Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenzie (33)

plagát

Špunti na vode (2017) 

Nuda nuda, šeď šeď. Další zbytečný film a spousta vyhozených peněz. Je s podivem, jací herci v něm přijali účast. Za prachy asi cokoliv.

plagát

Můj vysvlečenej deník (2012) 

dvě hvězdičky ze tří za Veroniku Kubařovou, jinak trochu zmatená jednoduchá puberťácká ptákovina, ale zase lepší než Vinetou poslední výstřel.

plagát

Premlčané (2022) 

Na naše poměry zajímavý námět. Bohužel chybí potřebný spád. Obvykle bývá problém napěchovat téma do času 1,5h, tady se natahovalo, aby se taková stopáž vůbec dokázala vyplnit. Méně pozorný divák, který si k televizi co chvíli maže rohlík nebo hledá Haribo medvídky ve skříňce kuchyňské linky, se v souvztažnosti postav po chvíli ztratí. Roden nešťastně sem tam drmolí, že mu není rozumět a proč tam nastrčili takovou šlupku, jako je DeCastelo, je těžko pochopitelné. Chybí happy end, což více či méně odpovídá české realitě. Film stačí ale vidět jen jednou, podruhé už v sekvenci není co objevovat. Na to, jak pohnutou měl film finanční a vlastnickou historii, se natočil hloupě draho, studiovky tohoto typu se dělají za 60% ceny.

plagát

Snehulienka (2012) odpad!

Tak to je movie mazec. Horda liliputů, představujících trpasliky s vytahovacíma nohama v kovbojském klobouku, armádním baretu, konkistadorské helmě, ba i kožešinové čapce lovců mamutů s vypreparovanou čelistí jakési šelmy, řeší, jestli jim Sněhurka "čmajzla prachy" a podmínkou jejího soužití s touhle bandou mentálních atletů s trotlovským syndromem je, že Sněhuka začne krást. Snad z důvodu rasové vyváženosti nechybí ani trpaslík Číňan v cylindru. Nedílnou součástí je její nácvik džuda a karate, kdy do princeznovských bílých šatů bývá Sněhurka po pádu na žíněnku na sněhu trestána mečem po zadku za svá bojová pochybení, což nakonec samozřejmě v souboji se sličným princem, jenž ji měl původně políbit, využije a dá mu pěstí. Přičemž jeden z trpaslíků, když ji vidí na zádech, neopomene podotknout, že je k sežrání. Královna nutí kouzlem prince, aby se ji snažil stále olizovat. Žádný Prófa, Rejpal, Šmudla nebo Kejchal, ale Žrout, Napoleon, destruktivní Boural, Humusák, Půlprst či Vlk ... někteří chodí pravidleně chlastat do krčmy a vracejí se notně pod parou. Pitomče, blbečku patří k jejich běžnému slovníku. Nakonec ale jako v každé pohádce vše dopadne dobře. Princ se to naučil a už líbá docela slušně a královna (Julia Roberts - proč proboha) zestárne... Ale co byste chtěli za 85 milionů dolarů.

plagát

Ženy a život (2022) odpad!

Amortizace kamer a střižny byla bezpochyby dražší, než tragický výsledek tohohle smutně tristního počinu. Další pokus o rádoby srandu? Nebo jen zpronevěra peněž nešťastných producentů? Přece při denní práci každý vidí, jak je to hloupý a trapný. Pominu-li absenci alespoň trochu hodnotných zážitků i přítomnost byť jen náznaku legrace, chápu, proč tam "hrál" Kohák nebo Lounová... ale proč roli v tomhle psím kusu vzal mistr Lábus nebo Veronika Freimanová, mi zůstává záhadou. A zlatý zářez na pažbě trapnosti a nekompletence filmových tvůrců už mohla dokonat jen Decastelo s Lafitou. Stalo se. OMG.

plagát

Zakázané uvoľnenie (2014) 

Za ten nápad s byť absurdní lízačkou který to aspoň trochu změnil z totální nudy na menší nudu... jinak velká trága... kdybych si měl vzít takovou hysterku, volal bych spíš Bohnice než stál před oltářem, kdo vymýšlí takhle stupidní náměty a kdo jejich nesmyslnou realizaci platí? Kdo dává miliony na tyhle zbytečnosti?

plagát

Večierok (2021) odpad!

no to je mazec... kdo zaplatil tolik, že Roden tohle přijal??? Pomooooooooocccccccc. To producent peníze někde krade? Mít je ode mne, tak je chci zpátky

plagát

Úsmevy smutných mužov (2018) 

S velikou citlivostí, jemnou nadsázkou a přiměřeně podanou pravdou se režisérovi podařilo skvěle zvládnout obrovsky třaskavé téma. V roce 1988 natočil Dušan Klein psychodrama se stejnou tematikou "Dobří holubi se vracejí", tehdy jsem jako brigádník pracoval v protialkoholní léčebně Želiv a při filmu jsem se vlastně vrátil do práce. Už nikdy jsem nechtěl podobné dílo vidět! Dalo mi to hodně přemlouvání a vlastně mě přesvědčila Stipkova hudba a píseň Kříž. Pár slov na 5 akordů, které vyjádří celý děj včetně závěrečné naděje. Nevěřil bych, že tak náročné téma lze stvořit tak poeticky, nevtíravě, bez psychologického tlaku na diváka a ponechat vyjádření pravdivosti postav i děje v únosné rovině. Pana Formánka a jeho osobní příběh znám jako cestovatel dlouhá léta, od rajtování na tažných koních po meditace se šamany - žil jsem na Bali, ve střední Americe... a prošel stejným dějem. Je nakonec jedno, o jakou závislost (drogová, alkoholová, gambler....) se jedná, důsledky a její eliminace jsou de facto stejné. Díky práci v Želivě a lékařské praxi jsem tyhle zkušenosti dokázal odbourat dřív, než jsem je byť jen zkusil. Mnoho mých přátel tolik vůle bohužel nemělo a mnoho z nich už mezi námi není. Tím spíš oceňuji, jak se tohle ošidné štábu podařilo krásně a výmluvně uchopit. Názor, že "herci nemají co hrát" je mylný. Hrají přesně to, co žijí pacienti léčebny. Mnohdy celé dny nic. Jen se dívají do jednoho bodu, kývají v pravidelných intervalech nebo ve strnulé křeči jen tak existují a z toho stavu je občas vyruší jen to, že se pomočí nebo dostanou škytavku. Porovnejte s filmem Dobří holubi se vracejí a zjistíte, jak jsou si podobné, ale oč je tahle varianta přijatelnější.

plagát

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) 

Tahle československo kinematografická osmdesátá léta, kvalitu herců ani scénářů a výběr vždy odlišných námětů už nikdo nikdy nedožene. A když se v titulcích objeví ještě Svěrák x Smoljak, není možné udělat chybu. Nabízí se dilema - proč v době archaické techniky a prapodivných filmových technologií za striktního soudružského dozoru dokázali tvůrci v tak zúženém manipulačním námětovém prostoru komunistických cenzorů dělat takové skvosty. Možná by dnes stačilo jen více myslet a nedělat za každou cenu trapnosrandu. Chocholoušek nechť je inspirací i zdviženým ukazováčkem současným tvůrcům. Je to marný, je to marný, je to...marný. Psychiatrie?

plagát

Stáří není pro sraby (2022) 

Film, u kterého si klidně vyluštíte křížovku a nic vám neuteče. Děj řídký jako cedník na houskový knedlík, srandy jako by tím cedníkem už protekla a naštěstí tam nechybí ani pseudoherec Matonoha, protože když je někde něco hodně mizerného a špatně natočeného, on to dorazí. Je s podivem, že jinak A-čkoví herci se podvolili k takové frašce. Jednu hvězdu snad jen za námět, který kdyby uchopil schopný režisér a zdatný scénárista, mohl být podkladem pro fajn komedii. Kdo a proč dává tragédovi, jakým samozvaný pseudorežisér Magnusek bezpochyby je, peníze na tyhle paskvily, je záhadou. Další komentář nemá smysl. Je to jako škrábat prase ne zádech a chtít aby se zasmálo.