VN85

V komparzu v roli tanečnice při taneční soutěži vystupuje i Jitka Čvančarová.

Když se Bohouš (Milan Lasica) rozhoduje o přijetí místa ekonomického náměstka, tak o víkendu přijíždí autem k bratrovi (Pavel Zedníček), aby se rozhodl, zda místo přijme. Zpět však odjíždí vlakem.

Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska.

Ve 13. epizodě 1. série s názvem Akce Lux jsou přehozeny jmenovky u historiků Františka Hanzlíka a Jiřího Bílka.

Na začátku epizody má Michal Runa (Ivan Trojan) habilitační přednášku za získáním titulu docent. Dle popisu cedulky přednášky je ale pouze držitelem titulu PhDr. (malý doktorát) a nikoliv Ph.D. (velký doktorát), bez něhož by se o habilitaci vůbec nemohl pokoušet.

V 8. epizodě s názvem Holešov 1918 si jednoho z komparzistů zahrál pozdější holešovský starosta Rudolf Seifert, a to ve scéně, kdy v hospodě zdejší pijáci brojí proti židům.

Bedřich Jarý (Ivan Trojan) při prošetřování údajného andělíčkářství v Samotíně navštíví i inzerci deníku České Slovo. V Brně ovšem České Slovo nevycházelo, nýbrž jeho lokální verze Moravské Slovo.

Když poslanec Slepička (Marián Labuda st.) interpeluje v Poslanecké sněmovně ministra Pádla (Marek Vašut), tak ministr sedí mezi poslanci. Ve skutečnosti členové vlády sedávali dle zasedacího pořadí v čele naproti poslancům.

Ve filmu se hovoří i o emigraci lidoveckých politiků Jana Šrámka a Františka Hály v období protektorátu. Nazváni jsou exministry, přičemž ale František Hála se ministrem (pošt) stal až v roce 1945.

Když Mrázek (Josef Větrovec) přeje Bohoušovi (Josef Kemr) ke svátku, tak ten odpoví, že toho dne je Bohuslavy a on jako Bohuslav to slaví až za čtyři neděle. Ve skutečnosti je toto rozmezí přibližně šest týdnů, jelikož Bohuslava má svátek 7. července a Bohuslav 22. srpna.

Natočeno dle skutečného příběhu příslušníka československého letectva v Británii Jana Wienera (1920–2010).

V roce 2021 ve 30 frankofonních školách v kanadském Ontariu vyřadili a spálili na 5 tisíc knih, kdy tímto měl být pohřben popel rasismu, diskriminace a stereotypů v naději, že Kanada vyroste v inkluzivní zemi, kde všichni mohou žít v prosperitě a bezpečí. Mezi spálenými knihami byla i komiksová předloha tohoto filmu „Asterix a zámořská plavba“, jelikož pokrokářům vadilo zobrazení domorodé ženy a její údajná sexualizace.

V roce 2021 přestala americká stanice Comedy Central tento díl vysílat.

Kancelář JUDr. Širokého (Leoš Suchařípa), jenž Bohušovi (Bolek Polívka) zprostředkovává nabídku Japonců na odkup cihelny, se nachází v dnešním sídle Ústavního soudu ČR v Brně.

Inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) na začátku filmu říká svému kolegovi Veverkovi (Radek Holub), že v Karlových Varech 8/9 místních Němců jsou členy Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Film se odehrává v roce 1937, přičemž masové vstupování Němců do SdP ale začalo až v první půli roku 1938. I poté ale angažovanost Němců v SdP nedosahovala tak vysokého podílu.

Psychiatrická léčebna byl zámek Jezeří na Mostecku.

Otec Marie Kudeříkové Josef byl ve Vnorovech na konci 20. let 20. století starostou za lidovou stranu.

Autorem předlohy byl spisovatel a v letech 1990–1998 starosta Bystřice pod Hostýnem Pavel Hejcman. Pavel Dejl byl jeden z jeho několika pseudonymů.

V epizodě Bomba (1996) Jarda Dušek (Petr Nárožný) říká roztržitému profesorovi, který si u něj zapomene kufřík, že dveře u výčepu s nápisem vedou do sklepa (je na nich i nápis „sklep“). V epizodě Forbes (1996), když jej popadne amok z výhry domácího Jonáše (Václav Knop), je ale vidět, když jimi proběhne, že vedou na chodbu.

Stejnojmenná knižní předloha Svatopluka Turka, jenž byl u Bati v letech 1926–1933 kresličem reklamních plakátů, byla vydán v říjnu 1933 pražským nakladatelstvím Sfinx. J. A. Baťa zažaloval autora a nakladatele za úražku na cti, 2. listopadu 1933 byl náklad zabaven na základě usnesení Krajského soudu v Praze. Žalovaní se hájili tvrzením, že šlo „o dílo literární a nikoliv o klíčový román, ve kterém nikdy nechtěli tvrdit, že stěžejní postavy by se vyznačovaly opovržlivými vlastnostmi a že litují, že kniha vzbudila dojem opačný“. V roce 1938 bylo vydání díla soudně zakázáno a žalovaní se vzdali autorských práv ve prospěch firmy Baťa. Román byl znovu vydán až po válce roku 1946.