Parlay

Atmosférický, záhadný a napínavý snímek s vynikajícím Leonardem DiCapriem, který mohu jedině vřele doporučit. Vizuálně působivé snové vize a flashbacky, tísnivé, tajemné prostředí na odlehlém ostrově se rozléhajícího psychiatrického ústavu a mrazivý hudební doprovod se společně podílí na mimořádném filmovém zážitku.

Snímek stojí na vynikajících hereckých výkonech všech titulních představitelů, z nichž dle mého názoru nejlepší výkon podává Clive Owen. Herecké výkony jsou ovšem na snímku tím jediným neobyčejným. Jedná se „pouze“ o poctivě odvedené, kvalitní filmařské řemeslo, které nabízí do jisté míry (!!!) autentickou mozaiku čtyř lidských osudů odehrávajících se na pozadí dnešního Londýna.

***„Ty sobecký, nestoudný slabochu!“ „ To si vyřiď s ním, on mě napsal!“*** Vskutku moc pohodový a příjemný rodinný fantasy snímek v profesionálním audiovizuálním kabátku s prvotřídním hereckým obsazením. Dokonalý příklad nenáročné, vkusné a kvalitní rodinné zábavy.

Snímek je inspirován skutečnými událostmi. Pokud se autoři snažili poctivě držet co nejvíce faktů na úkor vyumělkovaného „pohollywoodštění“, tak se jedná o úžasný příběh. Ale, čert to vem… I kdyby tomu tak nebylo, snímek na své působivosti nijak neztratí. Milý a dojemný film, kterému nechybí humor ani přesvědčivé herecké výkony. Samozřejmě tím mám na mysli především Sandru Bullock, která zde předvádí zřejmě nejlepší výkon její kariéry, avšak nesmím opomenout pochválit ani ostatní členy její sympatické rodinky, do které patří i Velký Mike. Tedy vlastně pardon... Mike :-)

Snímek nabízí sled osmi rozličnou animační technikou vytvořených tematických obrazů za doprovodu skvostné symfonické hudby. Nenabízí toho tedy vůbec málo :-) Když vezmeme v potaz, že pět z osmi tematických skic se povedlo na výbornou (má osobní TOP 3 – 3. Rhapsody in Blue, 7. Pomp and Circumstance, 8. Firebirs suite), tak nezbývá nic jiného, než snímek hodnotit veskrze kladně. Ve snímku absentují dialogy a tudíž divák nemůže očekávat propracované dějové linie, avšak nebojte se, při sledování závěrečných titulků se vám po nich vůbec stýskat nebude :-)

***„Jak je to možné? Proč je zlu dána moc, zatímco my máme na obranu… pouhou víru?“*** Solomon Kane. Kapitán anglických vojsk prolévající ve jménu Boha krev pohanských kacířů a dalších nepřátel anglického impéria, načež si pro jeho hříšnou duši přijde samotný Ďábel. Podaří se mu sice uniknout, avšak je si vědom, že zachránit se může pouze mírumilovným životem. Brzy je postaven před těžké rozhodnutí: má se pro záchranu lidských životů opět vrátit na krvavou cestu násilí? James Purefoy zvládl svoji roli na výbornou a vytvořil tak jednoho z nejpřesvědčivějších reků akčního žánru poslední doby. Na snímku je sice viditelný jeho skromnější rozpočet, avšak i přesto se tvůrcům daří navodit realitu krutého naturalistického středověku (ačkoli je příběh situován do přelomu století 16./17., středověk přeci ve skutečnosti neskončil jedním datem r. 1492, jednalo se o delší přechodovou fázi). Myslím si, že snímek skýtající natolik silné téma a zajímavého hlavního hrdinu by si oněch „melounků“ v rozpočtu zasloužil mnohem více.

Hračička Spielberg nám nabídl opravdový mezigalaktický koncert. A to doslova :-) Po většinu stopáže „nevážně o vážném“, v závěru fascinující. Pro milovníky sci-fi povinnost.

Nyní už zcela chápu zdejší vysoká hodnocení a umístění na předních místech nejlepších filmů všech dob… Jedná se o opravdový majstrštyk, který oplývá kouzelnou atmosférou, humorem, jednou z nejcharismatičtějších filmových dvojic všech dob, výtečnými dialogy a mnoha scénami, při jejichž sledování si člověk pomyslí – ano, tady se psala filmová historie. Zároveň se jedná o jakési nostalgické ohlédnutí za posledními léty slavného divokého západu, pro který pomalu, ale jistě přestávalo být v nově nastoupivší civilizaci místo… A samotný závěr – to se prostě musí vidět!

***„Benjamine, nepodal bys mi ramínko?“ „Dřevěný?“ *** První polovina snímku, které vévodí roztomile plachý a nervózní Dustin Hoffman, se nese ve veskrze humorném duchu. Jeho dialogy s Anne Bancroft jsou vtipné, směšné, autentické a až nepříjemně pravdivé – jako sám život. Ve druhé části hrdina projde krutým vystřízlivěním a divák společně s ním. Divákova citová spoluúčast je způsobena skvělou režií Michaela Nicholse (precizní práce s herci, velké scény, při nichž sice absentují dialogy, avšak my přesně víme, jak se hrdina cítí, např. úvodní scéna večírku či „potápěčská scéna“), již výše zmíněnými dialogy, tedy perfektním scénářem, heroickým výkonem Dustina Hoffmana, který zvládl na výbornou všechny roviny své role a hudební kulisou v podobě nesmrtelných songů od Simona and Garfunkela. A samotný závěr? To se pomocí pouhých slov jen velmi těžko popisuje… Opravdu jsem měl při sledování závěrečných titulků neochvějný pocit, že jsem právě zhlédl kus filmové historie.

Opravdu velmi zvláštní snímek. Působí sice velmi chladným a odtažitým dojmem, avšak přesto diváka zaujme a pobídne ho popřemýšlet o činech, pocitech a charakterech hrdinů. Největšími trumfy snímku jsou překrásný ústřední hudební motiv, přesvědčivé herecké výkony a nezapomenutelná několikaminutová scéna (nehodlám spoilerovat, ten, kdo snímek zhlédl, bude jistě vědět, jakou scénu mám na mysli), bez jediného střihu podbarvená již chváleným kouzelným hudebním motivem, která názorně demonstruje Cuaronovo režijní mistrovství. Budu se sice opakovat, nicméně... Jedná se o velmi zvláštní film., který rozhodně stojí za vyzkoušení ;-)