AGAMENON

Osobně si myslím, že režisér a výtvarník Rumen Petkov nebyl při tvrbě tohoto filmu úplně příčetný. Neskutečně bizarní chování postav a jejich animace. Velmi by mne zajímalo, jak bych na film reagoval jako dítě, když i Divokou planetu jsem těžce rozdýchával. A co teprve ten filozofický konec. Za sebe pravím, nikdy více.

Neskutečně zastarele působící počin, navíc černobílý a neširokoúhlý, v 80. letech? Tak to je opravdu něco. I přes velmi střídmou stopáž, se film neskutečně vleče a vnitřní monolog hlavního hrdiny je absolutně zbytečný, pokud člověk vychodil aspoň pomocnou školu. Téma korejské války je trochu obnošená vesta, ale Kim Ir-sen bohužel asi neměl už moc co nabídnout, tak se neustále vracíme do minulosti. Scénář podle pravidel božského prezidenta, akce docela solidní a hlavní představitel byl dobře obsazen. Jeho hlavní láska působí trochu obstarožne, hlavně že je správně uvědomělá.

Hlavní myšlenka filmu je velmi, velmi diskutabilní. Prostě oslavovat vraždící děti, mi přijde hodně perverzní. Dost to připomíná situaci v Africe. Jinak se mi film líbil, nebyl špatně natočen, kvalitní dabing, jen dítě vrážící kudlu do břicha vojáka je divné (co teprve kropení ze samopalu). Čekal jsem něco jiného, děti budou nosit depeše, narušovat trati, pozorovat, atd., ale zabíjet a pak je oslavovat, tak to opravdu ne.

Pseudoumělecký psychoblábol nejhrubšího zrna. Sledování těchto psychicky labilních jedinců je opravdu vyčerpávající. Ve filmu se nenachází jediná postava, která by neměla být hospitalizována na uzavřeném oddělení na Húskově 2. Takemicu složil opětovně svou nervy drásající hudbu, ve které byl opravdový mistr, pokud bylo jeho záměrem, přivodit mi nervový šok. Hezké studiové scény nedokáží zakrýt špatný, nudný scénář, hrající si na víc, než skutečně je.

Zvláštní film, velice zvláštní. Režisér pracuje s lehkou dávkou mysticismu, který je bohužel absolutně zbytečný a působí trapně. Není třeba se domýšlet, proč byl film, i přes své artové zabarvení, oblíbený mezi normálními diváky, prostě sex je náš. Jošimura vypadá dobře a Otowa rozhodně není tak stará, jak se nám snaží namluvit a ten obarvený pramen vlasů, je hodně špatně udělaný. Postava samuraje a jeho masky je zajímavá svou nedoslovností.

Legendární silvestrovský bonus 1989. Tehdy to byla absolutní bomba, akce, humor, roboti, dotěrná ústřední melodie, tomu nešlo odolat. Imbecilita scénáře je nepochybně záměrná, protože je to opravdu neskutečná šílenost, když k tomu připočteme přehrávaní absolutně všech herců, může z toho vyjít pouze dvě možnosti. Debilita nebo kult, tady se stalo to druhé. Je sice otázkou, zda by byl film tak populární i bez kvalitního dabingu (ostatní díly jsou opařeny klasickým překrývacím), který možná stojí za všemi solidními hláškami snímku (Šimon a Matouš je klasický příklad). Závěrečná bitka robotů mi utkvěla v paměti po dvě desetiletí, to něco znamená.

Pokud by to byl hraný dokument, bylo by to nesmírně zajímavé, coby narativní film to moc nefunguje. Příběh je v podstatě nulový, navíc díky oslovování všech teto, strýci se ztrácí rozlišovací schopnosti, kdo je vlsatně kdo, což při pár postavách je opravdu umění (pořád nevím, co to bylo za chlapa, co oral buvolem). Pro nás je odstrašující, jak se žilo v Číně ještě v polovině 20. století (aspoň kadibudku si mohli postavit). Možná jsem nebyl ve správném ropoložení (nevyspání a návrat ze směny), ale ke konci jsem se modlil za konec.

Korejský Romeo a Julie. Není moc těžké uhádnout, proč je tento příběh tak oblíbený. Krásná, pilná, skromná, pracovitá a vzdělaná dívka dokáže okouzlit místního šlechtice, jejich láska musí projít množstvím zkoušek, aby nakonec spočinuli v láskyplném objetí. Velkofilmové klasické pojetí k tomuto druhu filmů, možná některým to může připadat zastaralé ztvárnění, ale pro mne to bylo špičkové. Možná mi trochu vadilo nadužívání studia a „skromný“ domek Čchun-hjang vypadal stejně honostně, jako dům místodržícího. A naopak třeba historická plachetnice se objeví jenom na pár sekund. Některé památky mi byli povědomé a jsem přesvědčen, že jsem je již v jiných filmech viděl, ale hlavně je to první film s KLDR, kde jsem viděl postavu jíst. Krásná hudba i exteriéry, škoda že je to dalších ze snímků, které už nikdy neuvidím.

Ač si Kim Ir-sen říká co chce, ale tohle podle mne není nejlepší KLDR film. Hlavní hrdinka je krásná, pracovitá, poslušná, prostě je ztělesněním všech cností socialistické korejské ženy. Scénář ji nutí neskutečně trpět, takže bych se ani nedivil, kdy nakonec přišla o ruce a nohy. Postavy jsou černobílé, jakákoliv honorace je zlá, kolaborující s Japonci (jejich nenávist je pochopitelná), jako v každém KLDR filmu. Krásné exteriéry, pěkná hudba i dobré herecké výkony. Jen by mne zajímal osud vzbouřených vesničanů, ale to nám filmy (radši) nikdy neříkají.

Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu.