Tom10000

Pro informaci těm, jenž mne sledují: nyní píši svoji 1000. recenzi. Děkuji za podporu. 1.díl 1.série, jediné, jež vyšla a vyjde (seriál byl již ukončen). Děj díla od Marvel začíná v nedaleké budoucnosti v Moskvě, kde plánuje skupina vzbouřeneckých Skrullů, bytostí, jimž další mimozemský druh, Kree, zničily domov, provést převrat, a s jeho následným případným úspěchem i ovládnout celý svět. Ačkoliv se v tomto hlavním městě Ruské Federace pohybuje i Thalos, jejich vůdce, nemá nad nimi již žádnou moc. Mezi nimi se totiž prosadil mladý neohrožený Gravik, jenž Thalose svrhnul a usadil se se svými následovníky v Černobylu (Skrullům radioaktivita nevadí). Všechno začíná okamžikem, kdy se setkává jeden z nich s tajným agentem Rossem, a chce mu předat důležité informace. Odehraje se rvačka, jelikož už Ross nikomu nemůže věřit. Taktéž měl pravdu, jeho zdroj totiž není přítelem, ale skutečným Skrullem. Nakonec je však Skrull zabit Thalosem, jelikož patří (samozřejmě, jak už divák tuší) k nepřáttelům, k Odboji. Děj pokračuje návratem Furyho, velitele Avengers, jenž už však zestárl a pouze staví na oběžné dráze země bezpečnostní systém. Nikomu nedal vědět o svém odchodu (ani své kolegyni) a po Probliknutí (kdy Avengers zabili mezivesmírného šílence Thanose a tím odvrátili zkázu smrti půlky všech živých organismů) se velmi změnil. Setkává se s přítelem Thalosem, a dozvídá se o smrti jeho ženy. A taktéž o osudu jeho dceři, která ho zavrhla. G´iah, jak se jmenuje (hraje ji Emilia Clarke, velmi dobře známá z Her o Trůny coby úžasná, ale krutá Daenerys Targaryen) pracuje pro odboj. Donáší ledasjaké předměty a informace, a nyní se spolupodílí spolu s vůdcem povstání (přes jeho pobočníka) na zániku lidského působení na Zemi. Po setkání se svým otcem (naštěstí pro nás) zjihne, a pokusí se mu pomoci. Bohužel, nic nevyjde podle plánu: Fury se svojí kolegyní a Thalosem nejenom že se nechají napálit, (zda kvůli ní, či ne, toť otázka) ale především nestihnou zaznamenat klíčové okamžiky celé akce. Při ní se objeví i Gravik. Odpálí nálože s bombami a když se promění ve Furyho, zabije jeho dlouholetou kolegyni (...). 75 procent. Na začátek slušně zpracováno, jen některé pasáže zbytečně protáhlé, a pochybuji o důvěryhodnosti celé Moskvy jako takové (ale samozřejmě, natáčet se tam z politických důvodů nemohlo).

Jedná se dle mého názoru o mimořádně zajímavý film, jenž v dnešní době nemá konkurenci, a patří k nejen velmi poučným, ale vlastně i poměrně (v druhém smyslu slova) "zábavným" a "dramatickým". K lešímu pochopení dodám situaci, (POZOR, SPOLER!) kdy všichni nyní známe pravou dráhu, po níž Země krouží kolem Slunce, (elipsa) avšak pro naše předky (tj. pro filosofku Hypatii) nic takového neexistuje, tudíž se musíme pousmát nad její nevědomostí, a radovat se z jejího konečného tušení a prozření, jež však trvalo pouze krátkou chvíli (KONEC SPOILERU). Bohužel, avšak pro účel, jenž svědčí prostředky, se ve filmu, v němž se stýká mnoho náboženství, navzájem zpočátku smířlivých, (alespoň v Alexandrii) ale později znesvářených, nedokčá inteligence prostoru. Kinematografické dílo začíná chvílí, kdy se Hypatia věnuje svým studentům, a vysvětluje jim (z dnešního pohledu) základy matematiky. Sama je vášnivou filosofkou, a na tehdejší poměry neobvyklou, skoro až nepřijatelnou ženou neplnící roli matky. Ve městě, nacházející se ještě stále pod nadvládou upadajícího Římského impéria, však pořád platí pravidlo rovného náboženství. Ať je Židem, Křesťanem či tím, kdo věří ve Staré Římské bohy kdokoliv, všichni si jsou před sebou rovni. Toto pravidlo alespoň platí do chvíle, dokud neusedne na Císařský trůn nový pán, hlásající křesťanství jakožto brzy nově ustanovené jediné náboženství. Uznáno bylo osmdesát let zpět, nyní se mu dostává téměř monopolu. Zbytky loajalistů starých bohů se obává rostoucí odvahy křesťanů, zatímco Hypatia všemu přihlíží se smutkem. Sama nevěří ničemu jinému než vědě, a nyní se dostává na kloub otázce, zda se Země nachází ve středu vesmíru, či se tam nachází Slunce, a Země ji s ostatními planetami pouze obíhá (...). Křesťané vítězí, poté, co jim dá císař volnou ruku, a vpustí je do světkého místa, do alexaxandrijské knihovny. Hypatii coby její strážkyně nezbývá než pro ni ronit slzy. O pár let později se její blízký přítel, nyní prefekt města, snaží urovnat rostoucí neshody mezi křesťany a židy, dříve spojenými proti starým bohům, nyní pro změnu proti sobě. Aby si udržel pozici, musí požádat ostatní umírněné křesťany, aby se zbavily toho, jenž hlásí ortodoxní víru. A k tomu potřebuje i její hlas. Ona však věří jen vědě, jak už tvrdila tolikrát. A nic ji nepřesvědčí o opaku, zvláště, když už má řešení otázky otáčení Země kolem Slunce skoro na dlani (...). Celou situaci zpovzdálí sleduje i její bývalý otrok (tedy bývalý až poté, co ho propustila). Jelikož odmítala jeho city, rozhodl se postavit proti starým bohům, a stát se křesťanem. Nakonec však převáží láska. A to v hodinu nejvyšší. Křesťanské kázání a jeho představitelé ji usvědčí z čarodějnictví a hříchu děvkařstvého, a má s ní bti i takto naloženo. Věrní Boha ji chtějí podříznout, to však David, ten, jenž jí mluje, nedovolí. Aby ušetřil její další možné bolesti, ukamenování, s jejím souhlasem ji zadusí (...). A tím končí i film. Ještě nutno dodat, že na elipsu nakonec přišla, ale vše, na čem kdy pracovala, se do současnosti nedochovalo. A zásluhy za totožné si odnesl až Keppler o dvanáct set let později (...). Jestli je její vědecká práce pravdivá, či pouze našitá na filmový příběh, nikdo neví. Dle mého názoru celý jeho děj utíkal jak měl, i když jsem začátku, upřímně, moc neporozumněl. Postačilo by však pouze opětovné zhlédnutí. Rachel Weisz od časů Mumie nijak nezestárla, zachovala si svoji krásu (dokonce jsme ji mohli vidět nahou zezadu, malá perlička! Ale jen si dělám srandu). Ostatní herci měli v podstatě (až na Davida) menší (vlastně jen její rádce, otrok zase hrál zcela jinou a budoucí prefekt šel tímtéž směrem) či zápornou roli, a příliš se nevyjímali. Taktéž mi pouze ona a David přišli jediní sympatičtí, měli spolu strávit více času, což se ale vlastně nestalo (mimo lehce "násilné scény", nedokonale zpracované, tudíž kolonka romantický se zde naprosto a zcela míjí účinkem). Na druhou stranu mi ale velmi vyhovuje celkové prostředí, kde se děj odehrává, Hypatiino bádání a úvahy a i konečný milosrdný okamžik, jenž celkem dost dojmul (vše se v "dobré" obrátilo, co se týče lásky, i když jí věnovali ve dvou hodinách jen dvě tři minuty). A co především, dost se zde upozornilo i na roli ženy ve společnosti mužů, kdy je opomíjena, ba dokonce zatracována. A čeho dosáhla? Více, než mnozí jiní za dalších dvanáct století! 70 procent. Něco se mne dotklo, něco ne, dal bych padesát. Naštěstí závěr skoro vše vyšvihnul vzhůru, tedy šedesát. Skoro, protože nepříjemností se zde dalo najít celkem dost. Naštěstí, Rachel a její půvab deset procentních bodů ještě přidala. Inu, jsem jen muž, a čtyřicetiletou ženu v pětadvacetileté dívčí kráse si nechám líbit. Doporučuji!

Tento film jsem poprvé viděl už před dost dlouhou dobu, asi tři čtyři roky nazpět. Kinematografický skvost, vyprávějící o romantickém příběhu dvou naprosto společensky odlišných milenců z historicky nešťastně známého města poblíž Vesuvu, mnohými kritizován, (ač nechápu, z jakého důvodu) se ale nedá "prožít" jen jednou. I podruhé, a jakbysmet potřetí též zaujme. Svojí výpravností, dramatičností, a dojímáním na konci. A proto, jelikož od mého posledního zkouknutí uplynul asi rok, tudíž mi mnohé grniálně zpracované scény již vyprchaly z paměti, rozhodl jsem se nezanevřít ani pro tento rok právě na něj. Nebudu vyprávět všem známý příběh do podrobna, jen se letmo zmíním a dodám pár vlastních emocí k dané scéně: Milo, (Kit Harington, známý ze Hry o Trůny coby John Sníh/Targaryen) Keltský občan, žijící na severu Británie, se stává coby dítě svědky povstání jeho národa proti Římanům coby jeho utlačovatelům. Při něm zemře jeho matka i otec, a on musí předstírat mrtvého, aby ho nezabili (...). Možná až příliš rychle pojatý začátek, kde se však dozvíme, kdo bude v budoucnu sehrávat jednu z rolí záporáka, tedy mladý muž blízký císaři. O čtrnáct let později (časový skok, chápejte) se z Mila stává otrok bojující pro pobavení výše postavených v Londiniu (Londýně). Díky svým mimořádným schopnostem pobaví jednoho z kupců budoucích Gladiátorů, znuděného muže, toužícího po přízni dvora. Vezme ho do Pompejí, které má brzy navštívit Casia, dcera starosty tohoto města a jeho ženy. Ta musela utéct před chtivým senátorem římského císařství, jenž po ní toužil. Cestou spatří průvod otroků, mezi nimiž uvidí i jeho (...). V tuto chvíli by se nic zvláštního nestalo, nebýt Milova gesta milosrdenství při zabití smrtelně zraněného koně. Jedna z prvních scén, jehž se mi zapsala do srdce. Lepší seznámení si nemohli tvůrci filmu vymyslet. Dále pokračuje naše výprava do kobek pod arénou, kde se Milo seznamuje se zdejším namyšleným a naivním šampionem Atilasem, věřícím, že mu Řím po další, a tentokráte poslední výhře dá za pár dní svobodu. On s ním nechce mít nic společného, avšak brzy pozná, co se v něm skrývá. Vybraní otroci jsou následně přivlečeni, aby se dostali k povědomí dalších zvědavců, a tím si mohl jejich současný majitel vydělat peníze. Čas od času se začíná ozývat blízká hora Vesuv, což však Atilusovi nikterak nevadí. Koně Casiova známého to však málem stálo život, když se jeho majitel vydal na projížďku k hoře, a kdy o něj přišel doslova. Další koně se plaší též, a tudíž požádá mladá dívka opět o jeho pomoc (...). Druhá říjemná chvíle, kdy se spolu dokonce vydali na projížďku. A třetí chvíle na sebe nedá čekat, když musí Casia sledovat utrpení, jež si za ni Milo odnesl. Láska kvete dál a dál, dívka mu dá při podvodně vyjednané "Hře" milost, a po výbuchu Vesuvu se dočká na oplátku záchrany z jeho strany. Následně prchají městem před zkázou. Atilus se utká v boji s blízkým mužem císaře Tita, a hrdinně zemře přímo v tekoucí lávě. Oba Casiini rodiče umírají, její otec rukou senátora. Ten zase umírá rukou obou hrdinů. Výtečně zpracovaná scéna, pomsta za všechny peníze. Jen škoda toho konce. Ač, je tomu opravdu tak? Spíše, z mého dnešního pohledu, právě naopak. Jejich gesto věčné lásky, přímo před hřmějící sopkou, mi spíše nakonec vrhá slzy do očí, napůl smutkem, napůl radostí. Našli si k sobě cestu, ač krátkou, přeci trvalou a nesmrtelnou (...). Kit Harington nezklame nikdy. Emily Browning, půvabná mladá dívka, dostala prostoru naštěstí dost. Ostatní záporáci měli správnou míru krutosti (...). Snad jen škoda, že film neměl dvě a čtvrt či dvě a půl hodiny, mnohem více by se to k němu hodilo, takto mi některé scény připadaly až příliš uspěchané, a konec unáhlený. 75 procent, rezervy tu zde přeci jen jsou, ale nikoli tak velké, jak tvrdí většina hodnotitelů. Doporučuji!

6. a poslední díl první série, a prozatím i celého seriálu. Kamran prchá spolu s Brunem, kamarádem Kamaly, před takzvanou Likvidací škod, skupině vzbouřenců z policie, vedených ženou, jež ze všech sil usiluje o zničení jakýchkoliv nadpřirozených bytostí. Aby byl ušetřen, pokouší se naše hlavní hrdinka spolu se svými kamarády vytvořit plán na jeho záchranu. K němu patří i Nakia, nynější předsedkyně místní Mešity, a Zoey, influencerka s miliony fanoušků. Nejen díky ní, ale i jim nedokáže vůdkyně skupiny Likvidátorů včas dosáhnout na své cíle, tudíž se setkává u svého šéfa s nepochopením, a logickým vyhazovem. Kamran ale přesto raději prchá co nejdál z města, zatímco Kamala se dozví mnohé o svém jméně, a od Bruna i o překvapivé novince: není tak úplně Džin, spíše Mutant (...). 50 procent, další slabý díl. Snad jsme se dočkali i trochu legrace, ale vše bylo určeno spíše dvanáctiletým dětem.

5. a předposlední díl 1.série, poslední ze seriálu. Kamala se v minulosti snaží najít Aishu, svoji prababičku, aby se s ní poradila o vlastním osudu. Je nám nastíněna její minulost. V roce 1942 utekla po nalezení náramku od svých dočasných spojenců, z nichž se stali její nepřátelé, a to do malé vesničky. Zde potkala milého mladého muže, jehož si brzy vzala. Následně porodila holčičku, (budoucí babičku Kamaly) a žila si se svým mužem jakž takž šťastný život. Kolem nich totiž nezuřila pouze 2. světová válka, ta spíše patřila k vedlejším konfliktům. Sváry Indů a Pákistánců (tedy Muslimů) totiž neustále nabíraly na síle, a Britský Ráj se rozpadal. Musela nadejít chvíle, kdy se stane Indie nezávislou a všichni Muslimové budou muset odejít do Pákistánu, kde mohli žít mnohem více v klidu. Vlaků směrem do nové domoviny však mnoho nevyjíždělo. Aisha se svojí dcerou a maželem nechtěli odjet, matku však dohnala minulost a vůdkyně nepřátel z cizího světa. Situace se změnila. Její muž chtěl vědět, proč, a ona mu vše narychlo vysvětlila. Tváří v tvář bývalému spojenci skončila s nožem v břiše. V danou chvíli se udála zvláštní situace, přišla totiž Kamala. To ona nakonec zachránila svoji babičku před davem (...). Když se vrátila zpět domů, spolu s ostatními uviděla trhlinu v prostoru. Jenže jako jediná (se svým novým kamarádem) přežila, ostatní se nechali zlákat vidinou domova. Trhlina je však, včetně hlavní záporné postavy, zabila. Zdálky to napůl viděla i Kamalina matka a babička. Uznaly její nové schopnosti, a vydaly se s ní domů. Karman mezitím z trhliny dostal nové schopnosti, a rozhodl se skrýt u Bruna. I přesto, drony mnohem horších nepřátel je dostihly (...). 75 procent. Více akce, ano, ale přesto se děj trošku táhl.

4.díl. Kamala se s matkou na pokyn jejich babičky vydává do Pákistánu. Cíl "Nany" je jasný, ač ho před svojí  dcerou (nikoli však vnučkou, logicky) vehementně tají: zjistit, co se skrývá za vidinou jedoucího vlaku, jíž byla jak ona, tak i Kamala vystaveny, a která je velmi překvapila. Mladá černovlasá dívka se setká po dlouhé době se svojí sestřenicí a bratrancem, poznává místní kulturu, ale také se seznámí s mladým klukem, jenž ji zase představí svému strýci (či otci, nyní nevím). Ten se ji pokusí alespoň částečně naučit porozumět náramku, a též poukázat na nebezpečí, jemuž může velmi brzy čelit. Avšak než stihnou cokoliv vykonat, čaká na ně překvapení. Z vězeňského komplexu prchají nepřátelé Džinů, toužící podmanit si celou planetu. Již jednou vůči Kamale stáli. Jejich snem se vrátit se zpět na domovskou planetu, a z ní dobýt zbytek Země. Kamala sice vzdoruje, seč může, ale je brzy vyslána do minulosti, do roku 1947, kdy se Indie stává samostatným státem a Muslimové, tedy její prababička i babička, jsou nuceny odjet pryč (...). 50 procent, velmi slabý díl.

3.díl. Dozvídáme se podrobnosti o okamžiku, kdy se podařilo Kamalině babičce nalézt magický náramek v Indii okupované Brity, a též o jejím původu, skrývající se v Džinech z dálné planety. V současnosti se koná svatba Kamalina bratra Aamira, na níž se sjedou všichni členové její mnohačetné rodiny. Její kamarádka Nakia se stává téměř zvolenou členkou rady Mešity. Kamrana čeká těžká volba, když se jeho matka, jež unesla předtím jeho kamarádku, rozhodne skoncovat s vyčkáváním, a hodlá vtrhnout i na svatbu. Naší hrdince nezbývá jiná možnost než spustit požární poplach a poprat se s nepřáteli sama. Tedy do chvíle, než na místo přijedou ti, kteří na ni měli zálusk jako první, a protivníky zneškodní. I přese vše se však Kamale nepodaří před Nakiou schovat své magické schopnosti, z nichž už měla mnoho potíží při volbách, kdy spojenci Kamranovy matky vtrhli do mešity. Mladá dívka se rozhodne své potíže předmatkou i otcem zatajit. 60 procent. Díl mi sice částečně připadal i dobrý, na lepší známku ho ale ohodnotit z důvodu dosti slabých a zbytečných okamžiků nedokáži.

1.díl 1.série. Seznamujeme se s šesetnáctiletou černovlasou dívkou jménem Kamala, jež žije v pákistánské čtvrti v Novém Jersey. Jejím hlavním idolem je Kapitánka Marvel alias Carol Denversová, žena, jež má nadpřirozené schopnosti, a která s pomocí týmu superhrdinů porazila vcelku nedávno nebezpečného Thanose, bytost se šesti kameny Nekonečna, díky nimž málem vyhladil polovinu všeho živého ve vesmíru. Kamala má však přísné konzervativní rodiče. Nesmí se oblékat výstředně jako její vrstevnice, nesmí mít hlavu v oblacích, a jediné, co skutečně smí (či spíše musí) je pořádně se učit. Ve škole na ni všichni koukají jako na podivínskou holku, zejména krásná blondýna Zoey, jejíž obliba na sociálních sítích, středobod mladé generace, je mnohonásobně vyšší než její. I přese vše však Kamala neváhá a hodlá se vydat na Avengercom, na němž se může bavit s ostatními, kteří se též o superhdiny zajímají. Rodiče sice nepovolí, avšak ona si se svým kamarádem poradí. Nejprve se ale pořádně vystrojí, a vezme si podivný šperk na předloktí od babičky. Ten se přímo v akci, kdy před všemi stojí v obleku své hrdinky, ukáže jakožto nadpřirozená věc. Tím se stane mladá outsiderka slavnou. Ale, na jak dlouho? (...)- 80 procent, slušný rozjezd. Snad až příliš se v něm řešila problematika náctiletých "teenagerů".

(SPOILERY!) Co si odnést ze druhé série? V podstatě skoro nic. Vydáváme se do Londýna roku 1590 - 1591. Dozvídáme se o Dianině roli Tkadleny, čarodějky schopné vytvářet a ničit kouzla, avšak do konce série se její pravá postata neukáže. Kromě posvátně důležitého devátého (či osmého?) dílu, v němž projeví své sklony k Temnotě. Avšak tento záchvěv v celkovém pohledu pranic nezmůže. Matthew se musí znovu naučit svoji více než čtyři sta let starou minulost, vypořádat se se svým homosexuálním přítelem, a dělat Stína královně Alžbětě I. Vše proto, aby společně s Dianou čelili jeho otci Phillipovi, z nějž se vyklube hodný taťka, vzdorovali jeho Běsu, (nemoci, díky níž se chová jako pravý upír, a ne jako jeho napodobenina) a později i Louise, jeho sestře. Vše z prostého důvodu: vytvořit napětí, jež ale velmi rychle vyprchá. Zvlášť mi vadí role jejich "syna", o němž, pokud jsem omylem nepřeskočil díl, v podstatě nic nevíme, a přesto patří do jejich rodiny. Nehledě na výlet do Čech, kde jsme se mohli dočkat zesměšnění Rudolfa II. a návštěvy "loveckého zámku v Čechách", kolem něhož se krásně vyjímaly rakouské Alpy. A tak dále, netřeba detailněji rozebírat (...). Nedokáži totiž vyprávět o svém znechucení posledními epizodami, kde se z nadějného seriálu stává zbytečná fraška. Kde mi Diana připomíná slabou ustrašenou holku, čas od času si hrající na hrdinku, Matthewa, v podstatě člověka bez jakýchkoliv upířích sklonů, pokud ho čirou náhodou nedráždí Běs, a dalších, vlastně už vedlejších postav. Promiňte mi, ale sledovat pomalé učení blondýny s Uzly, kde se podaří tvůrcům seriálu sotva vymyslet vhodný rým k danému Uzlu, je směšné. podruhé si procházet rutinou vysvětlování "upířiny" v případě jednoho z členů Clairmontů (dokonce ani jeho jméno si nedokáži zapamatovat, snad Marcus) a dokonce vnímat potřebu přetočit pár vteřin u poledního dílu (stav nouze) mne opravdu dráždí (...). Dávám 50 procent, ale opravdu jen z milosti, jelikož se mi nechce klesnout až na dvě hvězdy. Pokud se třetí série vzpamatuje, žasnu. Pokud ne, a ještě více klesne, čekají mne večery sepisování kritiky, na což se fakt netěším. Doporučuji utnout seriál už první řadou, případně se připravit na hořké zklamání, jelikož každá dramatická zápletka na konci epizody rozhodně není důvodem, aby se v pokračování řešila.

10. a poslední díl 2.série. Nox se rozhodne napadnout Septur, aby z něj vymámil obě Bishopovy čarodějky. Podaří se mu to však pouze u jedné, a ani od ní nezíská vytouženou stránku z Ashmoleova spisu, pojednávající o vzniku jeho druhu. Namísto toho ji zřejmě zabije. Po dlouhé době se v akci chce objevit i Satu, bohužel je chamtivým mužem odmítnuta. Gerber se chce nad Noxe povyšovat, což mu vychází. Marcus představuje svoji dívku Clairmontům, a sám se postaví Noxovi, neúspěšně. Isabel tuší změny. V minulosti se Diana učí uplést devátý uzel, s nímž uspěje, a spolu se svým mužem Matthewem se chystá na odchod do současnosti. Nejdříve se ale setká se svým otcem, též cestovatelem, a, znovu, s podivuhodným mužem, jemuž svěří na starsot výchovu svého "syna". Ten je však komfrontován se svým stvořitelem. Všichni se loučí (...). 40 procent. Bohužel, ani jedna scéna se mi příliš nelíbila, vše se nesmyslně táhlo a nemělo nejmenšího smyslu. Chválím pouze Noxovu akci a konečný posun vpřed, tedy cestu do budoucnosti. Nic víc.