junxi91

Očekával jsem, že ve druhém díle uvidím masakr v Novgorodu nebo Ivanovo "neúmyslné zabití" vlastního syna Dmitrije či nějakou další krutost, kterou Ivan za své vlády provedl. Místo toho jsem viděl dlouhé divadlo, se spoustou přehrávání a velkolepých až nudných palácových scén. Na začátku přísahá Kurbsky věrnost polskému královi Zikmundovi. Zikmund slibuje, že učiní Kurbského vládcem Ivanových území, jakmile je díky Ivanově nepřítomnosti dobude. Plán je ale zmařen, protože Ivan se vrací do Moskvy. Následuje flashback, ve kterém je Ivan jako dítě svědkem otravy a odstranění vlastní matky, a poté je ukázán jako teenager, který se postavil bojarům, jenž vládli za Ivana v jeho jménu. Začíná reformou rozdělování půdy - bere bojarům půdu, poté je jmenuje správci půdy, čímž zvyšuje svou moc nad nimi. V další scéně přichází jeho přítel Kolychev, nyní mnich Filip, který po vzrušené a emotivní debatě souhlasí s tím, že se stane metropolitou Moskvy, pokud mu dá Ivan právo přimlouvat se za odsouzené muže. Ivan to však poruší a poháněn svým poručíkem Malyutou nechá odsouzené muže popravit dříve, než může Filip využít svého práva. Nechává tak popravit tři Filipovi příbuzné. Fjodor Basmanov, první opřičník zjišťuje, že carevna byla otrávena a oba podezřívají tetku Evfrosinii z otrávení poháru vody. Ivan nařídí Fjodorovi, aby nejednal, dokud nebude prokázána její vina. Bojaři jsou zoufalí a dostanou Filipa na svou stranu. Filip přísahá, že zablokuje Ivanovo zneužití moci, a postaví se mu. Přijde velká scéna v katedrále, kde má být Ivan ponížen. Sboristé zpívají o tom, že Ivan je krutý a pohanský král a malé dítě se ptá na to samé Evfrosinie. Ivan se nasere a prohlásí, že bude přesně takový, jak mu říkají - hrozný. Nyní má jistotu, že tetka otrávila jeho ženu a nechá Filipa zajmout. Bojaři se rozhodnou, že jedinou možností je zavraždit Ivana a novic Pjotr je vybrán, aby pronesl na banket nůž. Skuratov přijíždí pozvat Vladimíra na banket s carem Ivanem a opřičniky. Najednou začne být film barevný. Na hostině opije Ivan Vladimira, zatímco okolo se zpívá a tančí a Vladimir prozradí Ivanovi, že existuje spiknutí s cílem jej zabít a nahradit jím samotným. Basmanov si všimne odcházejícího vraha Pjotra a signalizuje Ivanovi, který předstírá překvapení a nečekaně navrhuje Vladimirovi, aby se stal na chvíli carem. Nechá opřičniky přinést trůn a všechny insignie carské moci a všichni se pokloní "caru Vladimirovi". Potom říká Ivan Vladimirovi, aby jej zavedl do katedrály v modlitbě, kterou by měl vést car. Vladimír váhavě souhlasí a film je opět černobílý. V katedrále přiběhne atentátník a omylem probodne falešného cara Vladimira, a poté se jej zmocní Fjodor Basmanov a Malyuta. Evfrosinia přichází a jásá nad Ivanovou smrtí, než zjistí, že Ivan je živý a mrtvolou na zemi je její syn Vladimir. Ivan nařídí Fjodorovi a Maljutovi, aby propustili vraha Pjotra a děkuje mu za zabití "blázna" a "nejhoršího nepřítele cara". Odsoudí tetku, která drží korunu a zpívá nad mrtvým tělem svého syna. Film je opět barevný a Ivan prohlašuje, že všichni jeho nepřátelé v Moskvě jsou nemilosrdně poraženi a on může obrátit svou pozornost k těm mimo Moskvu. No, tak jsme viděli několik velkolepých scén, ve kterých Ivan posiluje svou moc, stěžuje si na to, že nemá přátele, že ho chtějí bojaři zradit a že Moskva je třetí Řím a ten bude existovat věčně. 

Tak tento film mě na to, že byl natočen za tvrdé stalinské diktatury, celkem nadchnul. Alespoň tedy ze začátku. Skvělé herecké výkony, historické kulisy a hlavně ztvárnění Ivana Hrozného jako sjednotitele Ruska, který bojoval jak proti vnějším, tak proti vnitřním nepřátelům. Na začátku jsou bojary zavražděni Ivanova matka a její milenec. Pak nastává velká korunovace Ivana, který obdrží znaky carské moci - korunu, žezlo a jablko. To se nelíbí bojarům, bratranci Vladimírovi ze Starice a zle vyhlížející tetě Jefrosinyi Staritské. Ivan ve svém projevu prohlašuje svůj jasný záměr sjednotit Rusko a chránit jej jak před vnějšími armádami, tak před vnitřními nepřáteli. Ivan se ožení s Anastasií Romanovnou a následuje svatební oslava. Ivan díky tomu ztrácí přátelství svých dvou nejlepších přátel, prince Andreje Kurbského a Fjodora Kolycheva. Kurbsky se snaží sbalit carevnu a Kolychev odchází do kláštera. Dojde k vypálení několika bojarských paláců, a do carského paláce se vydává prostý lid, kterým se nelíbí, že cara svádí na scestí rodina carevny, Glinští a Zacharinové. Ivan je vyrušen vyslanci z kazaňského chanátu, kteří mu pošlou obřadní nůž s návrhem, aby spáchal sebevraždu. Ivana to pěkně nasere a vyhlašuje Kazani válku. Následuje pořádná scéna obléhání Kazaně v roce 1552, při kterém Ivanova armáda vykopává štoly pod městem, které napěchuje střelným prachem. Kurbský projevuje nesmyslnou brutalitu a je za to Ivanem pokárán. Kazaň nakonec připadne ruské armádě! Během návratu z Kazaně Ivan těžce onemocní a vypadá to, že brzy zemře. Kněží mu dávají poslední pomazání a Ivan nařídí svým příbuzným, aby přísahali věrnost jeho synovi Dmitriji. Pro sjednocení Ruska je zapotřebí jediného vládce. Příbuzní to odmítají a Ivanova tetka nabádá ostatní, aby přísahali věrnost jejímu synovi Vladmirovi. Ivan se zhroutí a je považován za mrtvého. Příbuzní slaví a přísahají věrnost Vladimirovi, a Kurbsky neví, na čí stranu se přidat. Carevna řekne "Nepohřbívej muže, než zemře" a Kurbsky spěšně přísahá svou věrnost Ivanovu synovi Dmitrijovi. Za odměnu je poslán na západ, aby bránil říši před Poláky, Němci a Livonci. Alexej Basmanov, Ivanův oblíbenec se má postarat o krymskou hranici. To vyvolává mezi bojary ještě větší nespokojenost. Přicházejí zlé časy - carevna onemocní a ze všech front přicházejí špatné zprávy. Evfrosinia přichází do paláce s otráveným vínem, které propašuje do místnosti. Královský pár se dozvídá, že Kurbsky přeběhl k Livoncům. Carevna dostane křeče a tak ji Ivan chce uklidnit pomocí číše otráveného vína. Následuje scéna pohřbu carevny v katedrále s truchlícím Ivanem a márami. Ivan zpochybňuje své ospravedlnění a svou schopnost vládnout a přemýšlí, zda to není Boží trest pro něj. Nějak se z toho vymaní a pošle pro svého starého přítele, mnicha Kolyčeva. Přichází Alexej Basmatov, který navrhuje, aby se Ivan místo svých starých přátel obklopil muži, kterým může skutečně věřit - obyčejnými lidmi, "železnými muži" opřičniky, a nabízí mu do služby poněkud zaskočeného syna Fjodora. Ivan to přijímá, abdikuje a opouští Moskvu a očekává, že ho budou lidé prosit, aby se vrátil s tím, že vládne z absolutní mocí z vůle lidu. A tak končí první část, plná dramatických scén, vytřeštěného Ivanova pohledu, špitání mezi bojary, snah o ovlivňování politiky, obléhání Kazaně a pletichaření zlé tetky. 

Tohle se celkem povedlo. Tradiční motiv městečka, ve kterém jsou tvrdě pracující farmáři nuceni platit Yakuze výpalné nikoliv jen každý měsíc, nýbrž každý den. Do městečka dorazí Zatoichi, slepý šermíř, který se náhodně spřátelí s místní starší farmářkou Oumou a namasíruje jí záda, ale nic víc mezi nimi není. Zatoichi působí jako šedivý, otrhaný slepec s holí, ale to je pouhé zdání - v holi má totiž schovaný meč. Synovec od farmářky jménem Šinkiči je závislý na hazardu a rád hraje kostky, ale moc mu to nejde. Také nabídne pomoc dvěma gejšám - sourozencům, z nichž jedna je však muž! Sourozenci přežili jako jediní loupež, ke které došlo na jejich panství před deseti lety. Sourozenci zjistí, že za masakr je zodpovědná stejná Yakuza, která páchá násilnosti v tomto městečku. Na své dětství mají jen nepříjemné vzpomínky. K Yakuze se mezitím přidal mladý a talentovaný ronin jménem Hattori. A s ním se také v boji utká samotný Zatoichi. Předtím ovšem zlikviduje desítky členů gangu. Boj proběhne po tmě, protože jedině tak může být Zatoichi silnější, než ronin Hattori. Po porážce tohoto obávaného bojovníka se vyrovná s druhým velitelem Yakuzy a nakonec se starým nemohoucím barmanem, který je ve skutečnosti šéfem. Film končí velkou slavností s tanečním číslem pod vedením japonského stepařského souboru The Stripes. Ve filmu jsou vtipné záběry, třeba scéna s prací rolníků na poli, karavanou a kráčejícím Zatoichim na hrázi, ve které se vše odehrává v rytmu. Později stejní rolníci tančí v dešti a stříkají na sebe bahno. A také jsem se dozvěděl, že při hraní kostek stačí zavřít oči, tipnout součet a ono to vždy vyjde! Nechyběla spousta zabíjení, masakrování, krve a brutálních scén, okořeněných černým humorem a některými bizarními postavami, jako byl postižený tlusťoch, běhající s oštěpem kolem domu farmářky Oumy.

No, čekal jsem to lepší, místy se to fakt pěkně táhlo. Lidé, kteří zažívali bídu a nespravedlnost nežili jen v 19. století za Victora Huga, ale také v tom úžasném století 20., které se na začátku filmu tak bouřlivě oslavuje. Hlavním hrdinou je nejprve Henri starší a poté Henri mladší. Henri starší je řidičem jistého hraběte, který si však v půlce cesty prostřelí hlavu, vidí to myslivci a udělají z Henriho vraha, a tak skončí na galejích. Jeho manželka si najde práci v hospodě v Normandii a její syn Henri tam vidí filmové zpracování Bídníků. Otec se se svým spoluvězněm pokusí utéct přes studnu, ale stráže si na ně počíhají, a tak otec raději spadne dolů a zahyne. Matka musela dělat štětku hostinskému a po smrti svého manžela si podřeže žíly. Henri se stává sirotkem a začne boxovat, do školy nechodí a neumí číst ani psát. Tak to nám to století pěkně začalo. A pokračovalo ještě lépe. Baletka Elisa si vzala Andrého Zimana, židovského novináře a studenta práv. Ti se setkávají po představení baletu na motivy Bídníků. Po letech se vezmou a mají dceru Salomé. Přichází však Němci a pro židy nastávají dost kruté časy. André, Elisa a Salomé se pokoušejí utéct do Švýcarska a veze je dobrák Henri. Ten má totiž svou stěhovací společnost. Po cestě mu André předčítá Bídníky a Henri cítí, že se může ztotožnit s každou postavou tohoto románu. Přechod přes hranice však nevyjde a převaděč je domluven s Němci, kteří židy postřílejí, Elisa je zatčena a André zraněn, ale najdou ho farmáři, kteří mu poskytnou azyl. Henri má své kumpány, kteří nejprve pracovali pro Němce, ale pak se přidali k odboji a využívají toho při vykrádání domů. Elisa musí bavit nácky, ale je příliš vzdorná a skončí v koncentračním táboře. Henri a spol. zinscenují útok na vlak, který převáží prachy do Vichy, a pak se vydají do hospody v Normandii, kde Henri vyrůstal. Zrovna přichází den D a Henri s chlapama podporují vyloďující se spojence tím, že zlikvidují bunkr s Němci. Henri zachrání život Mariuse, syna majitele hospody. Henri má na konci války možnost provozovat tábor v Normandii, a dostane zde dopis od Salomé, která nemá jak kontaktovat svou rodinu. Vezme jí do letoviska, pojmenovaného Chez Jean Valjean. Elisa přežila koncentrační tábor a přidává se k ním. A kde je táta André? Henri je obviněn z toho, že za války loupil a zapálil vlak, a tak skončí ve vězení a čeká na soud. Andrého drží jeho zachránci na farmě a říkají mu o tom, že Němci vyhráli válku a nacisté vládnou světu. A to vše dělají jen proto, aby mohli žít z jeho židovských peněz, které má ve švýcarské bance. Farmářova žena svého manžela podporuje, a zároveň si myslí, že to mezi ní a Andrém jiskří. Mezitím dojde v letovisku k přestřelce, kdy se Henriho kamarádi postaví policajtům a hlavně jejich veliteli, který za války spolupracoval s gestapem a už jednou Henriho mučil. Po cestě na policejní stanici se chce Henriho zbavit, protože ten o tom všem ví, ale nakonec mu Henri vyčte jeho spolupráci s režimem ve Vichy a on se raději odpráskne, než aby skončil u soudu. Na farmě se oba manželé vzájemně zlikvidují a André konečně unikne ze sklepení a zjistí, jak válka doopravdy skončila. Přidá se ke své ženě a dceři v Chez Jean Valjean a jako právník hájí Henriho u soudu. Všechno dobře dopadne a bude také svatba! Bylo to podle mě zbytečně dlouhé, ale obsah stál za to, ukazoval zkaženost lidí, která je stejná napříč staletími, závist, udavačství, převlékání kabátů a morální nezkaženost Henriho, který vytrval až do konce a to se mu vyplatilo. 

Soudruzi za socialismu kromě blábolení umožnili také natočit několik kvalitních filmů, a tohle je jeden z nich. Příběh doktora a psychiatra Karla Janského, který učinil objev v trochu jiném medicínském oboru, než kterému se přímo věnoval. A navíc nebyl za svého života ani pořádně uznán. Na začátku se Janský dostaví na závěrečné zkoušky pozdě a je při tom náležitě grilován profesorem Karlem Kuffnerem, ale i ten je Janského znalostmi překvapen. Janský neuznává psychiatrii jako vědu a chce se stát chirurgem, ale to mu nevyjde a nechce žádnou protekci. Kuffner je přednosta psychiatrické kliniky a výzkumného ústavu, kde se nakonec uplatní také Janský. Jeho kolegou je doktor Kozdera a ti dva společně tráví na klinice veškerý čas, kromě odpoledních hodin od šesti do devíti, kdy může být Janský doma se svou ženou a dětmi. Jejich úkolem je najít nové léčebné metody psychicky nemocných jedinců. Povede se jim provést úspěšnou transfuzi krve u pacientky, která si podřezala žíly. Rozhodnou se provést experiment, jehož náplní je souvislost mezi srážlivostí krve a duševním stavem člověka. Po bádání se zjistí, že souvislost není žádná, a tak se Janský zblázní, strhne z nástěnky diagram a jde domů s tím, že podal výpověď. Doma jej však jeho dcera díky svým otázkám na červené krvinky přesvědčí, aby ve svém výzkumu pokračoval. Zjistí, že lidská krev se dělí do čtyř skupin, ale při přednášce před spolkem lékařů je jeho objev konfrontován s výsměchem hematologů, kardiologů a nefrologů. Jediný profesor Kuffner se jej zastane a poukáže na důležitost tohoto objevu. Ve výzkumu pokračuje Kozdera a vydává se kvůli tomu do Maroka, kde probíhá válka za nezávislost. Povede se mu provést 30 úspěšných transfuzí, ale nakonec je zastřelen, protože se přidá k rebelům. Přichází první světová válka a Janský na bojišti opět zachraňuje životy díky svým transfuzím - povede se mu jich zachránit 19. Ale zrovna, když je na návštěvě vojenská inspekce, tak se transfuze nepovede a Janský to vzdává. Navíc se opět ozývá jeho bolest na srdci, jelikož se často pracovně přepíná. Když se dozví od vojenského sluhy, že mu přeházel jeho vzorky krve, tak dostane infarkt a léky k němu díky podezřívavým policajtům už nedorazí. Na závěr však před spolkem lékařů zdůrazní profesor Kuffner jeho význam pro vědu a zařadí jej mezi jména jako Koch, Pasteur, Bernard, Adler a další, které si nepamatuji. Myslím, že film se celkem povedl, na svou dobu byl natočen fakt dobře a povedlo se mu zdůraznit odkaz jednoho z nejvýznamnějších českých vědců. Jo, a jeho příjmení se píše s krátkým A!

Možná jsem se dozvěděl něco nového o tom, jak si podmanit ženskou a že má prý nad číčou nějaký bod, jehož stisknutím si ji získáte. A také jsem se opět přesvědčil o tom, že domina Atia je prostě krutá, nadržená a vypočítavá kunda, typický vzor pro dnešní feministky. Ale hlavně bylo jasně poznat, že jakmile začne jít do tuhého, tak se i vznešené rodiny ve svých palácích musejí obávat nasrané lůzy. A to je dobře.

Takový podivný a zvláštní francouzský film, snažíce se vytvářet humor skrze kontrast mezi obyčejnou chudší čtvrtí a moderní vilovou čtvrtí, který mě však příliš nezaujal...Tak snad příště, stejně jsem u toho usnul.

Nacistická říše zla už mlela z posledního, ale skupina šestnáctiletých gympláků byla pořád přesvědčena o tom, že můžou po zapojení do bojů zvrátit průběh války a vyhrát. Američané se blíží k malému německému městečku, kde se nachází také gymnázium. Na něm studuje sedm chlapců ve věku okolo 16 let, kteří nevnímají vážnost a nebezpečí války. Snaží se žít své životy normálně a zároveň cítí vzrušení z bojů. Mají však své osobní problémy. Karl je zamilovaný do Barbary, mladé asistentky svého otce kadeřníka, ale přistihne je poté, co spolu kopulovali. Klaus nevnímá to, že se líbí své spolužačce Franzisce. Walter je zase naštvaný na svého otce, který je místním členem NSDAP a rozhodnul se zachránit si vlastní kůži pod záminkou důležitého setkání Volkssturmu. Jürgen je synem padlého německého důstojníka a chce dostát jeho pověsti. Chlapci dostanou povolávací rozkazy a jsou z toho nadšeni, ale po jednom dni výcviku v kasárnách jsou v noci povoláni do bojů. Chystají se k odjezdu, a při tom jeden učitel žádá velitele roty, aby držel chlapce mimo bojové akce. Chlapci jsou zařazeni k obraně místního mostu, který bude ale stejně vyhozen do luftu, pod velením jednoho poddůstojníka. Po obsazení pozic u mostu se poddůstojník vydává pro kafe do města, ale po cestě si ho splete hlídka s dezertérem, on zpanikaří a při pokusu o útěk je zastřelen. Díky těm hlupákům zůstanou chlapci sami u mostu bez velení a bez kontaktu se svou jednotkou. Chlapci jsou u mostu a rádi dávají do cesty zátarasy. Projíždí kolem nich konvoj nákladních automobilů s raněnými a zmrzačenými vojáky a také s důstojníkem, který získal Železný kříž. Všichni se zoufale snaží uniknout z bojové fronty, ale chlapci se rozhodnou držet pozice u mostu se slovy „Voják, který brání jen jeden metr čtvereční země, brání Německo“. Končí noc a přichází svítání a s ním přilétá americká stíhačka, která začne po chlapcích pálit a zabíjí nejmladšího z nich Sigiho, který chtěl ukázat svou odvahu. Chlapci zaujmou své pozice a rozhodnou se bránit most před třemi americkými tanky a pěchotou. Walterovi se povede pomocí Panzerfaustů zničit dva tanky, ale jeden po druhém jsou chlapci zabiti. Jeden americký voják je vyzývá, aby se na to vykašlali a skončili s palbou, ale Karl mu rozstřelí břicho. Je to dost surová scéna, kdy voják pomalu umírá, zatímco Klaus prosí Karla, aby ho zastřelil, ale Karel už je zabit střelou z kulometu. Klaus pak zešílí a vrhne se po hlavě proti Američanům. Nakonec poslední tank a pěšáci ustoupí, ale přežijí pouze dva chlapci, kteří "splnili svou povinnost pro fýrera a pro vlast". Nakonec dorazí německá demoliční četa a následuje další podivná scéna, po které zůstane jen jeden přeživší chlapec, který se traumatizovaný a probuzený do reality vrací domů. Co více k tomuto filmu dodat? Žádná monumentální hudba, velkolepé scény, jen zoufalost, tupé odhodlání a spousta mladického nerozumu tváří v tvář nevyhnutelné porážce. Kdyby se raději vzdali a vrátili se domů a zkoušeli to na své spolužačky a asistentky otců, udělali by lépe. 

V nacistickém Německu musela určitě žít spousta silných, vytrvalých a odhodlaných nadlidí, pro které přece není problém vylézt na Severní stěnu hory Eiger, což je poslední nezdolaná stěna v Alpách. Je rok 1936, blíží se olympiáda v Mnichově a je na čase to změnit. Němečtí horolezci Toni Kurz a Andi Hinterstoisser a jejich kamarádka z dětství, novinářka Louise, pocházejí z bavorského Berchtesgadenu. Louise a Toni spolu mají také vztah. Muži narukovali do armády a jsou úspěšnými horolezci, ale velitel nemá pro jejich aktivity pochopení a nutí je čistit latríny za porušení vycházek. Není jim dovoleno odejít z armády, přesto to udělají, protože více než politika je zajímá horolezectví. Chtějí se tedy zúčastnit soutěže o to, kdo první vyleze Severní stěnu, a kromě nich soutěží také tým Rakušanů, který doufá, že Rakousko bude začleněno do Německé říše. Reportérku Louise pošlou její nadřízení, aby společně s její kolegyní fotografkou sledovaly výstup německých horolezců. Kurz a Hinterstoisser cestují bez peněz do Bernských Alp, jedou na kole a spí ve stanu. Reportéři mezitím zůstávají v luxusním hotelu Kleine Scheidegg. Francouzští a italští horolezci to vzdají, a nechají Němce a Rakušany samotné. Oba týmy po dvou lezcích se tedy vydávají na vrchol a ostatní je sledují zespod pomoci dalekohledů. Nejde to však dobře, a tak se oba týmy spojí, aby přežily. Skoby bohužel nedrží ve skále tak pevně, aby udržely horolezce na lanech, padá lavina a kamení a také přijde sněhová bouře. Po třech dnech, dvou nocích, několika traverzách a ledových polích nezbývá nic jiného, než to vzdát a vrátit se. Ale sestupovat dolů není o nic jednodušší, než stoupat nahoru... Sportovně-dobrodružné drama, během kterého se zatajuje dech nad odvahou horolezců a nebezpečím, kterému musejí čelit, podporované politickou propagandou o tom, že se buď musejí dostat nahoru, nebo tragicky zahynout, aby se o tom dala udělat pořádná reportáž. Nechutný cynismus tehdejší doby, reprezentované redaktorem, od kterého nakonec Louise znechuceně odejde.

Absurdní, pitomý, místy nechutný a nesmyslný nářez, který vás však nějakou záhadnou ďábelskou silou drží u obrazovky a nelze to jen tak vypnout. Addamsova rodina se skládá z hlavy rodiny Gomeze, jeho hezké ženy Morticie a dvou dětí - sadistické a morbidní Wednesday a jejího pokusného králíka a bratra v jednom Pugsleyho. Také je zde stará bába, vysoký služebník s velkou hlavou Lurch a také chodící ruka. Gomez lamentuje nad ztrátou svého bratra Festera, který zmizel před 25 lety. Jeho právník Tully Alford dluží peníze jedné lichvářce a podvodné umělkyni jménem Abigail Cravenová. Všimne si však toho, že její adoptivní syn Gordon je až příliš podobný Festerovi. A tak vymyslí plán - syn Gordon se představí jako Fester a infiltruje se do povedené rodinky Addamsových. Zde má najít trezor plný bohatství. Tully a jeho žena Margaret se účastní podivné seance, kterou vede stará bába, během které se snaží kontaktovat ducha Festera. Gordon přichází a vydává se za Festera, zatímco Abigail se vydává za německou psychiatričku jménem Greta Pinder-Schloss. Nakecá jim, že Fester byl posledních 25 let uvězněn v Bermudském trojuhelníku, dokud nebyl nalezen v síti na tuňáky. Gomez je rád, že má "Festera" zpátky a společně si prohlížejí fotky z dětství. Gordon pochopí, proč se bratři pohádali - Fester měl totiž úspěch u žen a Gomez usiloval o to, aby mu přebral siamská dvojčata Fauna a Flóra. Gomez však začíná mít podezření, že "Fester" je podvodník, jelikož si nepamatuje na důležité věci z minulosti, třeba to, jak dostat palce z hračky jménem "chytač palců". Gordon se nedokáže dostat do trezoru (nezná správnou knihu, kterou je třeba vyjmout z knihovny) a Morticie mu připomíná důležitost rodiny a pomstu všem, kteří ji zradí. Abigail přesvědčí Gomeze, že jeho podezření je způsobeno tím, že se se svým bratrem dlouho neviděl. Gordon se sbližuje s rodinou Addamsových, zejména s dětmi, kterým pomáhá připravit jejich krvavé šermířské vystoupení pro školní hru. Po hře Dr. Greta trvá na tom, že "Fester" musí rodinu ještě jednou opustit, a tak Addamsovi uspořádají velkou oslavu pro širší rodinu a přátele, během níž se chce Abigail dostat do trezoru. Zároveň se tančí ostošest. Tully se dozví, že Fester je majitelem veškerého majetku rodiny Addamsových, a proto využije souseda Addamsových, soudce George Womacka, aby obstaral proti rodině soudní příkaz, který jim zakazuje vstup na jejich panství. Soudce stejně Addamse nesnáší za to, jak mu do domu neustále odpaluje golfové míčky. Gomez s tím chce bojovat u soudu, ale má smůlu. Rodina je tedy bez domova. Abigail, Gordon a Tully se snaží dostat přes nastraženou past do trezoru, zatímco Addamsovi jsou nuceni přestěhovat se do motelu a najít si práci. Morticia čte morbidní pohádky dětem v mateřské škole, Wednesday a Pugsley prodávají nápoje před školou (které nejsou z pravých dívčích skautek) a Ruka se stává kurýrem. Gomez se stává depresivním a letargickým. Morticia se vrací do domu Addamsových, ale je zajata a mučena na skřipci a Abigail s Tully chtějí zjistit, jak se dostat do trezoru. Situace vypadá pro rodinu beznadějně, ale Ruka informuje Goméze o o tom, co se stalo jeho ženě a ten ji valí zachránit. Aby toho nebylo málo, tak se Gordon obrátí proti své sekýrující matce. A je to vůbec Gordon? Film s chytrým příběhem, morbidním a pokleslým humorem, bizarními postavami a atmosférou 90. let - to můžu.