suicide

Ach ano - další film z produkce oblíbených vyvražďovaček zombie. Kdy jsem viděl název, říkal jsem si, že mě nemůže už nic překvapit, podobných filmů vzniká spousta a společného mají skoro všechno - nejdůležitějším společným jmenovatelem je globální nemoc, virus, který vyrábí zombíky, tím vědecké vysvětlení končí a začíná řežba a boj o přežití. Od tohoto okamžiku je už na daném filmu, jak se s látkou popere. V Zombielandu mě skoro nestandartně potěšilo několik věcí - příjemný hlavní hrdina, relativně. Vtip. Bill Murray jako neZombie. Na nedělní odpoledne nebo do vlaku skvělý film.

Pokládat Avatar za pohádku, i přes jeho jednoduchost, by nebyl nejlepší nápad. Přeci jenom pohádka má nějaká pravidla, nese s sebou morální poučení, manipuluje se myslí malých dětí a nemyslím si, že oním morálním poučením by měla býti myšlenka na zradu vlastní rasy. Ale až na tuto "drobnost" s sebou Avatar nese všechny známky pohádky. Velmi jednoduchý příběh, jednoduché až stupidní a směšné dialogy, snadná odhalitelnost dalšího děje a dobře koukatelný barevný vnější vzhled. Ale co Avatar skrývá více, co je pod povrchem? Skrývá se pod nádherným a propracovaným světem Pandory nějaké další poselství mimo proklamovaného zeleného pronášeného ústy nejpovolanějšími - moudrými elfy vytrženými z jejich domova fantasy a vyvrženými do těla trošku modrého, trošku indiánského (oh jak těžké na to přijít) a světa stejně krásného, ale trošku modrého? Možná, možná také ne, asi si každý může najít, co chce, protože kdo hledá, ten najde. Však ani s tou zelenou myšlenkou to není až tak horce zelené. Lidi vždycky ničili a utlačovaní a bytosti z bájí vždycky žily v souladu s přírodou. Jen v kontextu doby staré klišé rezonuje mnohem silněji než dřív. Problémem je spíš vyznění, že příroda by se měla nejen bránit, ale i uctívat. Avatar měl být revolucí v kinematografii. Opět. To samé se říkalo u Temného rytíře, ale zázrak se nekonal, Avatar je ten stejný případ. Jediné, co přinesl, byl nový pohled na práci s efekty, ale efekty nikdy nebyly a nikdy nemohou být tím hlavním a jediným, na čem celý film může stát. K obsahu mluvit už nebudu, to bych jen doslova opakoval komentář IMPAIRED. Ale stejně ještě prosím promiňte, ale pokud se v částech filmu ošívám, nudím a směju se prázdným frázím a hledám v kině tlačítko rychlého převíjení, protože jediné, co mě může zabavit, je "jen" úžasná příroda, tak to myslím něco značí. Proto také hodnotím tak, jak hodnotím a trošičku i o část hvězdičky podhodnotím, abych se malým plivnutím do moře pokusil vyrovnat to neskutečné nadhodnocení, a proto také půjdu proti draze vytvořenému světonázoru, kdy všichni budoucí diváci dávno před premiérou věděli, že půjde o jejich nejskvostnější zážitek. Možná proto jsem měl výhodu, že jsem existenci Avatara zaznamenal, až těsně před premiérou, síla sugesce je opravdu silná. A víte jaký skutečný konec bude tato nepohádka mít? Žádný pokojný život velkého elfího šmouly z temnoty věků, nýbrž potupný konec z oblohy, který příjde za 12 let s Pozemšťany. Celou Zemi nenaštve jenom ona porážka ze strany primitivů zaobalená do mlžného hávu dobré marketingové manipulace, ale i zrada jednoho mariňáka. A možná i náklady na marketing (nový název pro propagandu) proti nepříteli budou menší, než muselo vynaložit studio na propagaci celého Avatara.

Je ještě brzy na nějaké objektivnější hodnocení, takže se ho prozatím zdržím, protože seriál může překvapit. Prozatím po několika dílech zhlédlých kostatuji pár poznatků: Když jsem viděl upoutávku, tak jsem si říkal: "Páni, to je ale skvělej námět na film!" Pak jsem se zklamáním zjistil, že jde o seriál. Víte ono takhle pojatý to nemůže mít dlouhou únosnost na seriál. Co jsem měl možnost vypozorovat, tak se jedná o jakousi kombinaci Zoufalých manželek, Amélie z Montmartru a jakéhosi nespecifikovatelného krimi seriálu. Bohužel ta část, která nesází na kecání a vztahy (krimi) je silně podceňována a degradována na minutový pokec s mrtvým a shrábnutí prachů. Taky mi přijde, že scénáristi se snaží tak intezivně až hystericky vyvolávat zdání pohodového seriálu, že tak nějak zapomínají vykreslit charakter dvou hlavních protagonistů - Neda a Chuck. Bohužel, ač se to snaží scénáristé před divákem zatajit, jedná se hlavně o rozvíjení tohoto vpravdě platonického a bezbudoucnostního vztahu těchto dvou, takže se opravdu nemůžu těšit, že by otravná Chuck zemřela nějakým náhodným dotykem, což je naprosto nereálná představa. A možná právě se divák může opravdu vcítit do těch dvou vedlejších hrdinů (detektiva a Olivie), s kterýma může svou nenávist vůči Chuck sdílet. Těmahle dvěma a ještě tím bezva chlápkem z márnice.

První Past s klasickým Brucem a skvělým Alanem Rickmanem. Bohužel musím konstatovat, že dabing na začátku 90. let byl vážně otřesný. Všichni, kdo nadávají na úroveň současného dabingu, ani nevědí, o čem mluví. To, že hlas Alana Rickmana je katastrofální, s tím bych se i smířil, ale když je jeho postava obviněna z hrozného přízvuku, tak se musím vážně smát. Ale budu se držet svého pravidla, že kvalita dabingu by neměla ovlivnit hodnocení, takže skvělý Bruce ve skvělém žánru s pěti hvězdičkami...

Bruce Willis v roli, která nadobro určila žánr. Z ohně vzešel a v ohni skončí, stejnak jako žánr akčního krimi-thrilleru skončí se starými ikonami. Dnešní doba drsňákům typu Joe Hallenbecka či Johna McClanea moc neholduje - občas udělá ale výjimku a to je příležitost pro Bruce a jeho sarkasmus.

Takových filmů už tu bylo, není-li pravda? Filmů o těžkém počátečním vztahu dvou různých lidí, který se ale v určitém okamžiku zlomí a z nich dvou se stávají nejlepší přátelé, protože je spojuje něco víc - v případě Čistě barvy se jedná o stejné vidění světa a láska k umění, což se kupodivu skvěle doplňuje. Vážně to všechno už tu bylo v různých odstínech té jedné a samé barvy a bčas i důvěryhodněji a reálněji vypadající než v případě té "Čisté barvy". Přesto ale film má co nabídnout. Kdyby ale nebylo několika okamžiků a myšlenky, co se táhla na pozadí toho všeho, hodnotil bych o hvězičku míň - tu jednu přidávám, protože více než souhlasím s názorem na moderní umění.

Jeden milý a úsměvný snímek plný britského humoru, krásné ostrovní krajiny a smutné reality o odhodlání vdovy, pro níž byl její manžel největším zklamáním až po smrti - ale možná v konečném důsledku tím nejlepším, co jí vůbec potkalo.

Když odlédneme od myšlenky filmu a pozorněji prozkoumáme vizuální stránku, můžeme objevit zajímavý fakt - víme, že jde o sci-fi, ale nikdo se nás v Gattace překvapivě nesnaží ochromit efekty a pozlátkem. Nesnaží se narvat divákovi do středu zájmu fakt, jak si grafici umí vyhrát, ale právě tato skutečnost jde jen po pozadí výkonů, děje a myšlenky, které skvěle podtrhuje. Takhle se mají dělat filmy. Nesnažit se stavět na jedné části, ale dokonale vyvážet všechny..... Ale mám jednu otázku! Pročpak když se koukáme na film z blízké budoucnosti, vidíme buď dokonale naleštěnou vizi, a nebo dokonalý úpadek a špínu? A proč jde vlastně mezi tyto dvě varianty postavit rovnítko? Asi je lidskou přirozeností reflektovat vývoj součastnosti v katastrofě budoucnosti. A možná je to jedniný způsob, jak upozornit na to, že budoucnost začala už včera. Všichni vidíme Babylonskou věž minulosti, představujeme si Babylonskou věž budoucnosti, ale nikdo nechce vidět, že již dnes ve světě mnoho "vizionářů" staví své věže.

Sen každého mladého nacisty! A jak příznačné, že tento film vzniknul práve v Německu zatíženém touto nenávistnou ideologií. A jak normálně u německých filmů cítím z plátna to německé pozadí nebo chcete-li styl, tak tady to nebylo ani moc poznat. Možná kvůli univerzálnosti, možná kvůli jakémusi zvolání do Ameriky: "Probuďte se!"

Říka se třikrát a dost! Jak u mně, tak u filmařů. V trojce cítíme už znatelný úpadek, místy dost velká nuda, ale můžu si říct, že jsem splnil jakousi povinnou vánoční tradici s koukáním na vánoční oddechové komédie.