nezvládla koukat do konce a od filmu utekla, takže mi pak drahně let trvalo, než jsem se odvážila a zašla do půjčovny. Zaječí úmysly jsem potlačila a film si vychutnala, jestli to tak lze o takové hrůze říct. Můj milovaný Rudolf Hrušinský, laskavý a dobrácký Švejk, spravedlivý Kalaš, roztomilý loupežník Bujón, nádherný vrchní Spytihněv v Hostinci U Kamenného stolu se tu bravurně proměňuje v odpornou bestii. Slizkou a chladnou, s všeobjímajícím smrtícím úsměvem a jde z něj čirý děs. Hraje tak přesvědčivě, že potkat ho v tu chvíli na ulici, uteču se strachem, že takový skutečně je. Černobílé zpracování filmu, chmurná kamera, další nenormálnost v podobě dokonalé hudby zběsilce Zdeňka Lišky, výborný scénář, skvělé herecké obsazení.....film, který nemá chybu.

O Bakuganech jsem se dozvěděla, když jednu takovou plastovou divnost přinesla dcera od kamarádky jako dárek k narozeninám. Pitvali jsme, co s tím, pak to naštěstí spadlo, vylétala z toho pérka a rozlámané jsme to vyhodili. Dcera je spíš panenková, tak to neořvala, ale já se pídila dál, oč vlastně jde a když jsem se dopátrala k Animáčku, málem mě kleplo. Pochopila jsem, že dítě, které v určitou dobu nejede v Bakuganech, je mimo (teď jsou to zrovna Winks) a že se to v televizi střídá (hojně prokládané reklamami na prodávané postavy z té slátatiny) tak často proto, aby ubozí a blbí rodiče utratili co nejvíce a znovu a znovu a znovu...............strašné a mimo jakékoliv chápání.

Docela příjemná komedie podle neotřepaného scénáře. Na dobu svého vzniku působí počítačově a trikově zpracovaný "vnitřní vesmír" lidského těla až překvapivě autenticky. Všichni tři představitelé hlavních rolí navíc děj táhnou dopředu, zejména Martin Short a jeho proměna z popleténého hypochondra v téměř Jamese Bonda je zábavná.

Znovu se skláním před paní režisérkou Chytilovou. Tak originálně a po svém jako ona u nás točí a točil málokdo - film nese až hmatatelně její rukopis - civilnost, zobrazení lidských malostí a hnusných vlastností až na morek, bez obalu, příkras a snahy o přimhouření oka, o eufemismy. Z pohledu diváka jsem měla opravdu velké problémy sledovat film až do konce, protože i já jsem už zkažena pozlátkem a dobrými konci, ale donutila jsem se - vždyť já na takovém nově budovaném panelákovém sídlišti kdysi taky vyrůstala a ve stejné době natočení snímku a to vše se mi teď matně vybavovalo - ta odlidštěnost, před kterou jsem o víkendech doslova zdrhala za babičkou na vesnici, sledování sousedů a přitom pasivita při problémech, děti hrající si mezi panely, matky vláčející se s kočárky bahnem, budování.....uf! Šíleně dobrý snímek. Šílený, ale dobrý. A klobouk dolu za sebevražednou odvahu něco tak kritického v oné době natočit. Tento film bych jako historický dokument povinně pouštěla všem, kdo dnes se slzou v oku vzpomínají na zlatá 70. a 80. léta.....pro připomínku.

Tento film mě opravdu nezaujal. Hrozně dlouhou dobu jsem čekala, až nastane nějaká zajímavá zápletka, až se začne něco dít.....a nic. Vtipu tam moc není, příběh je rozvláčný, až nekonečný a natočen vlastně formou deníkového záznamu. Chápu, že to tak může v nějakém deníčku být zapsané a v druhém zas trochu jinak (Pažout by třeba místo modrých očí měl hnědé?) a v dalším zase jinak......všední až na půdu. Ke konci filmu jsem už zívala a když se objevil další nápadník Rašilov, potichu jsem počítala, kolik nápadníků ještě musím přežít. A ten Happy end nakonec, tak na to, co nepěkného si ti dva všechno řekli a jak jejich vztah doslova vyšuměl do ztracena všednosti a nepřitažlivosti, nedovedu si představit, jak by takový vztah mohl pokračovat dál. To jediné nebylo z deníčku, to byl nelogismus. Co se deníčkových poznámek hlavní představitelky sdělovaných poblblým kadeřnicím týče, nejtrapnější byla stylizace do hry na "něco"! - např. průpovídky: "Bez čistých kalhotek na druhý den,zubní pasty,odličovadel a lubrikantu nemohu k Pažoutovi jít. " Nebo ty scény kolem vytahaného svetru......tváří se to, že takové my ženy prostě jsme. Já-ne.

Vzhledem k tak obrovské úspěšnosti filmu Černí baroni a poměrně velkému konzervatismu českého diváka, vzal si na sebe Juraj Herz opravdu velice složitý úkol, když se rozhodl natočit seriál jinak. Myslím, že se mu to však podařilo. Seriálová podoba sice není takovým uceleným příběhem, jako filmová, ale na druhé straně daleko více koresponduje s knižní předlohou, která sestává z jednotlivých a mnohdy nenavazujících historek a příběhů. To a fakt, že jde o dlouhý seriál, umožňuje v daleko širším spektru ukázat nesmyslnosti a zločinnosti období našich dějin, za něž dnes nezbývá, než se stydět. Nejen režisér, ale i herci museli mít velmi složitý úkol - převzít roli po někom, kdo ji tak skvěle zahrál. Mnozí herci se mi v seriálu líbí více, než ve filmu. Např. Pavla Landovského si jako herce velice vážím a jeho Terazky už svou oblibou zlidověl, ale Andrej Hryc je skutečný Terazky, tak si ho při četbě představuju - řečí, postavou, povahou a na Terazkym příběh prostě z velké míry stojí. Naopak Radek Holub svého Kefalína kapánek přešvihl a nějak mu toho intelektuála mezi vším švejkováním nevěřím. Výborný je Ciml Liška, doktor Töpfer i malíř Vaculík (jehož postava je jedna z těch, nad jejichž osudem se svírá srdce bezmocností). Film je okořeněn dobrou Skoumalovou hudbou, i když musím přiznat, že když sleduju víc dílů za sebou, "Dupající králíky" přetáčím.

Zajímavé a originální zpracování složité Erbenovy předlohy. Všichni jsme na tom ve škole museli vyrůstat, někdo z donucení, někdo rád, já nadšeně, zejména báseň Svatební košile byla mým favoritem. To příjemné mrazení v zádech, když se umrlý milý objeví pod oknem a psi po cestě vyjí divnou věc.....odteď mám při četbě jasnou představu - Karla Rodena. Zahrál to s nasládlým úsměvem, který skrývá potlačované a čím dál hůř skrývané šílenství, je přesně tak děsivý a děsící, jak má působit. A aby toho nebylo málo, jen co se zhřešivší dívka dostane z jeho moci, na marách čeká další bonbónek - šlachovitý a hrůzný Jiří Schmitzer. Nádhera. Ostatní balady se též povedly, trošku mi vadí, že Polednice není "malá,šedá", tvář má Bolek Polívka divou dost, ale možná to je právě další děsivý prvek, vyzíblé chrčící babice by se děti určitě děsily víc než drobné sivé stařenky. Radost mám z Adventu, opomíjený, ale námětem silný příběh.

K Váchalovi jsem se dostala zajímavě - naše téměř stoletá bytná v staletém podnájmu v Litomyšli nám vždy říkala o domečku naproti za oknem - že tam bývalo veselo, co toho tam popila a prodiskutovala až do rána (i naproti v hospodě na Veselce) s kumpány Váchalem a Portmanem (byla svobodná,bezdětná a zamlada asi pěkné éro) a že tam na stěnách, pod omítkou, je namalovaný úplný ďábelský svět.....jo, kdyby tehdá lehkomyslná studentka víc poslouchala vyprávění stařenky a míň lítala po zábavách, mohla dnes o tom vyprávění napsat skoro knihu. Takže první, co jsem udělala po rekonstrukci dnešního Portmonea (bytná se toho, chudera, nedožila), šla jsem si hned po prohlídce koupit Krvavý román. Knihu, která naprosto vybočuje ze všech zvyklostí a literárních úzů a konvencí. A tu naprostou literární anarchii a bláznivinu se podařilo, podle mého názoru výborně převést do filmové podoby. Jedná se o naprostý unikát, natočený ve stylu starých němých brakových filmů a se spoustou naprostých nelogičností. A cítím, že se znalostí knižní předlohy a pozadí jejího vzniku, si divák užije film ještě daleko více. Veliké smeknutí herečce vedlejších, ale silných rolí, Jiřině Jelenské. Její tlustý páter je děsivý a k popukání.

Obsadit do hlavní a kladné role pohádkové princezny Danu Morávkovou, která vypadá opravdu podivně usedle už v mladých letech a navíc mizerně hraje, to nemohlo dopadnout dobře. I když trochu chápu, proč si němečtí autoři vybrali právě ji, je to takový ten přesný oblíbený prototyp rakouské selky, jakých jsou tucty v tamních béčkových krimiseriálech , jen jí navléct kroj. Ještě větší chybou pak bylo obsadit do negativní protirole "Jasněnku" Michaelu Kuklovou. Ač se snaží záporačku hrát sebeděsivěji (poprava koně), stejně jí člověk v duchu fandí víc, než hodné princezně, už jen proto, že hraje líp a sluší jí to. Princ je navíc nijaké vycmrdlé individuum a i příběh je poněkud postavený na hlavu (ač vím, že jde o pohádkovou klasiku, prostě nevěřím tomu, že by královna poslala svou dceru pouze v doprovodu stejně bezbranné nevlastní sestry a šmaťchavého sluhy na tak dalekou a komplikovanou cestu za ženichem). Takže z celé pohádky mě zaujala jen poněkud morbidní useknutá mluvící koňská hlava a královna matka s kapkami krve na šátku, ta působila jediná přesvědčivě.